Dunkerk

Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne... (20.07.2017)

Dramaticky podle očekávání soustředěně vygradované, životností osobního zážitku na hraně dokonalosti a zařezávajícím hudebním doprovodem až fyzicky vyčerpávající. Nolan je už více než dekádu ve formě, jakou mu všichni ostatní mohou jen závidět a snad jen kvůli sevřenosti válečného žánru, který nepovoluje scénáři odbočky kamkoli jinam, bude v mých očích Dunkirk za jeho předešlými veledíly o krok zaostávat. (25.07.2017)

Mistr Nolan opět ukazuje jedno z nejlepších užití hudby ve filmu, dost možná to úplně nejlepší. Příběh je zde hodně upozaděn, na obrazovce sledujeme převážně jen silně emocionálně zabarvené obrazy vykreslující krutost války a atmosféru bezmoci. Jsem si jist, že koncept Dunkirku by se v rukou většiny režisérů rozpadl v obludné a laciné klišé, což klobouk dolů, zde se ani v nejmenším nestalo. Dunkirk je brilantní a zase tak trochu jiný film o válce. Přesto ve šperkovnici zvané "Nolanova filmografie" se jedná spíše o "slabší" kousek. 8/10 (05.08.2017)

Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct. (30.07.2017)

Viděl jsem to poprvé a netušil co napsat. Podruhé jsem lépe vnímal hlasitost a heavy soundtrack, ale i obdivoval, jak je to celý intenzivní a precizní, včetně prolínání tří časových rovin. "Film se stává režijním mistrovstvím ve zpřítomnění aktuálního okamžiku." (zde) I přes to, a kolik je tu nádherných Spitfire přeletů v oblacích i nízko nad mořem, ale pořád nejsem unešen, nešel jsem nikdy na prdel jako u INTERSTELLAR, neměl možnost cítit s jakoukoli postavou (snad krom Hardyho pilota na konci), ani ale kolektivně, jak bylo zřejmě hlavním záměrem. Co tu vidím za devizu největší, tak že má díky DUNKIRK řada lidí možnost ocenit historii a uvědomit si, že dějepis není jen nuda pro dědky a povinně na střední... Na některý ideály, za který lidstvo bojovalo, si to zaslouží vzpomenout, třeba právě prostřednictvím nekonvenčního blockbusteru. Jsou nadčasový. A ješte jedna věc, opravdu si vážím té snahy točit na klasický film a vyhnout se CGI. [kino 70 mm] (25.07.2017)