Do noci

Zlatá osmdesátá léta. Já mám strašně rád Landisův styl, který je nesmazatelně vryt do každého z jeho filmů. Do noci má tu rýhu snad nejsilnější. Je to prostě béčková jízda plná srandy, akce a samých známých tváří. Někoho může nalákat třeba i David Bowie v menší roli. To on byl právě ten poslední impulz, který mě donutil konečně sáhnout po tomto filmu. Navíc Johnova záliba v obsazování kolegů režisérů je zde do očí bijící. Můžeme zde viděl například Davida Cronenberga, Rogera Vadima, Lawrence Kasdana, Jonathana Demme a mnoho dalších, včetně samotného Landise, který si zde stříhl nemalou a velmi komickou roli jednoho ze čtveřice ostrých hochů z orientu. Samotný výkon ústřední dvojice Jeffa Goldbluma a krásné Michelle Pfeiffer je také pěkný. Člověk jim prostě fandí a ty necelé dvě hodiny utečou jako voda. Na tenhle snímek jsem se dlouho těšil a nakonec jsem se u něj skvěle bavil. Takovéhle filmy mám prostě rád a mohu Do noci jenom doporučit, a to jak fandům Landise, tak fandům bláznivých krimi-komedií osmdesátých let. Zaručeně jedno z těch (nej)lepších děl Johna Landise. (26.02.2012)

Jeff "Moucha" Goldblum trpí insomnií a tak se jede Do noci projet. Tím sledujeme nejen jeho eskapády. Into the Night překvapí decentním humorem, který je velmi příjemný. Koutky se mi nejednou pozvedly. Landis se také objeví v jedné roli (a také rozesměje). Jedním slovem nádherná Pfeiffer (jak také jinak) se nám cudně odhalí a opravdu JE na co se koukat. Na dnešní uspěchanou dobu by snímek potřeboval mírně zkrátit, ale na zlaté osmdesátky je ideální i pro rande v kině. Romantika se kupodivu (ne)koná. (09.03.2009)

"You must be stronger than you look." Velmi slušný rozjezd (přesněji celé první dvě třetiny), který mi hodně připomněl o tři roky novější Miracle Mile, kde je také hlavním hrdinou obyčejný človíček, jenž se úplnou náhodou ocitne jedné noci ve správný (nebo špatný?) čas na správném místě, což jej učiní důležitou postavou prazvláštních a velmi dramatických událostí, jež změní jeho život navždy. I zde se nám bohatě dostane nočního Los Angeles, i když jeho atmosféra se od té v Miracle Mile liší – je o něco méně pohádková, přesto však nepostrádá určité kouzlo. Také příběh je o dost méně ulítlý, bizarní, absurdní a bláznivý, což je trochu škoda, ale stejně se mi, až na pár věcí v poslední třetině, opravdu líbil. Je tu hlavně skvělý Jeff Goldblum, kterého si nelze neoblíbit, když se se svýma vykulenýma očima a někdy trochu nejistým úsměvem proplétá pro něj tak nezvyklými situacemi. Michelle Pfeiffer jako Edova vpravdě osudová žena je též velmi dobrá, nesčetná camea (většina vedlejších rolí) zaujmou, ačkoliv mi byli v podstatě všichni mimo Dona Siegela (a Bowieho) zcela neznámí. Návštěvy krásných rezidencí a hotelových apartmánů, luxusní auta a dokonce jedna jachta také potěší. Když k tomu připočtu povedený soundtrack, tak to budou nakonec velmi silné tři hvězdy. (05.10.2020)

Mám rád tyhle osmdesátky. Ovšem zde místy tento kriminální trihller sklouzává ke komedii a působí tak jako parodie. Jistě i zde pochroupal zub času, ovšem na jiných klasikách které tak moc nesázely na jednoduchost diváka, se až tolik nepodepsal. Jeff Goldblum hraje výborně, zdárně mu sekunduje i nádherná Michelle Pfaiffer, ovšem více ji to slušelo v Báječných Bakerových hoších. I proto, že jsem je koukal nedávno, nemůžu tomuhle snímku přidat. Rozdíl je opravdu velký. (09.03.2009)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #6: Zvláštní bizár. Film z ranku těch, kteří si zřejmě velmi užívali ti zasvěcení, zatímco na diváky zbyla podivná pachuť v ústech. Nějak se nedokážu ubránit dojmu, že v tom filmu zůstala ukrytá nějaká výpověď o světě, ve kterém se Jonathan Landis pohyboval, ale vlastně netuším, jestli tam něco takového skutečně ukryto je. Začíná to ale více než dobře. Jeff Goldblum trpí insomnií (k čemuž se výborně hodí jeho neustále vykulené oči, jejichž únava je hypnotizující), je tak uvězněný ve světě bdělosti, aniž by tento svět alespoň trochu držel ve svých rukou. Jenomže zásadní problém spočívá v tom, že jeho postava neuchopí svůj osud do rukou ani v okamžiku, kdy by tak učinit měla. Jak správně řekl Jack Nicholson, když mu tu roli nabídli: „Ten chlap nic za celý film neudělá.“ Hlavnímu hrdinovi tak všechno spadne do klína bez větší námahy, zatímco kolem něj se střílí, nadává a diskutuje (a celý tehdejší Hollywood se producíruje po place v nekonečné řadě cameo roliček). Tvůrčí záměr? Těžko říct. Ale já jsem pro Jonathana Landise nikdy slabost neměl, spíše jsem jeho úspěch nikdy nepochopil (i ten Americký vlkodlak je pro mě nepochopitelný, na tom filmu jsou geniální pouze efekty, na kterých Landis podíl neměl), takže to za tvůrčí záměr považovat nemůžu. Pokud to měl být film o „probuzení z letargie“, tak je tam toho zoufale málo. Spíše je to film, ve kterém se ženy bezdůvodně odhalují, padají k nohám chlapům, kteří pro ně nic neudělají, a štěstí je ztělesněno pouze penězi. Taková „male fantasy“, která patří pouze do doby, kdy něco takového mohlo vzniknout. A jsem rád za to, že už to tam zůstane. (08.12.2021)