Zloději

Mírumilovný únos dítěte? To je pěkně divný nápad... Ale ono to překvapivě funguje a rozhodně to není blbě vymyšlené. Hlavně v téhle povedené rodince, kde každý krade a něco na ní nehraje... Ale víc už psát nebudu, abych nespoileroval. I tak, trošku rozporuplné pocity z toho mám. Po filmařské stránce je to slušné, ačkoli u pár záběrů jsem měl pocit, že by líp vyzněly, kdyby byly zabírány z jiného úhlu. Děj je taky dobře vymyšlený, aspoň v tom, jak graduje, jak na sebe navazuje, jak začíná a jak končí, ale některé podstatné věci neřekne. Víme, že ta rodina krade, hlavně tatínek, ale proč? Nějaký náznak, že třeba na tom jsou finančně mizerně tam není (teda jo, tatínek maká jako dělník, ale je to lenoch a na tu práci většinou kašle - ale i tak to není nic, co by ho nějak obhájilo, ukázalo v nějakém lepším, sympatickém světle). Prostě se divák musí smířit s tím, že to tak prostě je a hlavně ať nad tím nepřemýšlí... SPOILER Smrt babičky byla tak jako pěst na oko, protože je to typické klišé těchto rodinných filmů - a mě už dokáže spíš naštvat, než abych ho "chápal". Stejně bych ji chtěl vidět ve finále, jak by dopadla. KONEC SPOILERU Většinu času se to snaží mít takovou tu poetiku všedního dne, ale tady to na mě působilo jak kdy - někdy skvělé, někdy poměrně nudné. Navíc místy je znát, že se to Kore'eda snažil mermomocí natáhnout na ty 2 hodiny, takže by tomu slušela i kratší stopáž, ale to by si to pak zase nemohlo hrát na "velkofilm". Ten film se mi líbil, filmařsky je povedený, dějově taky a má i pár příjemných poetických scén (a sem tam i jemný humor), ale má i své mínusy, kterých bohužel není málo. Slabé 4* ale dát musím, protože kdybych dal míň, cítil bych, že jsem to podcenil. Tak jako tak, Naše malá sestra se mi líbila o něco víc. Tu bych si klidně pustil znova. U Zlodějů mi jedno zhlédnutí bohatě stačilo. Slabé 4* (27.11.2020)

Velmi prijemny(?) film. Postupne davkovanie informacii pomaly dekonstruuje zprvu idealizovany pohlad na netypicku rodinnu jednotku. Motivy vsetkych zucastnenych su s odkryvanim novych skutocnosti vystavovane novym otazkam a divak je nuteny prehodnocovat svoj postoj k jednotlivcom i rodinnemu celku. Na zaver potesi/zamrzi mierne pateticka koncovka. Vysledny dojem zavisi od divakovej oblube otvorenych koncov. V tomto pripade je narativna cast uzavreta. Nebyt zaverecnej, mierne moralizujucej sceny, ktora navadza k istej forme interpretacie s ktorou sa stotoznim, uzil by som si film viac. K zaverom dojdem radsej sam, nez sa k nim necham doviest za rucicku. Z tejto perspektivy je zavercena scena cisty patos a nikam film vo vyznamovej rovine neposuva. Nicmenej emocny efekt je devastujuci! Inymi slovami, wow(naracne) and aww(emocne).. (17.10.2018)

Panu reziserovi se povedlo vodit me celou dobu za nos. Ted nebudu moci spat.. (16.10.2020)

Zloději by se mohli stát charakteristickou ukázkou toho proč se s asijskými filmy často zásadně rozcházím ačkoliv mají nepochybně své kvality. Reálie a chování hlavních postav je natolik jiné, že mi často dělá problémy se pořádně do příběhu vžít a s hlavními hrdiny jejich table prožívat. Reputaci napravilo finále, které vneslo do situace světlo a hrálo se také na hodně dojemnou linku. Obecně mě hype spojený s tímto filmem minul a bohužel se tomu tak stává u většiny asijských zástupců, i když výjimky se rozhodně najdou i zde. (27.02.2019)

