poster

Faust

  • Německá říše

    Faust - Eine deutsche Volkssage

  • USA

    Faust

  • Velká Británie

    Faust

Drama / Fantasy / Horor

Německá říše, 1926, 116 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Oktavianus
    ****

    Faustovský motiv obětování duše za vyšší poznání řešili intelektuálové ještě předtím, než Goethe napsal svůj opus magnum. Co mě se týče, celkem radikálně mám jasno (existuje víc než vědění?), a tak jsem se těšil na Murnauovu verzi. Bohužel se právě této podstaty faustovského mýtu vůbec nedotýká a ploše jej zredukoval na problematiku požitků mládí a vztah s Markétkou, což jinak úžasnému filmu pro mě dost sebralo působivosti, protože milostný motiv v polovině filmu začíná být zbytečně dlouhý. A je to škoda, protože Murnau byl mistrem chmurných výjevů, jen úvodní scéna s jezdci apokalypsy ve mě probudila naprosté nadšení, po ní setkání Fausta s Mefistofelem, další pak následovaly. A určitě stojí za srovnání výjevy zástupu funebráků vynášející mrtvé ve Faustovi a v Nosferatu; podobných paralel pak v obou filmech velmistra německé expresionistické hrůzy nalezneme víc. Vizuálně nádherný a především působivý film. A pro ty, co se tu ušklíbají nad happyendem: ten jste viděli kde? Možná tak dobrý konec pro lidstvo, určitě ne pro Fausta a Markétku. A přitom lidstvo je to, co si boží/ďábelské rány zaslouží.(9.6.2013)

  • pepo
    ****

    Prva hodina a posledny akt su dokonale (najma morova rana je uzasna). Problem nastane pri zmene depresivnej dark fantasy na utahanu romanticku komediu. Ten prechod nie je rozhodne tak hladky ako zanrove veletoce v murnaouvom sunrise. Skoda tohto zakopnutia, pretoze to trochu kazi dojem z inak fantastickeho filmu. slabsich 9/10(28.7.2017)

  • Flego
    ****

    Diabol roztiahol nad smrteľníkmi svoj plášť a svet sa zmieta v agónii. Faust spečatil svoj osud a vložil ho do rúk Mefistovi. Vizuálne pôsobivé dielo nemej éry niekedy dopláca na zbytočnú expresivitu. Aj tak sa jedná o kompaktný snímok s nápaditými zábermi kamery, nasvietením scén a slušnými trikmi. Dodatočne doplnená hudba ( Timothy Brock ) zatraktívňuje podobné filmy a je len dobré, že sa tak deje ( napr. Muž s kinoaparátom ).(1.4.2010)

  • Paldini
    *****

    Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou(10.7.2006)

  • Dan9K
    ***

    Tenhle snímek je, pravda, na němý film až nečekaně zábavný, v první půli dokonce hodně a vlastně se mi líbil, ale chování většiny postav bylo strašně nervující (tenhle typ bezmoci ve filmech opravdu nemám rád), Mefisto neměl dobrý vzhled (a nějak už neřeším, jestli je ten Emil Jannings taková hvězda), milostná pletka nepříliš zajímavá a samotný konec vyloženě ubohý. To jsou věci, které pro mě trochu kazí jinak hodně dobrý film a řadím si ho zatím jako Murnauův nejlepší.(24.5.2008)

  • - Hlavní ženskou roli měla hrát Leni Riefenstahl, ale byla zamítnuta. Ta se dožila 101 let! (Kulmon)

  • - Režisér Murnau chtěl, aby Lillian Gish (zemřela krátce před svými stými narozeninami v roce 1993) hrála Gretchen, ta ale trvala na tom, aby za kamerou stál Charles Rosher. Murnau tedy dal přednost nepříliš známé Camile Horn (ta se dožila 93 let), se kterou se setkal již při natáčení Tartuffa, kde dělala dublérku Lil Dagover (i ta se dožila 93 let!). (Kulmon)

  • - Když už byl film natočen a rozjel se střih, přišla společnost UFA s tím, že se jí scénář Hanse Kysera nelíbí. I přes Kyserovy námitky si UFA najmula scénáristu Gerharta Hauptmanna. Jeho scénář se ovšem studiu nelíbil dokonce ještě více než první a film tak byl nakonec uveden v původní, Kyserově verzi. (džanik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace