Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrají:
Woody Allen, Charlotte Rampling, Jessica Harper, Marie-Christine Barrault, Tony Roberts, Daniel Stern, John Rothman, Armin Shimerman, Largo Woodruff (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Woody Allen se ocitl v osobní i tvůrčí krizi. Nesnáší ctitelky, ale sám žít nechce. A jeho poslední film taky není dokončen...
Populární komik Sandy Bates, z něhož se stal úspěšný filmař, se ocitl v okamžiku velké tvůrčí a osobní krize. Došel do bodu, kdy už nedokáže nic veselého vyprávět. Chtěl by natočit nějaké drama, zjevují se mu různé obrazy z námětu, který má v hlavě. Nesnáší své ctitelky, ale popularity se vzdát nedokáže. Nechce žít sám, a přitom se nemůže rozhodnout pro trvalou partnerku. Váhá, zda má začít žít s Dorrií , nebo Isobel. Obě ženy mají zcela odlišné povahy, nemůže si prostě vybrat a najednou je tu třetí žena Daisy... Sandy také není schopen dokončit svůj poslední film, odmítá slevit z vlastních uměleckých nároků a přizpůsobit se producentům, kteří chtějí, aby své dílo dokončil podle jejich představ.
Nehodlá už dál natáčet komedie, protože k tomu nenachází žádný důvod? Woody Allen tentokrát natočil jakýsi "několikanásobný" film ve filmu, přitom vytvořil postavu, jež mu je v mnohém velmi podobná. Některé autobiografické prvky jsou tu ale součástí jeho záměrné divácké mystifikace. Důležité místo ve vážněji pojatém příběhu má hotel Hvězdný prach, jehož název je odvozen od stejnojmenné skladby Hoagyho Carmichaela, kterou proslavil Louis Armstrong (ta ve filmu také zazní). Na tomto místě hlavní hrdina v průběhu víkendového filmového festivalu potkává své neodbytné obdivovatelky a fanoušky, řeší soukromé vztahy a znovu prožívá některé tvůrčí problémy.
(oficiální text distributora)
Recenze (114)
Před lety jedno z mých prvních setkání s filmy Woodyho Allena s Woody Allenem v hlavní roli. A klidně mě vyděďte, exkomunikujte nebo mi ošklivě nadávejte, ale už pouhý pohled na onoho pána mě natolik vytáčí do vrtule, že žádný z těch cca tří filmů, které jsem měla tu nečest nedokoukat, pro mě není snesitelný. Mám tedy na vybranou dvě možnosti, buď dát nekompromisní odpad nebo se velkomyslně povznést a nehodnotit. Vzhledem k neuvěřitelné záplavě Allenových filmů v červeném poli, ponouká mě mé zlomyslné já, abych napařila ten odpad (a všem, ať je jasno;-)). Mé lepší já s odkašláním upozorňuje, že mě naštěstí nikdo na jeho filmy nenutí dívat, mohu je proto laskavě obdařit svou flatulencí. Což s radostí činím, dejte mi s Woody Allenem svátek. Třeba do nich někdy dospěju, zatím však volím (ne)uctivý odstup. ()
V Allenově "8 1/2" se tluče obsah s formou, což sebou přináší nejenom obrazovou roztříštěnost, ale i absenci jednotné myšlenky, která zůstala pohřbena ve střípcích vyprávění. Pokud jste navíc viděli výše zmíněný Felliniho film, patrně vás nepřekvapí ani Allenem zvolená kompozice...Zajímavé pouze v detailech. 6/10 ()
Woody Allen to jistě udělal schválně. Aby si kritika i recenze myslela, že je to film o něm. Myslí si to i někteří diváci. Mám jeden dotaz: proč by si to myslet nemohli? Ničemu a nikomu to neuškodí. Ostatně: tenhle příběh, problémy režisérů, potažmo celého Hollywoodu, profesní i soukromé, by se daly aplikovat na mnoho tamních tvůrců. Takže zbývá jediné: užít si to! ()
Až Buñuelovsky surrealistická narace komplikuje sledování tohoto nezvyklého Woodyho filmu. Místy depresivní, místy vtipný, ale mnohdy nekonzistentní. Woody si rád a dobře hraje s barvami, černobílý vizuál mu nesvědčí, není strůjce dechberoucích scenérií, je hračička, zde je černobílá nakonec filmu spíše naškodu. ()