Vyborna sonda do jedne japonske rodiny zijici na okraji spolecnosti, kde si kazdy vydelava na zivobyti, jak umi. A kradeze v obchodech nejsou tim nejvetsim zlocinem... (01.07.2019)

Vypravecsky to bylo krasne, ale cele to bylo takove nejake utahane a nektere postavy byly zcela neuchopene. Ale clovek si uvedomi, ze ma ten film v hlave a premysli o nem i dalsi den. V zivote clovek pozna lidi ruznych vekovych kategorii a obcas si rika, toho tak mit za bratra, to by byla fajn teta/babicka. Rodinu si nevyberes a nektera pouta mohou byt jeste silnejsi. (23.03.2023)

Krásný a vlastně velmi dojemný film, ale tak nějak úplně jiným způsobem, než je v našich končinách zvykem. Upřímně a bez zbytečného patosu odvyprávěný příběh skupinky lidí žijících na okraji společnosti, kteří ač nejsou v příbuzenském vztahu, tak tvoří rodinu v daleko lepším slova smyslu než kdejací pokrevní příbuzní. Civilní a naprosto přirozené herecké výkony báječně dotvářejí opravdovost a sílu tohoto snímku. (85%) (03.11.2020)

Působivý příběh o tom, kolik lidí se vměstná do garsonky. Působivý příběh o tom, kolik minut metráže filmu se dá prožrat a současně působivý příběh o tom, kterak můžete unést dítě a přijde vám to zcela normální. Suma sumárum se jedná o solidní drama z prostřední, které je mi známé asi jako životopis Aloise Bohdana Brixiuse (po přestupu k islámu Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius). 77% Celosvětový příjem k 25. 2. 2019: $66,200,000 (25.02.2019)

Sonda do nejnižších sociálních vrstev Japonska a vhled do chudého předměstí, jež vám cestovky neukáží. Řemeslo je poctivě skromné a téma zbytečně nezatěžuje kamerovými balety ani vizuální impresí, základem je scénář a režisér si to moc dobře uvědomuje. Ten je napsaný velmi citlivě a po celou dobu kolísá na hraně sladké chuti do života a hořké reality, přičemž na konci snímku se převáží na jednu z těchto stran. Otázky a pitvání prastaré společenské instituce, jakou rodina rozhodně je, významě povyšuje sílu pro žánr klasickou sugesci a chtě nechtě budete po zhlédnutí o těchto myšlenkách přemýšlet. Vedle svých soudobých konkurentů Zloději patří k vyšší žánrové šarži a v každém případě stojí za zhlédnutí. 8/10. (06.05.2020)

Veľmi dobre plynúci film, ktorého hlavná sila bola v rozporuplných charakteroch a zvláštnej štruktúre vzťahov. Postavy boli na jednu stranu sympatické, na druhú stranu nesúhlas s ich životným štýlom tieto sympatie búral. Možno to chcelo trochu väčší zvrat, plus záver bol predvídateľný - možno skôr neodvratný. Celkovo ale príjemný film, pri ktorom som si ani neuvedomil tie dve hodinky. 80% Be2Can 2018 - Kino Film Europe (03.10.2018)

