Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina
-
Life and Extraordinary Adventures of Private Ivan Chonkin
(více)
Life and Extraordinary Adventures of Private Ivan Chonkin
Les Aventures d'Ivan Tchonkine
Жизнь и необычайные приключения солдата Ивана Чонкина
Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Gennadij Nazarov, Zoja Burjak, Vladimir Iljin, Valerij Zolotuchin, Sergej Garmaš, Marián Labuda st., Henryk Bista, Valerij Nikolajev, Marija Vinogradova (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Píše se rok 1941 a v ruské zapadlé vesničce Rudá způsobí rozruch armádní letadlo, které tu nouzově přistane. Hlídáním letadla je pověřen prostoduchý vojín Ivan Čonkin, který až dosud pouze vypomáhal v kuchyni a s armádním drilem nemá valné zkušenosti. Dny ubíhají a vypadá to, že armáda na letadlo i na Čonkina dočista zapomněla. Ivanovi to ale nevadí a život ve vesničce si jaksepatří užívá. Zamiluje se totiž do místní pošťačky Ňurky. Ovšem ne celá vesnice je jeho zdejším pobytem nadšena. Předseda kolchozu Golubjev v něm dokonce vidí vyzvědače. A tak netrvá dlouho a na Čonkina přijde anonymní udání na NKVD a věci naberou rychlý spád. (North Video)
(více)Recenze (146)
Podle mě naprosto parádní po všech stránkách, hodnocení 67% nechápu. Za mě 82% ()
Na kilo hoven, kilo cukru, výsledkem je pátá hvězdička. Film je tak neskutečně absurdní, že se prostě nelze nebavit. ()
Nějak mi ten humor nepřišel vlastní. Film působí pohledně, je nápaditý v režijní i dramaturgické struktuře, ale příběh vojáka Čonkina mi byl tak vzdálený, že jsem film shlédla do konce pouze z jisté zvědavosti. ()
Byla jsem na Čonkinovi v kině, když do něj přišel a dlouho poté byl jedním z mích nejlepších filmů. Absurdita, laskavá hloupost kombinovaná s ještě větší hloupostí, vše jeden černý humor a tolik pravdy, skvělý scénář. Opravdoví herci, kamera, střih a režie. Všem jsem film tenkrát doporučovala. Jaké bylo mé překvapení, když se po téměř třiceti lety podívám na hodnocení filmu...Zapochybuji, třeba jsem byla mladá...a tak jsem na počest Jiřího Menzela po letech znovu pustila. Ano byla jsem mladá, některé scény byli už jen úsměvné, a ne k popukání jak často tenkrát....ale zbytek pocitu mi zůstal. Mám ten film ráda, pro kus Ruska, absurditu totality a tuplované hlouposti. ()
Pustil jsem si film, a po řadě let od prvního shlédnutí jsem si "jinak" vychutnal Menzelovo dílo. Vzniklo v "blbé" době. Bylo po změnách u nás i v Sovětském svazu. Poslední sovětský voják odešel v r. 1991. Svět se měnil a pochopit takový film bylo možné v zemích se zkušeností spojení se SSSR. Dnešnímu divákovi stěží pochopitelné v celé škále viděného díla. Každopádně skvěle odehrané, bezvadně vybraní dabéři, nádherné situace, trefné dialogy. Prostě ruská duše 2.sv války ve vesničce Rudá. 90% bez zardění . . . . ()
Tak bohužel se zde opět ukázalo, že úspěch nebo neúspěch Menzela je vždy zásadně podmíněn scénářem. Jako vždy zde pan Menzel jen umocňuje dobré a špatné vklady skriptu. Na to on je génius. Jako už mnohokrát mu ale byly podraženy nohy. Jako zatím vždy jsem musel u Menzela skončit s extrémním hodnocením, u něj to mám vždy buď a nebo, nikdy průměr. ()
Související novinky
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)