Dunkerk

Nolanova tvorba je jako den a noc. Vychutnávám si jeho intelektuálně hodnotné snímky, které cílí na náročného diváka (Inception či Interstellar), ale jako čert kříži se vyhýbám jeho na komerční úspěch orientovaným oddechovkám (Dark Knight Rises či Dark Knight). Nakonec jsem kinosál přeci jen poctil svou přítomností a to i přesto, že tento Nolanův nejnovější počin náleží do druhé z jmenovaných skupin. Svého neuváženého rozhodnutí nyní velmi lituji, jelikož jsem snímek coby zapřísáhlý pacifista doslova protrpěl. Kdyby Nolan zvolil odlišný námět, pravděpodobně bych hodnotil mnohem smířlivěji, avšak vzhledem k pocitům beznaděje, které ve mně pohled na válečnou vřavu vyvolal, nemohu udělit více než jednu hvězdu. (19.07.2017)

Architektura času a prostoru spíš brání Dunkerku vypadat jako podvyživené drama s letmo nahozenými postavami, které opět více plní přidělené narativní funkce (např. sošná vysvětlivka Branagh), než aby ztělesňovaly nějaké hlubší myšlenky. Nakonec se Dunkerk při vší snaze o věcnost nevyhne patetickým slovům a prvoplánovým dramatickým zkratkám. Válka už dlouho neměla tak dunivý a skřípavě fyzický nádech. Bohužel zdemolované bubínky jsou to jediné, co si den poté nesu v sobě. Pro mě spíš vznešená imitace, která musí pálit ze všech hlavní, aby zakryla vnitřní prázdnotu a nedostatek nuancí. Čím větší ambice má Nolan v práci s perspektivou vyprávění, tím pochybnější jsou výsledky. Skromný, ale psychologicky i vypravěčsky neuvěřitelně funkční a obratný Dokonalý trik zůstává nedostižnou metou. Dunkerk je okázalý tvůrčí manévr, který kolem sebe vytváří velkou vlnu. Do hloubky ale nedosáhne. (26.07.2017)

Strach, beznaděj, frustrace, naděje. Nolanova hra na Cinema verité, u který se chce věřit, že našel stroj času a odjel do roku 1940, aby uhrančivě vypověděl o hrůzách války ve vizuálním podání, které na televizi fakt vidět nechcete. Pro mě osobně asi nejlepší "válečňák" od Apocalypse Now a Tenké červené linie. 90 minut na hranici infarktu. Zimmer v promíchávání hudby s ruchy už asi dosáhl maxima. (19.07.2017)

To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film. (19.07.2017)

„ZKLAMALI JSME VÁS…“ /// Jednolitá dramatická válečná orgie plná Zimmerovejch zvůků i ticha a Hoytemových zvláštních úhlů pohledu, která vás od začátku zarazí do sedadla a povolí až po závěrečnejch titulkách. Válka přítomná v každým záběru. Stejně jako boj o život. Na pláži, na vodě, ve vzduchu. Bez velkolepý scény plný cákající krve, lítajících hnát či vyhřezlejch střev. Kurevsky excelentní dramatická filmařina, která se snaží zakrejt jednoduchost děje. Ovšem, jak pompézně popsat několik hodin válečnýho zoufalství? Nolan ví, že pomocí kamery, hudby, režie… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Nechápu, proč mi na pláž připlouvaj mrtvoly. 3.) Neustále chci domů. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ **** (23.07.2017)