Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Typický Wes Anderson. Teda snaha o bizár a podivný humor, ktorý mne teda nevyhovuje. Ak sa za tri poviedky ani raz nezasmejem, len ťažko to môžem hodnotiť ako komédiu. Dokonca ani úškrn neprišiel, film ma nechal absolútne chladným. Skvelé herecké obsadenie aj s dvorným Andersonovym hercom, akým Bill Murray bezpochyby je, ale celkovo mi to prišlo prázdne. Fanúšikom podobným filmov sa to páčiť môže. Pre mňa premárnený čas. (02.11.2021)

Nový Andersonův počin se mi nesnadno hodnotí. Tím nejzjevnějším a nejbanálnějším důvodem je jeho rychlost. Ustíhat rychlopalné dialogy v květnaté, archaizující angličtině a do toho stíhat jednak vnitrozáběrovou kompozici, která se neustále proměňuje, a jednak svižné přechody mezi záběry..., to aby člověk film viděl alespoň třikrát. Další aspekty jsou ale spíš diskutabilní a závislé na ochotě diváka přijmout, nebo odmítnout režisérovu vizi. Jisté je jedno: Francouzská depeše je rozhodně stylově nejpřepálenějším Andersonovým filmem. Koncept "hlavní postavy", už dříve problematizovaný, je zde úplně hozen do koše. Známá jména se tu střídají jako na orloji a většina postav neřekne víc než pár vět. Jednotlivé povídky mají trochu odlišný styl a diametrálně jiné tempo. Barevné a černobílé záběrování se tu střídá bez zjevné příčiny (byť k potvrzení dojmu bych potřeboval snímek nasledovat důkladněji) a v jedné z povídek se dokonce přidá i animace. A k celkovému dojmu samozřejmě přispívá i to, čemu obykle rozumíme pod slovem "příběh". Děj Francouzské depeše je fakticky rámovaný jako filmové převyprávění novinářských esejů. Ve skutečnosti jde ale samozřejmě jen o autorskou mystifikaci, pastiš, který přináší překombinovaný sled dějů, které se s každou další povídkou více a více odklánějí od původního tématu (třetí "esej" má pojednávat o známém šéfkuchaři, ale samotný kuchař v něm hraje prakticky vedlejší roli a namísto něj se příběh soustředí na únos syna policejního komisaře, což je divákovi zprostředkováno skrze televizní rozhovor novináře s moderátorem). Ze všeho nejvíc je Francouzská depeše samotná filmovou esejí o možnostech kinematografie a o jejích počátcích v tableau vivant. V Andersonově tvorbě nejde o žádnou novinku, ale nový snímek je v tomto ohledu rozhodně nejdůslednější poctou těmto kořenům. Od diváka chce každopádně výdrž a velkou míru pozornosti. (07.12.2021)

Překvapuje mě, jak je Depeše přijata pozitivně, jak ochotně divácká obec naskakuje na další Andersonův zasněný vlak cestou k vlastním vzpomínkám, lítostem a tužbám. Chybí totiž onen pověstný krok směrem k divákovi, který mu takovou cestu obvykle usnadňuje skrz fantaskní svět Života pod vodou nebo hravou animaci pana Lišáka. Tentokrát se citují styly, uctívá se forma, střídají se povídky a tempo je vzhledem k proměnlivé délce a náladě jednotlivých segmentů až zrádné. Když se ale povede tenhle protivítr překonat, jde o nápaditou, ztřeštěnou i zamyšlenou mozaiku všeho a všech, ze které ale pod tíhou laviny různých podnětů začne v závěru téměř bolet v tu dobu již nestíhající hlava. (17.02.2022)

Dějově (=se zábavou) to s přibývající stopáží šlo poměrně z kopce a vzít si takovýto materiál jakýkoli jiný režisér, stálo by to za hovno, ale Andersonův nezaměnitelný vizuální i vypravěčský styl to pozvedá silně nahoru. Na nejlepší Andersonovy kousky to nemá, ale pořád ještě je to moc fajn film. 80% (02.02.2023)

Že není možné natočit laskavou a laskající satiru? Anderson vás vyvede z omylu. První dvě povídky jsou brilantní, možná je to dáno i skvělými glosátorkami, ta třetí za nimi poněkud pokulhává, i když je také velice povedená. Anderson se rozmáchl ve svém pohledu na umění a nechal diváka opájet se poetikou inspirovanou od Chaplina po Enrica. Tohle je jeden z nejevropštějších amerických filmů, ale rozhodně to není dáno tím, že se má odehrávat ve Francii a občas se v něm francouzsky mluví. (18.06.2023)