Chodit do školy musí jenom ti, kdo se nemůžou učit doma a pokud člověk nepožaduje výkupné nejedná se o únos. Dvě z několika lží, kterými se ústřední rodina filmu uklidňuje, je na nich ovšem vidět, že jim upřímně nevěří – tyhle dvě lži představují v menším měřítku myšlenku celého filmu. Stejně jako si rodinka z předměstí Tokia něco nalhává, Hirokazu Koreeda nutí diváky dělat to samé. Odvážně, s přehledem, lehkostí a se zkušeností ostříleného režiséra dokáže manipulovat s publikem, ale ne nijak násilně, téhle manipulaci se podvolíte dobrovolně a právě díky tomu jsou Shoplifters jedním z nejvíce hořko-sladkých filmových zážitků letoška. Koreeda nechává diváky oblíbit si celou rodinku zlodějů co nejvíce a věnuje tomuhle úkolu většinu stopáže filmu, Shoplifters jsou tak překvapivě většinu času spíš veselou rodinnou dramedií, u které se budete dobře bavit a užívat si společnost téhle prazvláštní rodiny. Jenže by to nebyl Koreeda, aby v závěrečné části filmu neudeřil hluboko do pocitů diváka a nevznesl několik témat, nad kterými můžete po skončení filmu sáhodlouze přemýšlet. Ústředním tématem, které film rozebírá je rodina nebo spíš význam tohoto slova. Pěti členná rodina v úvodu filmu přijímá dalšího člena – malou holčičku, kterou si najdou hrát v mrazivém počasí samotnou před domem, cestou z jednoho z jejich „nákupů“. Koreeda používá „unesenou“ Yuri jako element, který naruší tradiční chod rodiny, zároveň ale i jako element, který rodinu ještě více spojí, aby poté došlo k jejímu úplnému rozpadu. Shoplifters jsou komplexním rodinným filmem, se skvělými hereckými výkony, režijní prací, která vypadá lehce, tak jak to u obtížných věcí, které když dělá mistr svého řemesla vypadají a jsou zároveň netradičním náhledem do Japonské kultury a jejích tradic. Koreeda potvrzuje svůj status jednoho z předních hlasů Japonské kinematografie a hlavní cena z Cannes mu opravdu nepřipadla náhodou. Natočil film, který vás naplní radostí a hřejivými pocity, následně vám tohle všechno vezme a na konci ve vás nechá prázdnotu, v téhle temné prázdnotě, ale nechává malou jiskru světla. Takhle nějak bych shrnul pocity, které Shoplifters vyvolávají, je pak jen na divákovi, jestli si z filmu odnese jen to pozitivní a tu hořkost vytěsní, nebo se nechá závěrem filmu strhnout. To je na Shoplifters to nejlepší, nechávají na divákovi, aby se rozhodl, sami o sobě jsou v jádru „jen“ příběhem o jedné zvláštní rodince zlodějů, které svedla dohromady jejich trnitá životní cesta. 89% (08.10.2018)

Krásné a citlivě zpracované civilní drama, které ukazuje že rodina je mnohdy jen společenskou formalitou. (27.06.2019)

Upřímně, normálně jsem schopen být naladěn na takovéto filmy, ale někdy asi mi neřeknou to, co chci slyšet nebo spíše nerozumím autorovi, co se mi snaží sdělit. Asi šlo více vyždímat s pozadím onoho zlodějství, která sice asi v takovémto příběhu má být upozaděné, ale zde bylo asi až moc. Těžko říci. Za mě bohužel nakonec nic moc říkající filmeček. (23.02.2021)

Ťažký život na predmestí veľkého japonského mesta núti ľudí ku všelijakým činom. Shoplifters je veľmi realistická a pomerne minimalisticky poňatá dráma o jednej netradičnej rodine s netradičnými koníčkami. Kore´eda len pomaly odkrýva všetky vrstvy príbehu, ktorý síce nedisponuje vysokým tempom, ale na druhej strane je tu dosť veľa originálnych a zaujímavých situácii a scén, ktoré nedovolia pozornému divákovi stratiť pozornosť či záujem. Až na tú mľaskajúcu otravnú starenu boli všetci herci veľmi sympatickí a skutočne som im fandil. K japonskej produkcii sa teraz dostanem len veľmi zriedka, preto som rád, že som natrafil takto kvalitne a pútavo spracovanú záležitosť. Áno, mohlo to byť o niečo drsnejšie alebo viac vygradované, no aj napriek tomu som nemal šancu nudiť sa. Slušný nadpriemer... 75 %!! (16.02.2019)

Sak na ryby, to sem si zase dopřál filmovej zážitek. Při parádně prokopřený sobotě před koncertem sem si pustil tohle. Ani nevím kde sem se k tomu dostal, ani nevím proč sem to dal, ale udělal sem to. A musím se přiznat, že sem ani jednou neusnul, ačkoli je to bezmála dvouhodinová nuda jako prase. Ke konci se to malilinko rozjede, ale jinak je to téměř úděsný. Ale pěkný je sladovat japonskej film, páč do Japonska se nikdy nepodívám a tady nám rejža celkem hezky ukázal tamní poměry. (27.09.2021)

