Frankie a Johnny

Desítky, snad tisíce (možná přeháním:) filmů obsahují obvyklá vztahová schémata setkání dvou lidí, kteří se zamilují a v průběhu děje řeší svůj vztah. Průměrná, hezká, ale zároveň také očekávaná linie. Podobnou romantiku tak dokáže ze stálých vod často "vylovit" dokonale k sobě pasující ústřední herecká dvojice, která svou silnou osobností a uměním excelentně zastíní všechny ostatní nedostatky a slabiny. V případě tohoto filmu není setkání Frankie a Johnnyho ničím výjimečné, stejně jako jejich charaktery. To, co jim dodává na přitažlivosti a vyzvedává jinak obyčejný děj do výšek, je skvělá herecká dvojka v podání Ala a Michelle. Úžasně jim to spolu pasuje a chemie mezi nimi taktéž zdatně pracuje. (04.06.2011)

Většina lidí se pro tu pravou lásku vrhá do prvních vztahů, na jaký narazí. Ti šťastnější získají aspoň dostačujícího životního partnera a ti ostatní mají smůlu a pravděpodobně ze své osamělosti nevyjdou, nebo v ní zůstanou hodně dlouho. Tenhle film je o takovýchto osamělých lidech. Oproti Pretty Woman je to mnohem reálnější a možnější a vlastně jakoby příběh sousedů z vedlejšího bytu, který by se tak snadno mohl stát i vám. Jenže Pretty Woman je jednoduchá pohádka. tady tohle je složitej život. A pro mnoho lidí, kéž by to byl skutečnej složitej život. . . . . Chtěl jsem přiložit text písničky, o které tam je vlastně pořád řeč, ale je moc dlouhá. Tak ji tu převyprávím: Frankie a Johnny byli milenci a strašně se milovali. Byla to ta jediná pravá láska, na niž si vzájemně přísahali věrností až do smrti smrťoucí. Když jednou Frankie šla do hospody jen na pivko na stojáka, barman jí povídá o tom, jak tam Johnny necelou hodinu dřív špásoval a hustil do děvčice jak lusk Nellie Blie. Tak Frankie v záchvatu žárlivosti začala prohledávat okolí a hned v druhé zadní uličce našla Johnnyho a Nellie, jak to spolu pečou na zadním sedadle jeho taxíku. No do Frankie vjel blesk a zaběhla rychle do domu, kde ze staré skříně vytáhla novou čtyřiačtyřicítku, kterou jí Johnny koupil na obranu. Vyšla k taxíku a aniž se nějak dál rozmýšlela, vyprázdnila celý zásobník skrz dveře rovnou do Johnnyho, ani nevěděl, co ho smetlo. Když přijeli policajti, Frankie seděla na zadních schodech a v šoku se houpala dopředu a dozadu. Jenže soudce to neobměkčilo, protože jí napařil elektrický křeslo a tak se Frankie na té své poslední cestě aspoň ohřála. A ponaučení? Žádný není, snad jen, že v chlapovi není vůbec nic dobrýho. Ten vás holky vždycky zničí. (13.12.2005)

Á vidím, že je to můj jubilejní 3-stý komentář, a zrovna tak úchvatný film. Těžko hledám slova, nechci patetizovat, natož měknout, ale poprvé cítím, že můj nick nebyl výstřel do prázdna. Přišla jsem domů utahaná jak klisna a měla chuť na malé osvěžení. Hned u úvodního soundtracku únava spadla jako moje čelist a obojí až do konce filmu. Stejně budu tvrdohlavá jak Frankie a poetická jak Johnny. Láska je tak nádherná a věčná, i kdyby trvala blbé chemické 2 roky, (přinejhorším jsou ještě další 2 roky, a znovu 2 roky atd.) stojí za všecky zármutky a bolesti člověka, jen aby nebyl sám. Ti dva krásní to zahráli úplně perfekt. Michelle strach a zmatenost, Al vášeň a zamilovanost. Mám duši rozervanou na hadry: "I like his face, forever!" (19.03.2011)

Starosvětsky přímočarý režisér Garry Marshall rok po fenomenálním úspěchu Pretty Woman lehce zostřil hrany a vypráví příběh z vězení propuštěného kuchaře, který se snaží zaujmout láskou zklamanou servírku. Ta se nečekanému vztahu brání, ale dvoření zamilovaného kuchaře nakonec podlehne. Oba leccos prožili, leccos ztratili, dávno nevěří na prince na bílých koních. Ale ještě si dají šanci. A Marshall tak znovu dokazuje, že okoralá divácká mysl se ráda nechá vyburcovat k nadějeplnému snění. Al Pacino je jistota, víc ovšem tentokrát zaujme nedůvěřivá a zklamaná Michelle Pfeiffer. Moc fajn návrat. (09.11.2017)

Tu sa prekrásne potvrdzuje, aká velerelevantná je v romantickej komédii hladko a životne napísaná dvojica a nemenej potom jej herecké obsadenie. Nemusia to byť ani ničím originálni ľudia, no ak dýchajú, ozaj dýchajú, už prirodzene získavajú nejaký ten punc špeciálnosti a upriamujú na seba všetku pozornosť. Frankie a Johnny predstavujú také postavy- dvoch priemerných ľudí, ukrutne osamelých, nie zrovna úspešných, každého so svojou vlastnou spoločensky zúfalo neojedinelou históriou. Pfeiffer a Pacino z nich vyčarovali 2 jedinečných ľudí. Svoj šarm a nasadenie zapriahli a navzájom prepojili, a donútili nás tak čeknúť v dosahu všetky zástrčky a spotrebiče či sa nám náhodou niečo nepáli :) a zatopili nás citom a tichou závisťou. A žánru priniesli absolútne neopakovateľný milostný pár. Frankie a Johnny. Ešte aj poučili ste nás. Obyčajne, opakovane, nenútene, zvodne. Parádne ste nás poučili(!) 90%. (07.10.2008)