Krotitelé duchů: Odkaz

Definitivní důkaz, že 80. léta filmu jsou mrtvý. Můžete si myslet co chcete, ale miloval jsem filmařinu mezi léty 1979 až 1999. Mladý Reitman sice chápe odkaz svého otce, ale první hodina je totálně o hovně a ta vlna nostalgie v poslední půl hodině mě vlastně bolela. Olivia Wilde jako Gozer je skvělá a na konci sem brečel s virtuální vzpomínkou na božího Harolda Ramise, jenže sem si zároveň uvědomil, že to co jsem miloval ze srdce nejvíc už se nedá vrátit. Proto nefungoval jediný díl Predátora po dvojce, proto nefunguje Terminátor, proto ani vlastně nefungují nový Krotitelé, možná sem brečel, ano brečel, ale byla to jen vzpomínka na to co jsem miloval nejvíc, ale ta filmařina je pryč. Druhý díl je nezapomenutelný a z týhle tryzny mám v hlavně jen Gozera a nostalgické rozloučení s Haroldem Ramisem. Film už nebude nikdy takový, jak jsem ho miloval, dnešním tvůrcům to prostě nejde, nejde. Proto máme vzpomínky. 55%. (30.01.2022)

První Krotitelé zkřížení s amblinovským dětským letním dobrodružstvím na maloměstě. Ano, je to nepopiratelně hned dvojitá osmdesátková nostalgická nálož, ale oproti mnohým ostatním, kteří to v posledních letech zkouší u kdečeho a nadužívají ji, tak citlivě. Funguje to totiž z větší části samo za sebe (snad jen finální čtvrtina je až moc "jedna k jedné" a ten samý film). Když se k tomu přičtete onen "Odkaz" (a to i v tvůrčí otcovsko-synovské rovině Ivan/Jason), tak to umí stejně tak vykouzlit úsměv jako chytnout za srdíčko. O poznání lepší než by se jeden odvážil doufat u pokračování, které přichází o nějakou tu dekádu později než by bylo záhodno. Navíc, světe div se, zdařilého pokračování, které nezkouší nic světoborného, ale svou škatulku vyplňuje solidně a zábavně. (20.03.2022)

Zajímavěji a lépe na 40!!! let starou komedii navázat asi nešlo. Bylo potřeba vysvětlit strašně moc věcí a uvést do chudí úplně nové reálie a herce. Příjemné je, že většinu filmu je vše tak sympatický zašlé a zacouzene. Nová krev taky na jedničku. A digitálně jsi finále do očí nevině. Zhruba na úrovni slabší původní dvojky a už jen to je dost slušný zázrak. Těším se na regulérní čtyřku v NY. (31.12.2021)

Prvých 12 hodín po dopozeraní som bol presvedčený o tom, že tomu nemôžem dať „len“ 3*. Na jednotke aj dvojke som bol ako dieťa v kine. Predstavovalo to pre mňa dodnes nezabudnuteľný zážitok. Lenže... po 12. hodinách zo mňa nadšenie a dojatie razantným spôsobom vyprchalo. Vlastne som sa na tvorcov dokonca začal hnevať. Za to, že do toho nešli naplno, že zostali zaseknutí uprostred cesty. Spôsob, akým narábali s Haroldom Ramisom, je unikátny. Možno bola preliata i kvapka slzy z mojej strany. Nechcem o tom hovoriť. Tomuto poviem dôstojná rozlúčka!   Problém je v tom, že s ďalšími cameami to až také pozitívne nie je. Tešil som sa na ne hodinu a trištvrte. Napokon z toho vypadlo niečo na spôsob „hm, a to je všetko?“. Čakal som viac. Nevraviac o tom, že zásadná časť bola divne uprataná do záverečných titulkov (wtf?). Jason Reitman je ako pokračovateľ rodu skvelou náhradou. Vie byť poetický, krásny, sám sebou.   Malér je, že mu to tu nebolo umožnené tak často, ako si zaslúžil. Po dobrom, uvoľnenom a poetickom začiatku to prestáva byť ono. Ku koncu viacero motívov a postáv šumí do prázdna (mama a učiteľ). Nemôžem povedať, že by mi nejak extra vadilo, že posledných 30 minút je (poľnohospodársky) remake jednotky. Vadilo mi, že sa doňho nešlo naplno (kde je pesnička, Jason???). Každopádne, ja som nikdy nemal učiteľa, ktorý by nám púšťal Cuja (!). Ale raz sa mi podarilo (koncom roka, známky už boli uzatvorené a nejak nebolo čo robiť) prepašovať a pustiť Predátora 2. Asi si to dokážete predstaviť. J.K. Simmonsa som vôbec nespoznal. (22.01.2022)

První půle mě teda bavila víc, příjemně balancovala na hraně nostalgie, kde to ještě bylo únosný. Jenže pak se spustily digitální chujoviny (praktický efekty z 80.let ničím nenahradíš), a já i díky Finnu Wolfhardovi jsem si připadal, jako bych koukal na nějaký slabší ´Stranger Things´ díl. A přestože mám hrozně rád starou partu z osmdesátkový klasiky, oni bohužel - a pro mě překvapivě – nebyli v závěru tím prvkem, který by ten film zvedli nahoru. Jenom krátký vzpomínání mě nestačí. A když z celýho filmu pobaví jenom potitulková scéna, je něco asi špatně. (12.01.2022)