Je třeba zabít Sekala

Jestli množství vyhraných Českých lvů je přiměřené kvalitám filmu, raději nechám na posouzení jiných. Film mi připadá jako typický koprodukční konstrukt - historické, spíše kontroverzní téma, ke kterému byli přizváni slavní čeští, slovenští, a také polští herci. Je třeba zabít Sekala na jednu stranu působí vcelku bezútěšnou a deprimující atmosférou, na tu druhou ale jako by se II. světová válka "hrdinů" týkala až ve druhém sledu, tedy prostřednictvím dvou hlavních postav Sekala a Barana. Navíc prostředí obce Lakotice vypadá na první pohled mírumilovně, až klidně. Kde je slyšet pouze zpěv ptáků a kde mírný poryv větru zachvěje klasy pšenice. P.S. Je třeba zabít Sekala mi připadá jako méně znepokojující verze Hanekeho Bílé stuhy a méně skličující verzí Tarrova Prokletí a Satanského tanga. Náramně by mě zajímalo, jak by film vypadal pod Tarrovou taktovkou, náznaky podobnosti tam jsou - rozčlenění mizanscény do více plánů, dlouhé a promyšlené kamerové jízdy, záběry snímající postavy zezadu při chůzi, hospoda jako středobod celého fikčního světa atd. Narozdíl od výše uvedených černobílých děl, která umělecké hodnoty bez debat mají a není třeba o nich diskutovat, Je třeba zabít Sekala občas působí velmi uměle, jako by umělecké ambice film jen měl a dokázal je maximálně napodobit - především scéna, kdy jeden ze statkářů opakovaně vyslovuje "Je třeba zabít Sekala" nebo finální scéna celého filmu. (01.03.2011)

od michalka som doposial videl len zabudnute svetlo a bol som velmi milo prekvapeny. moja druha zastavka v jeho filmografii dopadla uplne rovnako. pohotova rezia, dobre napisany a zahraty pribeh, krasna kamera.. uz len pocet ceskych levov hovori za seba. nieze by som velmi daval na nejake sosky a podobne veci, no tentoraz su asi viac ako zasluzene. a ja sa pomaly pripravim na babie leto :) (21.12.2007)

Dechberoucí, strhující příběh o zbabělosti a odvaze, o kolektivních pletichách a individualitě (ať už dobré, či špatné). Příběh Jiřího Křižana je sice zasazen do protektorátní doby, ale lehce si lze představit, že by zapadl třeba i do baroka - nejen vztahem k víře, k půdě. Výtečně využit symbol kříže; skvěle rozehrané přehlížení lidí, kteří se vyčleňují - ať už jde o parchanta Sekala, jeho poskoka Záprdka, nebo luterána Juru Barana. Herecky zaujmou nejen ústřední hrdinové (polští herci), ale i představitelé sedláků. Příběh dokresluje hudba Michala Lorence. (09.05.2010)

90% - Pro mě je Sekal nejlepší český porevoluční film. Líbí se mi jeho myšlenka. Scénář je velmi silný, a tvůrci filmu s ním naložili velmi dobře. Polští herci (zejména samozřejmě Lubaszenko s Lindou) na mě působili mnohem přesvědčivěji, než naši. Možná i to dalo vyniknout jejich střetu. Ten film má v sobě velké poselství, a podle mě mu všechny ceny právem náleží. (02.10.2005)

SEKAL patří mezi nejvelebenější filmy minulého desetiletí. Není divu: tam, kde není téměř výběr, není nesnadné vyniknout. Námět, scénář, výprava i režie se snažily o maximální dokazatelnou věcnost; v tomto ohledu jim není co vytknout. Není pochyb o tom, že podobní lidé s podobnými vlastnostmi určitě existovali (osud generála Luži je v tomto ohledu jen jedním z mnoha dalších ilustrativních příkladů). Tím bohužel výčet kladů začíná a také končí. V tom ostatním zjišťujeme i druhé, "odvrácené" skutečnosti SEKALA: drhnoucí psychologii postav, čas od času se zadírající děj, nevěrohodný černobílý antikomunismus, na který v protektorátní atmosféře prostě nebyl čas ani prostor. Zoufalá snaha o rehabilitaci konzervativního pohledu na svět tak vyznívá rozporuplně a v některých ohledech i protiřečivě. O špičkovém díle rozhodně nemůže být řeč; o řemeslně dobře zvládnuté lásce, která podléhá apriorním ideologismům, už spíš. Film v mnohém svého diváka provádí, v jiných ohledech naopak zavádí. Rozporuplné je ten výraz, který se mi vybaví, začnu-li v paměti vyvolávat vzpomínku na jeho zhlédnutí. A rozporuplný bude zřejmě i jeho budoucí osud ve vnímání českého televizního i filmového diváka. (23.03.2008)