Vesničko má středisková

Co k tomuhle filmu dodávat. Já myslím, že není třeba velkých slov. Každý, kdo to viděl, jistě uzná, že jde o špičkovou podívanou s vynikajícími herci a spoustou milého a nenásilného humoru. Každý, kdo to neviděl, by neměl dlouho váhat a někde si ten film sehnat, půjčit, v horším případě ukrást. :) Protože jde o klasické dílo českého filmu, o kterém se jednou budou možná děti učit ve školách. :) (21.03.2003)

Poetický, leč mírně zkreslený pohled, na socialistickou vesničku. Pivo se zde pije ze sedmého schodu, chlapi lijí pivo oknem, večeru vládne obrazovka se zavražděným Bradleym, v kině dávají úžasné rumunské filmy a nevěra bují za každého režimu. Vesnička je zaplněna svéráznými obyvateli - zásobovač autoopraven Dr. Skružný se za jízdy stále kochá, momentálně zaostalý rohlíkožrout Otík obdivně splachuje záchod a funkce rostlináře Jaromíra není ohrožena ani s popáleným penisem. Vlastně proč by to tak nemohlo být? (30.11.2008)

Stará známá dobrá česká komedie, která se dá sledovat vícekrát. Herecké obsazení je na tom výborně. Film má dost vtipných momentů. Je to prostě klasika, kde je nejlepší sledovat dění na vesnici. Nějaké výtky bych zde měl, občas zde byly nějaké zbytečné scény, ale moc jich nebylo. K dokonalosti něco chybí. Přesto u mě je mé hodnocení zasloužených 85% = **** (24.01.2013)

Na obci Křečovice, která je [ehm ehm, upravuje si kravatu] jednou z ústředních postav Vesničko, má středisková, lze ideálně zkoumat trauma české vesnice, jako obětního beránka iluzí a ambic čtyř období - ladovského, normalizačního, porevolučního kapitalismu a popkultuního pozdního kapitalismu. Křečovice si jako prostředí pro film vybral Menzel z důvodu jejich zachovalosti navzdory kolektivizační transformaci, kdy si ves zachovávala všechny ty vizální archetypy předválečné 'ladovské' obce s kostelem na kopci, stromovými alejemi a přívětivým světlem z oken skromných domků. V těchto kulisách natočil příběh o stmelené, zdánlivě až samosprávné komunitě, kdy se nejvíce postav schází mezi zdmi JZD či v betonové sokolovně. Samotné Křečovice po revoluci přežily bezpečně veškeré snahy o transormaci v devadesátkové éře hurá kapitalismu, což nejvíce symbolizuje vyklizená diskotéka U kohouta, která zde byla na místě právě oné bývalé sokolovny. V současné době se vedení města rozhodlo přilákat turisty mimo jiné tím, že znovu vztyčilo ikonickou železnou bránu s rudou hvězdou u vjezdu do místního zemědělského družstva a spíchlo dohromady expozici o natáčení filmu. Tahle ironie mě napadla právě při posledním sledováním tohohle filmu a zkoumáním jeho všeobecné obliby napříč režimy s vědomím toho, že na obou stranách politického spektra zněly tehdy a dnes hlasy o tom, že film je buď příliš kritický nebo naopak příliš benevolentní vůči tehdejší době a postavám. Kdo je s ním ale spokojený, je obecně střední třída, protože jeho výjevy a představy o komunitě postavené na sdílení klobás a piv ze sedmýho schodu, jsou jí vlastní napříč režimy, protože vyprávějí o slastném životě v nějaké malé izolované zahrádce, za jejíž hranicemi je to už stejně nějaký divný a nepravý. Na oblibě Vesničko, má středisková se pak dá studovat na jakých obrazech je postavená iluze české malebnosti a spokojené izolovanosti navzdory dějinám a zbytku světa (viz mimoděčné zmínky v televizi o katastrofě na belgickém fotbalovém utkání, na které kouká v hospodě jenom opožděný Rákosník), což vytváří nepohodlnou konstantu mezi normalizačním a současným individualizačním uvažováním. Přičemž se nad to sám nevyvyšuji, protože jsem si plně vědom, nakolik je ve mně obojí vepsáno a proto poetice spáleného listí, smradu letních rybníků a vesnických zábav nedokážu uniknout a objektivně nepodlehnout. Protože když po pohřbu popíjejí na hřbitovní zdi řidič náklaďáku, doktor a hrobník pivo k čerstvě vyuzeným klobásám a říkají si, jak je na tom světě krásně, musíte uznat jak do vás ta slastná pasivita nakrásně vstupuje. (18.08.2023)

Viděno opravdu po letech. Ani jsem netušil, kolik, mnohdy již zlidovělých, gagů a situací jsem si pamatoval. Ze všech vtipných proslovů a hlášek by se dala sestavit kniha. Kromě nich - s těmi sirkami neděláš dobře, Jaromíre; já mám zjišťovat, jaký byl táta bejk a máma jaká byla kráva; jeď do Pelhřimova( mimochodem, v Pelhřimově nemají krematorium! jednu chvíli jsem uvažoval, že by nebyl špatný džob si ho tam založit), nelejte to pivo z okna; máme tu slintavku.... - mám oblíbených několik scének. Zabíjení králíka u hřbitova, vychlazené pivo a potápějící se P.Čepek. A co mě dostalo, že v polovině 80.let se zpívá ve filmu česká sprostonárodní - Naše Anča ta má šestky, protože jí ráda švestky... (28.05.2011)