Sedm krvavých orchidejí

Jeden by řek, že když už je to Lenziho čtvrté giallo, bude to mít trochu v paži, a ne že vystřihne tenhle nevzrušivý, nenápaditý kousek. Asi se vyčerpal... Standartní pátračka amatérského detektiva-módního návrháře s nezajímavými vraždami vyvrcholí naprosto zabitým finále, kdy odhalení identity vraha, jeho motivu a souboj s ním nijak nezaujmou. Žádná atmosféra, žádný tajemný flashback na událost, která před dvěma lety celé vraždění spustila. Jediným pozitivem je zástup atraktivních hereček. (03.09.2012)

Jedná se o klasické italské giallo. Jde spíše o detektivní příběh, kdy jsou zabíjeny mladé ženy, policisté jsou neschopní jako vždy a tak musí přijít na scénu zoufalý manžel, který chce zachránit svji milou. Možná si řeknete, že to z horrorem nemá moc společného, ale to se mýlíte. Vrah je skutečně mazaný, pěkně střídá vražedné nástroje, krve je taky dost. Film má dobrou zápletku a tajemství příběhu vám filmaři odhalují pěkně po kouskách. Dojde i k několika zvratům a celý příběh přemýšlíte, kdo by mohl být ten tajemný vrah. Hudba je na tehdejší dobu dobrá, i když by jí tam mohlo být víc. Výběr herců byl dobrý a jejich výkony byly zajímavé. (07.07.2008)

Neviem, ja tým Lenziho giallam neviem prísť na chuť. Aj toto som si pozrel druhý krát než teraz hodnotím ale príliš s toho cítim remeselnícky prístup. Navyše stredná časť filmu je veľmi nudná, a ešte aj podfarbená nevýraznou hudbou. Celé to napomáhalo tomu, aby som počas filmu zadriemal, a to nie je dobrá vizitka pre tvorcov, hlavne preto že ja mám inak rád pomaly plynúci dej. Zaujímavé na tomto gialle je, že teraz Lenzi kládol oveľa väčší dôraz na atmosféru a stvárnenie situácie pred vraždou, zobrazenie samotných vrážd je druhoradé. Je to nezvyčajné, to sami páčilo, rovnako ako záverečná pointa, a tak nakoniec sa zľutujem a dám Lenzimu tri hviezdičky... (15.10.2010)

Tentokrát to Lenzi rozbalil už naplno a neostal nič dlžný ani Fulcimu, ani Argentovi. Vraždí sa hneď od začiatku a neprestane sa do konca. A použije sa aj vŕtačka. Bohužiaľ popritom masakri sa zase zabudlo na logiku a bije to do očí dokonca aj v žánri giallo. Chlapík, ktorý chce ochrániť svoju ženu pred vrahom chodí po meste s jednoduchou kresbou, na ktorú by sedelo asi tak milión chlapov. Napriek tomu ho niektorí dotázaní spoznajú a ja som si zase spomenul na jednu scénu z Nabitej zbrane 1. Inak scenár je slušný, zápletka je premyslená a motivácia vraha absolútne jasná. 70% (14.10.2021)

Od roku 1968 v pořadí už čtvrté Lenziho giallo, předtím "Orgasmo" (68), "So Sweet... So Perverse" (69) a "Paranoia" (70). Zajímavost: Právě tady byl použit stejný hudební motiv, který hudební skladatel Ortolani použil už v "So Sweet... So Perverse" (69) včetně krásné titulní balady "Why", která je tu slyšet na konci z gramce. Film sám o sobě není tím nejlepším, co se zmíněného subžánru týče, ač jsem v to tiše doufal (jen v prvních pár minutách přijde rychlý sled snad tří vražd, vůbec vraždami se tu nešetřilo, jak ostatně napovídá sám český název filmu). Příběh balancuje na pomezí gialla a krimi žánru (které šly Lenzimu vždy skvěle - doporučuji), je dosti zmatený a kompletně předvídatelný, je tu i dost hluchých míst, ale jsou tu i místy povedené injekce, co se týče občas efektního napětí, postupného odhalování tajemství příběhu spolu s vrahovou totožnosti a nechybělo samozřejmě trochu té sražené krve (bohužel všechny vraždy tu jsou hodně sestříhány) a částečně i některé slušné herecké výkony (herečky však nebyly vyloženými krasavicemi typu Fenech nebo Bouchet, žádná z nich mně vyloženě nijak nepřirostla k srdci), to vše drží film nad vodou a dělá ho částečně zajímavým a snesitelným. Úsměvné finální rozuzlení nebylo tak zajímavé jako u jiných filmů z té doby, celkově mě film, bohužel, do svého děje až zas tak moc nevtáhl. Ano, právě odtud pochází vražedná scéna s vrtačkou (chudák kráska Marisa Mell), která byla ale např. už rok předtím použita v jiném klasickém giallu "My Dear Killer "(71). (27.08.2010)