Dvanáct rozhněvaných mužů

Ze záhadných důvodů se mi tenhle obecně známý kousek celé dekády vyhýbal, ačkoliv ho vzhledem ke stařičkému dabingu hereckých legend musela už kdysi dávno a nejspíš opakovaně vysílat Československá televize. Nejsem tedy ovlivněn nostalgií, ba co víc, už před časem jsem viděl remake z dílny Nikity Michalkova. Pokud nemáte možnost vidět srovnávané filmy v téže době, je lepší se porovnání vyhnout, spoléhat se na vzpomínky bývá ošidné. Je ale pravdou, že Michalkovova verze mi přišla nepoměrně působivější a svěžejší. V 50. letech Lumetův snímek nepochybně představoval základní stavební prvek žánru soudního dramatu. Jednalo se o film, který zaslouženě výrazně vyčníval mezi tehdejší produkcí. Dnes už ale z mého pohledu vyčpěl. Jakkoliv je možné, že se na mém negativním dojmu podílel starý dabing. Původní dabing z dob, kdy se mu věnovala mimořádná pozornost, bývá obvykle hodnocen vysoko, rozhodně výš než komercí ovlivněná současnost, ale výběr herců a jejich foglarovské podání mi přijdou nepatřičné. Drama plyne bez překvapení, herci vzorně naplňují odhadnutelné úlohy, které jim režisér přisoudil, u 10 z 12 porotců jsem odhadl pořadí, v jakém se budou měnit jejich stanoviska, a to rozhodně není dobrá vizitka. Obvykle nemívám problém s divadelním vzezřením snímku, ani s "ukecanými" filmy. Tohle je ale výjimka. Celkový dojem: 55 %. (20.10.2018)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

No vida, tak tohle jsem poprvé v životě viděl teprve dneska. O co jsem celou dobu přicházel? O mistrovské filmové dílo nebo o přechválenou záležitost? No výsledek je někde mezi tím. Určitě se tomu nedá upřít fakt, že se jedná o brilantně napsanou postupně gradující konverzačku postavenou na prostým námětu 12 vocasů dohadujících se v jedný místnosti. Pravda napsané opravdu tak, že to vtáhne i diváka u kterého nejsou soudní dramata právě jeho hobby. Potěší i Česká stopa v podání Voskovce. Rozhodně to nenudí, délka je tak akorát, nicméně jednu zásadnější výhradu mám a to je celá nereálnost toho příběhu plus hodně předvídatelnej konec kterej jsem tušil už v půlce. Já vím, že tady o ten fakt vinen či nevinen až tak nejde, ale působí to na mě strašně naivně, vyumělkovaně a vylhaně. Tohle by se prostě nestalo, nevěřím tomu, ale jinak kvalita uznávám.75% (12.12.2015)

Jedno horké letní odpoledne, jedna místnost s rozbitým ventilátorem a dvanáct mužů, kteří mají rozhodnout o vině/nevině osmnáctiletého chlapce, obžalovaného z vraždy. Na tomto malém prostoru dokázali scénárista Reginald Rose a debutující režisér Sidney Lumet vytežit naprosté maximum. 96 minut postavených na vynikajících dialozích a výtečných hereckých výkonech. Krom Henryho Fondy, který zde stvárnil jeden ze svých nejlepších partů, nelze zapomenout na zatvrzrlého Lee J. Cobba, žoviálního sportovce Jacka Wardena či emigranta Jiřího Voskovce. Brilantní přehlídka hereckého umění ve filmu, z kterého, i přes svůj minimalismus mrazí. Nejvíce mne dostala scéna s nožem - to jsem, přiznám se, nečekal. Vy věříte, že je nevinný? - Já nevím. 100%. (07.03.2009)

|| Scenár: Reginald Rose | Hudba: Kenyon Hopkins | Produkcia: Henry Fonda, Reginald Rose | Distribúcia: United Artists | Rozpočet: 350,000 $ || Pozor: Silne subjektívne: Ukážkový film o tom, že najdôležitejším prvkom je scenár! V tomto prípade je to otázka života a smrti v rukách 12 odlišných ľudí na šachovnici argumentov a dobre položených otázok. Ďalej je to príklad toho, aký je svet malý - Voskovec medzi hereckou elitou HW. A hlavne dôkaz o tom, aký neefektívny a nespravodlivý je justičný systém v Amerike, a tiež v celom svete. Až mráz lezie po chrbte... (29.01.2012)