Je třeba zabít Sekala

Geniálna "kovbojka". Kedysi som bol úplne paf zo ZDIVOČELEJ ZEME a toto ma dorazilo úplne. Na westernovej schéme vystavaná dráma, kde sú zahrnuté asi všetky sociálne, morálne, náboženské problémy (nie len) danej doby. Vynikajúci herci, skvelý scenár. Na Bartoškovej postave je zobraná všetka rozpoluplnosť a úžasnosť zvolenej témy... (18.08.2008)

Jestli množství vyhraných Českých lvů je přiměřené kvalitám filmu, raději nechám na posouzení jiných. Film mi připadá jako typický koprodukční konstrukt - historické, spíše kontroverzní téma, ke kterému byli přizváni slavní čeští, slovenští, a také polští herci. Je třeba zabít Sekala na jednu stranu působí vcelku bezútěšnou a deprimující atmosférou, na tu druhou ale jako by se II. světová válka "hrdinů" týkala až ve druhém sledu, tedy prostřednictvím dvou hlavních postav Sekala a Barana. Navíc prostředí obce Lakotice vypadá na první pohled mírumilovně, až klidně. Kde je slyšet pouze zpěv ptáků a kde mírný poryv větru zachvěje klasy pšenice. P.S. Je třeba zabít Sekala mi připadá jako méně znepokojující verze Hanekeho Bílé stuhy a méně skličující verzí Tarrova Prokletí a Satanského tanga. Náramně by mě zajímalo, jak by film vypadal pod Tarrovou taktovkou, náznaky podobnosti tam jsou - rozčlenění mizanscény do více plánů, dlouhé a promyšlené kamerové jízdy, záběry snímající postavy zezadu při chůzi, hospoda jako středobod celého fikčního světa atd. Narozdíl od výše uvedených černobílých děl, která umělecké hodnoty bez debat mají a není třeba o nich diskutovat, Je třeba zabít Sekala občas působí velmi uměle, jako by umělecké ambice film jen měl a dokázal je maximálně napodobit - především scéna, kdy jeden ze statkářů opakovaně vyslovuje "Je třeba zabít Sekala" nebo finální scéna celého filmu. (01.03.2011)

Trvalo poměrně dlouho, než jsem se odhodlal shládnout tento skvost. Film, s vynikající atmosférou a chováním lidí tak skutečným, až z toho mrazí. Nechal by se opravdu nazývat "westernem", kdyby se změnila doba a místo děje (ale vlastně "Mstitel Trinity" je dokonce uveden jako western a přitom má méně westernových rysů než tento). Příběh z kruté doby, kdy pro kousek dobra bylo nutné použít zla, příběh tak silný a vnímavý, který mě opravdu dostal. Vladimír Michálek to bravurně zrežíroval s famózní kamerou Martina Štrby a skvělými hereckými výkony Olafa Lubaszenka, Boguslava Lindy a Jiřího Bartošky. Drsný i melancholický, takový je právě film "Je třeba zabít Sekala". Nejlepší porevoluční a jeden z nejlepších českých filmů vůbec. (07.01.2006)

Film, který se pomalu rozjíždí, ale o to působivější je ve svém závěru. Tak trochu mi přišlo, že se jednalo částečně o takovou variaci na mafiánské filmy, kde se několik vysoce postavených chlapíků dohodlo, co je třeba udělat s jedním parchantem, který jim kazí kšefty. Může se zdát až paradoxní, že jsem čas od času právě s hlavním záporákem Sekalem sympatizovala víc než se všemi těmi vesničany sedícími u piva. Ale je to skutečně tolik paradoxní? Vždyť Je třeba zabít Sekala tak krásně odhaluje prohnilou českou povahu, že v něm až na kněze v podání charismatického Jiřího Bartošky vlastně žádná kladná postava není. Kovář Jura Baran se drží stranou a zachovává si ke všem chladný přístup, naše milé vesničany v konečném důsledku zajímá jen to, aby nikdo cizí nezískal jejich půdu, a samotný parchant Sekal? Ten hlavnímu hrdinovi bez obav řekne, že nesympatizuje ani s partyzány, ani s fašisty a že celou dobu hraje jen za sebe. Přiznat si něco podobného chce cojones, tedy koule, dámy a pánové. A je fajn, že je někdo v tomto filmu, podepřeném krom zajímavou kamerou, scénářem a hudbou hlavně výbornými hereckými výkony, ještě někdo má. (02.02.2009)

Atmosféra války je tu neuvěřitelně tíživá a hutná, a to dokonce i přesto, že celý film nespatříme jediného vojáka, jediný střet. To je filmařina! Oba polští představitelé hlavních rolí jsou fantastičtí a je radost sledovat jejich přirozený a herecký koncert v příběhu, který se vyznačuje zcela rozporuplnými postavami. Jen někdo může být označen za vyloženě kladnou postavu (např. skvělý a charismatický Jiří Bartoška). Film navozuje stísněné pocity i díky velmi pozoruhodné hudbě z pera polského skladatele Michala Lorence, který kloubí nápadité melodie podané nápaditým provedením. Drsné vykreslení života za války, netolerance mezi katolíky a evangelíky, četné filosofické úvahy, podmanivá režie, vyšperkovaný scénář, to vše dělá z tohoto snímku skvostnou záležitost. A nakonec i poselství o tom, jak těžké je soudit zločince "na první pohled". Stejné zlo, ne-li větší, se však mnohdy ukrývá za nevinnými tvářemi. Drsný, ale krásný film. Takových by mělo být více. 90%!! (23.12.2006)