Asijské filmy, teda aspoň japonské a korejské, mají tu zvláštnost, že se v nich často neříká, co by se podle nás "normálně" řeklo. Občas mě to trochu vytáčí a říkám si "Proč to neřekne?" Tady to bylo taky tak, u závěrečného výslechu. Začalo to tak nějak nijak, poté se začali mezi řečí objevovat jisté skutečnosti a začala jsem být hrozně zvědavá jak to dopadne. Mezitím to nabralo zvláštní obrátky a dopadlo jakoby špatně a zároveň nijak. Jednoduše jsem chtěla vidět ještě o něco víc. A to mi ti Japonci dělají pořád. :D Nakonec se kroutím u hodnocení, protože nevím kolik tomu mám dát...Ach ja.. (07.07.2020)

Další ze skvělých asijských filmů, který se díky své kvalitě dostal i do našeho mainstreamového americko-evropského proudu. Režisér Hirokazu Kore’eda dokázal natočit výtečné civilní a především uvěřitelné rodinné drama. Největším plusem pro mě byla ta nejednoznačnost postav, kdy se navíc stále měnil můj pohled na ně. Jsou to vychcanci, kterým se nechce dělat a víceméně jen parazitují na společnosti. Na druhou stranu se ale snaží fungovat jako rodina a mají se rádi. To není rozhodně málo. Je lépe milovat své děti a učit je třeba krást, nebo je lépe je zahrnout "konzumním" blahobytem v naprosto citově sterilní rodině? Tuhle otázku film vyvolá a nezodpoví. Odpověď nechá na divákovi. Každopádně režisér dokázal ze zdánlivě běžných situací a obrazů vyvolávat velké emoce bez toho, aby nějak tlačil na pilu. Dávám čtyři hvězdy a od pana režiséra už mám v plánu další film. (29.11.2022)

Sajako sana, jeden zákazník si stěžoval, že jsi měla na sobě dvoje kalhotky. Tak jedny šup šup dolů... Rodinu si nikdo nevybírá. Ale co kdyby ta možnost byla... Když si můžeš rodiče vybrat, je to vždycky silnější...  V substandardní garáží, namáčknutí prekarizovaní marginalizovaní a la šluknovská ubytovna, je jim jako v nebi. Se správnými lidmi jde cokoliv. Krade se, prostituuje, příživničí a ohňostroj japonské konzumní marnosti není vidět, stěží slyšet; štěstí znamená spokojit se s málem. Tatínek, maminka, syn, vnučka, dcerka. Každý hraje roli, která mu byla v rodinné hierarchii určena - až na to, že nic z toho určeno nebylo a nad rodinou se vznáší obrovský otazník.  Zloději se zprvu tváří jako idylická oslava tradičních hodnot, aby se v závěru odmaskovali jako postmoderní sen o zázraku svobody ve sféře konzervativního dobra poznané nutnosti. Není úplně jasné, co Kore'eda říká, ale je libé to dnes poslouchat. Výjevy z neobyvatelné díry za plotem z vlnitého plechu jsou to nejopojnější, co jsem letos viděl - krásné ve lži, krásnější v pravdě, nejkrásnější babiččin rov: DĚ - KU - JI...  (07.10.2022)

Rafinovaná dráma s krimi zápletkou a s erotickým nábojom, ktorá je ale predovšetkým o rodinných vzťahoch. A tieto sú prezentované na jednej veľmi zvláštnej rodine, ktorá má svoje temné tajomstvá a ktorej vzťahy nie sú tým, čím sa na prvý pohľad javia. Postavy a vzťahy medzi nimi sú vykreslené hlboko ľudsky a dokážu diváka dojímať (to malé dievčatko bolo hrozne zlaté). Občas som v tom dokonca trochu zacítil Kurosawu. Škoda, že sa film až príliš venuje zlodejine (áno, viem, veď má podľa toho aj názov), škoda jeho rozháranosti a občasnej naivity. Inak je film krásnou oslavou rodiny (nech už to znamená čokoľvek), založenej na nezištnej láske. (22.03.2022)