Je třeba zabít Sekala

Bravurním způsobem natočené drama o vině a trestu. Drama bez kladných hrdinů. Každý si nese svůj díl viny, každý musí zaplatit. Atmosféra dědiny, kde se žádná "jinakost" neodpouští, kde napětí, dusno a špína je až fyzicky cítit. To vše podtržené vynikajícími hereckými výkony Olafa Lubaszenka a Boguslawa Lindy. Právem označováno za jeden z nejlepších filmů 90. let. (08.05.2007)

Nechápu, jak je možné, že se mi tento excelentní film vyhýbal tak dlouhou dobu. Ty barvy, chrámová hudba, velice šmrncovní scénář a fantastičtí herci, to vše charakterizuje tento snímek. Sekal je už na první pohled ztělesněný zlo, jeho vlezdoprdelka slizkej Záprtek, naproti tomu neuvěřitelně sympatický kovář. Celý děj se odehrává na malém prostoru a to v krásné prosluněné moravské vesničce, samozřejmě plné katolíků (to funguje dodnes) no a to by nebyla Morava, aby se tu nepila ta nejvítečnější slivovica. Tož 9/10 :-) (16.02.2010)

Nemůžu si pomoct, ale i po letech mi připadá , že si tenhle film na velké osudové drama spíš jenom hraje (byť docela snaživě). Podle mě tomu chybí ty pravé filmařské koule, což se projevuje hlavně na atmosféře, která není zdaleka tak dusivá a spalující, jak by chtěla/měla být. Z toho důvodu mě to jako celek nikdy naplno nestrhlo a užíval jsem si tak jen některé jednotlivosti (především pár scén a skvělé herecké výkony). V rámci porevoluční české kinematografie je SEKAL určitě velmi slušná práce, ale na můj vkus je to zkrátka trochu umělý a nedotažený pokus natočit něco v naší kotlině nepříliš běžného. 70 - 80 % (02.03.2011)

Druhá světová válka je zde v podstatě jen kulisou k nadhozené tezi - lidi jsou svině. Chci tím říct, že kdyby okupace nebyla zmíněná a doba nebyla otitulkována letopočtem, tak to vlastně člověk ani nepozná (pokud tedy pomineme vyprávění o výletě do Španěl nebo jak strýc Sekal ke gruntům přišel). Slaboši jsou svině a hodní a zlí stojí na stejné straně - proti tomu slabému stádu. (26.03.2010)

Film, který se pomalu rozjíždí, ale o to působivější je ve svém závěru. Tak trochu mi přišlo, že se jednalo částečně o takovou variaci na mafiánské filmy, kde se několik vysoce postavených chlapíků dohodlo, co je třeba udělat s jedním parchantem, který jim kazí kšefty. Může se zdát až paradoxní, že jsem čas od času právě s hlavním záporákem Sekalem sympatizovala víc než se všemi těmi vesničany sedícími u piva. Ale je to skutečně tolik paradoxní? Vždyť Je třeba zabít Sekala tak krásně odhaluje prohnilou českou povahu, že v něm až na kněze v podání charismatického Jiřího Bartošky vlastně žádná kladná postava není. Kovář Jura Baran se drží stranou a zachovává si ke všem chladný přístup, naše milé vesničany v konečném důsledku zajímá jen to, aby nikdo cizí nezískal jejich půdu, a samotný parchant Sekal? Ten hlavnímu hrdinovi bez obav řekne, že nesympatizuje ani s partyzány, ani s fašisty a že celou dobu hraje jen za sebe. Přiznat si něco podobného chce cojones, tedy koule, dámy a pánové. A je fajn, že je někdo v tomto filmu, podepřeném krom zajímavou kamerou, scénářem a hudbou hlavně výbornými hereckými výkony, ještě někdo má. (02.02.2009)