To ráno jsme šli na procházku Pak jsme šli zpátky do bytu, jen tak si hověli. A já pustil desku s Armstrongem, muzikou která mě čím dál víc dostávala. A bylo mi moc dobře. Asi šlo o propojení toho všeho, jak hrála muzika, povíval vítr a Dorie mi připadala nádherná. A na jeden letmý motiv jako by vše do sebe perfektně zapadlo. A já se cítil šťastný. Zvláštní, jak mě ta prostá chvilka na chvíli velmi zásadním způsobem posunula někam úplně jinam. Tahle mikro vzpomínka z Woodyho filmu ve Woodyho filmu prostě stála za citování. U Woodyho a Zločinů a poklesků jsem si jakožto klaun a věčné dítě najednou přišel jako intelektuál, co chce s Woodym diskutovat o filozofických otázkách. Ok, teď si zase příjdu jako naprostý cinefil.:D Woody se tady toho pořádně obul. Kombinuje realitu, sny, filmy a minulost dohromady. Myslím, že se i mnoha dalšími komentářemi táhnou výtky na zmatenost, která z toho plyne. Ano, na první dobrou to možná dělá problém všechno pobrat. Také jsem našel teorii, že když uvidí hlavní hrdina mrtvého kralíka, pohled na smrt ho přivede k sérii myšlenek a od té doby se celý film odehrává v jeho mysli. Ani tenhle komentář mi nejde napsat moc souvisle a bude to snad ještě větší tok právě probíhajíích myšlenek než obvykle (:D) No, každopádně snový film tohle je určitě a nejen když si to člověk představí jako sen, tak je to ve správné náladě svým způsobem fascinující a tentokrát řekl bych, že i dost úmělečtější než jiné Woodyho filmy. Ale i tentokrát jsem se pohyboval na vlně, že i když by mi ne třeba vším úplně sedl a jsem tam i naštval, nakonec se vždycky objevil nějaký úžasně skvělý prvek, který mě dostal do letargie (ostré subjektivní pohledy na davy fanoušků a žadatelů - skvělý nápad! Rozhovor s mimozenšťany - vida, tak mě konečně někde bavil sci-fi prvek...:D atd., ) Velmi časté jsou sklony si Woodyho filmy spojovat s ním samým, ale on se dušuje, že si svých fanoušků naprosto váží a tento film vůbec nemá být o něm. Šlo mu jenom o to zobrazit úspěšného člověka, který i přes to nemusí být šťastný. No, povedlo se. Však mě z úplně celého úplně nejvíc mě zasáhl ten moment citovaný v úvodu. Člověk může mít všechnu možnou slávu, ale i tak nejradši vzpomíná na malý nenápadný radostný okamžiku života z jednoho pěkného dne, kdy měl najednou naprostý klid a všechno mu najednou přišlo skvělé. Jako by právě v takových chvílich byl ten ten pravý smysl života. Co se týče té otázky, o jak velkou jde skutečnost/fikci/mystifakci, tak je je opět zajímavá a dává filmu další rozměr. Snad jen v těch ženských hrdinách, které tentokrát nehrály žádné Woodyho dvorní dámy jsem se trochu ztrácel. Někteří zde píší, že Vzpomínky na hvězdný prach docenili až později. Doteď si vzpomínám, že takový pocit jsem měl loni u Anne Hallové a byť u Vzpomínek necítím až tak obrovské pochopení jako u jednoduše geniálních Zločinů a poklesků, tak bych si je neměl problém zopakovat velmi brzy a ne až se dostanu do věku hlavního hrdiny a osobní krize (:D). Ta atmosféra byla vážně skvělá, k tomu tradiční skvělý humor a myšlenky. Co se týče úvodní slavné scény s vlaky, není co dodat. Pro mě určitě druhý vrchol. Pokud byly Zločiny a poklesky jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl, tak tahle pasáž je zase možná jedna z nejlepších scén, co jsem kdy viděl...Aneb někdy se nejde dostat do vytouženého vlaku lidí. Brilantní podobenství. Ale do vlaku se pětihvězd se Woody u mě bez problémů už popaté dostane.:-) () (méně) (více)
Galerie (75)
Photo © United Artists
Zajímavosti (10)
- Role popsaná jako „Krásná dívka ve vlaku“ je první hereckou příležitostí Sharon Stone. (novoten)
- Woody Allen vždy usilovně popíral, že by scénář byl autobiografický. (novoten)
Reklama