Základna

Technicky zvládnuté a nejspíš i realistické, ale z mého pohledu natočené neatraktivně. Filmu dominuje cca čtyřicetiminutová bojová scéna, která sice nepostrádá slušné sekvence, ale víceméně je to o pálení do kopců na neviditelného nepřítele a o výbuších uprostřed tábora. Možná by to působilo jinak, kdyby se mi podařilo navázat nějaký vztah s postavami, ale to se mi při tom zběžném představování nepodařilo a tak mi byly jejich osudy víceméně ukradené. Jediná věc, kterou si zapamatuji, bylo umístění tábora. To musel vymyslet totální kretén. 50% (14.01.2021)

Na to, jak nemám válečné filmy zrovna dvakrát v oblibě, tak The Outpost musím zařadit určitě k tomu lepšímu, s čím jsem měl v tomto žánru se tu čest kdy setkat. V podstatě chci této podívané totiž vytknout snad jen jedinou zásadnější věc, a to časté výkyvy v tempu filmu, způsobené především hromadou vážně nudných a zbytečných dialogů, kdy prostě jen vojáci melou zcela nevěcně o úplných hovnech a nepřesvědčivě u toho non-stop fuckují, čímž si zřejmě tvůrci mysleli, jak díky tomu budou ti kluci v uniformách působit strašně cool, ale opak se stal pravdou. Jinak se musím přiznat, že jsem měl krapet zmatek ve většině vedlejších postav, které se tam střídali jak zboží na páse v obchoďáku s potravinami, a tak si může divák udělat obrázek tak akorát u postav ztvárněných mladým Eastwoodem a výstředním Landry Jonesem, zbytek ale vážně působí jen jako rychlokompars do počtu. Se vším ostatním jsem ale již poměrně spokojen. Zápletka je tedy velmi jednoduchá, zároveň ale i dostatečně účelná na to, aby se kolem ní dala vytvořit slušná válečná akce, což se povedlo, přestože se v ní ale i projevil také hlavní důvod, proč zrovna tomuto žánru neholduji, a to kvůli nepřehledné, chaotické akci, kdy sice chápu, že se tvůrci snaží být co nejautentičtější a válečná vřava prostě taková je, ale já mám rád v tomto ohledu maximální přehlednost, tudíž mě to pak až tolik nebaví, nicméně uznávám, akce je zde dost a má i docela grády, jen mohla být ještě i klidně o něco syrovější, což se týká ale i atmosféry, která též nepůsobí vůbec špatně, spíš naopak, ale její pojmutí mohlo být zkrátka také řekněme odvážnější. Tvůrci se tu jinak docela častokrát pokoušeli i o navození emocí, což mě ovšem minulo, na druhou stranu jsem je tu ale nepovažoval za až tak důležité, stejně tak jako napětí, které též nefungovalo, ale ani to jsem tu nijak zvlášť nevyžadoval. Zkrátka je to ale tak, že kdo má rád válečné filmy, myslím, že bude s touto podívanou vážně dost spokojený, no a zbytek, jako třeba já, nadšením sice nevystříkne, ale těch dvou hodiny u toho strávených litovat bude také snad jen málokdo. (12.11.2021)

Jedna věc je snaha spojeneckých vojsk nastolit jakýsi pořádek ve společnosti, která je tak odlišná od té naší i s tím, že nyní všichni po 15letech od tohoto incidentu odešli a Talibán se nacpal znovu k moci, takže všechny oběti mohou být zbytečné. Druhá věc je základna na snad nejhorším strategickým umístění jak jen může být. Nejsem válečný expert, ale proč se stavěly hrady na kopcích? Film podle skutečné události výživně ukazuje, co se dřív nebo pozdějí prostě muselo stát. Velice dobře řemeslně odvedená práce filmařů a i já se připojuji k ostatním názorům a musím pochválit kameru, ta byla skutečně tak blízko jak jen to šlo a bez přehnaného houpání v duchu naturalismu (viz Smrt čeká všude). Mladík v kraťákách, který toto 2hodinové peklo přežil dostal nejstarší vojenské vyznamenání AF Purpurové srdce a zosobnitel Caleb Landry Jones nám to tu patřičně realisticky ukázal. 75% (19.08.2021)

První polovina je rozjezdová a v mnoha ohledech snaž až nezáživná, ale druhá polovina už člověka nenechala na pochybách o tom, na co se to vlastně kouká. Až s podivem, jak mohl vůbec někdo dovolit založit základnu na tak naprosto nevhodném místě. Jinak film je zajímavý tím, že se v něm v roli sebe sama ukázalo několik vojáků, kteří v té bitvě skutečně byli, což sice divák nepozná, ale svědčí to především o snaze tvůrců. (12.08.2021)

V dramatu Nic než pravda se solidně zavrtal do palčivých otázek mediální zásadovosti i senzacechtivosti a zachytil u toho bezvýchodnou situaci, ve Strašácích zase navodil slušnou atmosféru balíkova, ve kterém se zjeví krásný bohatý pár (pisálek z Hollywoodu a provokující kráska). Režisér Rod Lurie dle mého umí. Nejprve sice hodně dlouho představuje život na základně (a určitě pár scén vynechat mohl, o tom žádná), aby následně začalo atmosférické inferno. Vybral si totiž látku, kterak skupinky vousáčů (a pak hodně velká banda vousáčů) atakují nejodlehlejší a nejhůře přístupnou z řetězce základen vybudovaných americkou armádou v naději, že zabrání volnému pohybu talibanců mezi Afghánistánem a Pákistánem. Povstalci to nejprve zkoušejí poměrně naivně, pak ovšem spustí masivní sílu a armádním hlavounům v praxi dokážou, že se dá základna jen velmi obtížně bránit. Jedno brzké ráno tak zazní první výstřely, po kterých k zemi padají první američtí vojáci. Medaile cti se začínají třást. Američtí patrioti sice dostanou nažrat, ale žádný velký patos to není. Naopak se nám dostane množství velmi dobře natočených drásavých momentů. Zvuk jede, kamera jede, efekty fajn. Za mě (v dietním filmovém roce) spokojenost. (18.11.2020)