Král

V poslednej dobe je celkom v kurze povenovať sa kráľovnám, a to predovšetkým z filmového hľadiska, keď si taktiež zároveň i myslím, že ak sa takýchto zaujímavých projektov ujmú talentovaní ľudia za kamerou, tak svetlo sveta uzrú trebárs-Kráľovna Anna (posledná z rodu Stuartovcov) alebo, napríklad aj Mária, kráľovná škótska, čo určite nie sú úplne filmy len tak na zahodenie, skrátka-majú čosi do seba, pokiaľ im je náležite venovaná i dôkladná starostlivosť, že potenciál do budúcnosti by tu určite jestvoval, pretože ešte je toľko nesfilmovaných príbehov, ktoré čakajú na tú správnu chvíľu. Tentokrát tu mám Henricha V. , anglického kráľa, ktorý sa priamo vyznamenal v bitke pri Agincourte (25. októbra 1415), čiže podľa daného roku si môžete presne určiť, v ktorom storočí sa to uskutočnilo s tým, že austrálsky režisér David Michôd, s produkčnou spoločnosťou Brada Pitta (Plan B), za asistencie jedného z najtalentovanejších mladých hercov súčastnosti, ktorý bol ešte pred piatimi rokmi len synom Matthewa McConaugheyho, keď odvtedy už vypil toľko mlieka, že takmer sám na svojich pleciach utiahne pozoruhodný, historický veľkofilm, ktorý sa zaoberá nielen touto citovanou udalosťou, ale aj tomu, čo jej predchádzalo, a aké to malo následky ? Pod svoje ochranné krídla si týchto všetkých zúčastnených vzal GIGANT-NETFLIX, ktorý je na neustálom vzostupe, z filmu na film sa čoraz viac zlepšuje, a ja zrejme zatiaľ považujem tohto “Kráľa” za to vôbec najvydarenejšie, čo som z tejto dielne doteraz zhliadol. Zdá sa mi, že v blízkej budúcnosti bude veľkým konkurentom hollywoodskych štúdií, ktoré asi zaženie do kúta... ? The King je veľmi kvalitným snímkom, ktorý ma akúsi charizmu. PS: výborná hudba Nicholasa Britella. (16.11.2019)

Po filmové stránce i příběhové stránce naprosto dokonalá podívaná, která dokazuje, že Netflix má hodně co nabídnout. Jako celek působí The King o něco kompaktněji než nedávný Outlaw King a kromě počáteční křeče, kterou jsem možná vnímal jen já, stojí i na výborném Chalametovi. Z herců působí ještě sympaticky Edgerton a vyniká francouzský přízvuk Pattisonova Dophina. Jako překvapení navíc můžeme označit absenci "romantické linky" a všemi oblíbených nahotinek. Co ale z toho, když po zhlédnutí zjistíte, jak moc film překrucuje historii a ohýbá Jindřichův charakter? Ne, že bych měl s filmařskou invencí nějaký problém, ale pokud tvůrci tak diametrálně odbočují od historických reálií, zanechává to po snímku nepříjemnou pachuť klamání diváka. A je to škoda. Protože jinak by byl The King prakticky dokonalý a 5 hvězd si zasloužil. (14.11.2019)

Po Outlaw King se Netflix pustil do podobného projektu. Myslel jsem si, že lepší historický už nezvládnou. Jak hluboce jsem se mýlil. Naprosto dokonalá filmařina v každém detailu. Ač se ve filmu až tak často nebojovalo, tak mi to vyhovovalo, mohli jsme se více soustředit na vývoj postav, hlavně mladého krále. Chalamet naprosto vynikající výkon. (02.11.2019)

Sympaticky usedlý hybrid Shakespearovských dramat a středověké rytířské epopeje, který by se na velkých plátnech býval hezky vyjímal. Všichni si dali na všem obdivuhodně záležet - herci se do svých rolí absolutně převtělili (kromě výborného Chalameta stojí za vyzdvihnutí bodrý opilec Edgerton, nevyzpytatelný Harris a na pár minut úchvatně úlisný Mendelsohn), kostyméři a rekvizitáři perfektně oživili dobové reálie, kameraman vždy hledal ten správný úhel a nasvícení a režisér se snažil nepodléhat stylistickým manýrům a přenést diváka přímo k jednomu stolu, popřípadě na jedno bojiště vedle postav. A vlastně to všechno funguje moc dobře a o to víc mě mrzí, že se místy uhýbalo z podmanivé starosvětské noty jen z obavy, že film začne moderní publikum nudit - kdyby se scénář ještě více ponořil do myšlenek hlavní postavy a občas neměnil jeho náhledy jen v průběhu jediného rozhovoru, mohlo jít o fantastický příspěvek k půlstoletí starým výpravným velkofilmům. Takhle je to "jen" báječně natočené a vzácně autentické historické drama. (19.01.2020)

Je moc milé, že člověk může zase jednou zhlédnout vizualizovanou historii velkobritských incestních degenerátů, aniž by se musel prokousávat slovní rakovinou přeceňovaného nudila, uspávače hadů a kurvila historie Wilíka Třesoštěpa. Ne, že by se teda Aboridžinci nějak zvlášť srali s historickou akurátností, po vzoru toho tlučhuby bez skrupulí naroubovali ochnutého homopýra do role žabožroutského homoprince, který byl tenkrát možná leckde, jen ne u Azincourtu, nicméně ukazovat, jaký je Patyzón slizký, trapný a prkenný pičus, je rozhodně záslužné a přínosem pro světovou kinematografii. Takže výsledkem je nádherně udělaná, na televizní poměry rozmáchlá, poměrně svižná, špinavá a ponurá středověká freska s překvapivě vynikajícím a přesným Šavlometem, příjemně zcela prostá „Jsi cos krom stupně, místa, zevnějšku, strach budě u jiných a zlekanost, jsa méně šťasten ve svém děsení těch, které děsíš?“ a podobně maligních větokonstruktů a pičistických přechodníků mistra Youdy. Tudíž běda, i já se slovy kokotoklasika povinován cítím se dnes auditoriu domýšlivému sbohem dáti: Ač dílo zdařilé, veskrze zábavné a poučné jest, já v kostech morku pocity chovám, že kmáni tupí, javše se v dějevědy hodinách lelkovati jen a po soustředěných zbůhdarma plastelínu flusat, v něm stěží zalíbení naleznou, neb vědomost pro ně více již není líbeznou, jsa v ignorantská hovada pacholků stájových vzděláni, dozajista bukanýry létající a věty prosté, tříslovné, hodné lůzy sprosté zkroušeně postrádati budou. Žel kanály, žumpy a stoky odpadní samy se svévolně hloubit sveřepě odmítají, pročež otázku onu osudovou „Kopat či nekopat?“ za „Vžum, Skvíz, Splaš“ svistu jak břitva lopat ostrých nadále slyšet bude vůkol krajem vším a řepka tam zlatoslunná v lánech nekonečných, plebsem okopávaných, z kurvy zrozeným MacBethům uherským a jiným vším vesele si pokvete. (03.11.2019)