Veterán

Hřebejk se naposledy zahrabal na nějaké zahradě (Zahradnictví). Dneska mu nadávat nebudu, protože společně s Epsteinem vygenerovali slušný příběh o neslučitelnosti rozdílného společenského postavení. Moc mě překvapil Ondrík v hlavní roli, dosud jsem ho neznal. Kdo tady remcá, proč nehútoril svojou materčinou, rád vysvětlím. Ondrík chtěl hovoriť po slovensky, ale Hřebejk požadoval češtinu, aby tam byl ten jakýsi přízvuk, dějově vztažený ke 20-ti letům v cizinecké legii. Zároveň Ondrík překvapil režiséra, protože se na roli připravoval už dřív, než se s ním poprvé setkal. Mě se to jeho "divné" chování líbilo se vším všudy, protože jsem přesvědčen, že u takového chlápka to musí být normální. Poulovou také neznám, ale v roli zastydlé panny působila dobře. A potom tu ještě lítá problém s otevřeným koncem. Už v průběhu filmu mě to děsilo a zároveň jsem věděl, že takovýto příběh nemůže dopadnout dobře. A ejhle. Pro mě to byl happy end. Sice ne z červené knihovny, ale z té černé určitě. Když Poulová sedí pár posledních vteřin u nemocničního lůžka, slyší pouštní písek. Z toho jasně vyplývá, že pochopila, kam teď patří (ke komu) a pokud on přežije, tak spolu až na věky. Toto všechno chtěl autor sdělit pár vteřinami se zvukem písku. (12.02.2020)

Dopad válečných konfliktů na psychiku vojáka? Ale kdeže! Tentokrát ne. Nepřišlo mi, že by si navrátivší z francouzské cizinecké legie nevěděl rady s emocemi, spíš jej tíží, proč vůbec v 16 letech opustil domovinu a vydal se vstříc armádnímu životu. Brzy se to dozví i komunální politik Pavel Kříž, jehož dcera se do naší „gumy“ zamiluje. A to on nevidí rád. Zatímco slovenský herec Milan Ondrík je sympaticky rozporuplný samorost (se zálesáckými metodami – viz nastřelení náušnic), scenárista Marek Epstein se úplně nevytáhl. Může za to hlavně fakt, že předložil spoustu témat, ale minimum jich dovedl do uspokojivého finále. Řeší sociální otázky, dopad války na psychiku, domácí násilí, téma odpuštění. Zatímco Ondrík mile překvapil, na herectví panenské Marie Poulové jsem si musel docela dlouho zvykat. Dvě až tři hvězdy!! U Hřebejka bych ale čekal, že se nebudu muset rozhodovat.. (10.02.2020)

Jan Hřebejk představil svůj (možný) nový režijní směr, rezignaci na artikulační schopnosti ústředního protagonisty a psychologické nuance svého díla věnoval moravské metropoli. Hlavní hrdina je veterán všemožných válečných misí, klátí zastydlou pannu a vyzývavou Alenu Antalovou vynechá, jako bonus mlátí primitivní bijce v kleci v nelegálních zápasech brněnského podsvětí. Hřebejk spojil zbytky svých režijních sil s Markem Epsteinem, scenáristou přijatelných snímků, a snad si i uvědomil, že trojitá nástavba k Pelíškům, která byla v mnohém nadbytečná, nebyl ideální směr jeho kariéry. Tenhle styl mu totiž svědčí, byť se jedná o tv film s nepříliš kompaktním vyzněním. Milan Ondrík nezvládá košaté špalky textu, však jich jeho role obsahuje jen vzácně, ovšem v pozici neohrožené mlátičky-klátičky a samorostu funguje obstojně a neokoukaně. A (decentně krvavé) bitky vypadají dobře a kontaktně, když si uvědomím, že v českém filmu je kolikrát problém i s obyčejnou fackou. Marie Poulová je pak ideální coby jeho protějšek. Vincenta Navrátila, Pavla Kříže a Alenu Antalovou scénář uchýlil víceméně do statování v honosné vile. Průběh filmu zaujal, ke konci se ovšem konfliktní pnutí vyřešilo odbytým a až přílišně uspěchaným způsobem. Hřebejk stále umí kvalitně režírovat, to v prvé řadě, i tenhle jeho počin ale ukázal, že se určitým způsobem hledá a zároveň zkouší na sobě novátorské prvky, kterým nebudou tak úplně nakloněni znalci a příznivci jeho dřívější tvorby. 7/10 (04.11.2020)

Zajímavý počin s hrdinou, kterých u nás ve filmu máme nemnoho. Stroze vyprávěný, stejně jako asketický byl téměř celý život veterána Martina. Jeho minulost jej nakonec dohnala, byť konce tohoto typu nemám rád. K zamyšlení vedlo také několik postřehů k tomu, jaký je kdo člověk, s jakou morálkou. Bez chyby ovšem nejsme nikdo. Pobavila mě byť vlastně velice smutná zmínka o nadacích a Kibeře. Milan Ondrík se do své role hodil, stejně jako velice uvěřitelný Pavel Kříž. Jinak se mi obsazení příliš nezamlouvalo a opravdu mě nenapadá náš herec ve věku pod čtyřicet let, na místo titulní postavy. (09.02.2020)

Nemám rád otevřené konce, ale tady mi, světe div se, nevadil. Film měl atmosféru i postupnou gradaci. Obsazení OK, hlavně pánové Ondrík, Kříž a Bok. Civilní a uvěřitelný film o morálce a odčinění vin (lze-li je vůbec odčinit) se zajímavým ztvárněním formou veterána z cizinecké legie. Mě se to líbilo moc a vzhledem k zdejší nechuti k české TV i filmové tvorbě tomu dávám plný počet. Kdo je bez viny, ať mne vypne... (10.02.2020)