Diamanty noci
Diamonds of the Night
Diamonds of the Night
Obsahy(1)
Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)
Recenze (170)
I kdybych chtěl sebevíc, nemůžu dát více hvězd. Vůbec mi to nesedlo. Pochválit mohu kameru, pár atmosferických scén a skutečnost, že ve filmu zazní minimum slov a přesto divákovi nechybí. To je ale tak všechno. Příběhově nezaujalo, psychologická stránka filmu rovněž nezafungovla a ve finále mi přišlo i těch 64 minut celkem dost. ()
Těžko hodnotit. Tématicky vznešené, dramaticky pojaté. Němec asi naudělal nic lepšího, ale hlavní podíl na působivosti má určitě kamera. Kde asi se Dogma - tici učili točit z ruky? Parta nimrodů a jejich zábavy zaslouží 5, drobně přepatetizovaní uprchlíci 3, průměr 4. ()
Na první pohled jsou Démanty noci, mimo jiné dlouhometrážní režijní debut Jana Němce, zároveň adaptující povídku Arnošta Lustiga, protiválečným psychologickým dramatem o útěku dvou bezejmenných Židů před hrůzami nacismu a druhé světové války. Ovšem na pohled druhý jsou Démanty noci jak na české, tak dobové poměry neuvěřitelně nekonvenční, formálně atypický a až revoluční film nejen z hlediska stylu. Snímek totiž neustále osciluje mezi subjektivními a objektivními rovinami, realitou a snem, a jinými formami až introspektivních reminiscencí. K zhmotnění těchto rovin a dosažení následné změny percepce využívá různých střídání rovin časových prostřednictvím flashbacků, flashforwardů, variací, či paralel. Přičemž nositelem tohoto zhmotnění je především kamera pod taktovkou Miroslava Ondříčka a Jaroslava Kučery, jež útváří onen vizuálně pohlcující a imerzivní dojem nekonformity a fyzičnosti... Skrze tyto propriety se snímek pokouší pojmenovat stav, při němž se člověk ocitá v absolutním nebezpečí. Díky své bezprostřednosti a zdánlivé "emoční vyprázdněnosti" tak zásobuje diváka takřka identickými pocity a emocemi, které prožívají oba hlavní protagonisté – jmenovitě úzkost, únavu a strach. Ve výsledku tak Démanty noci tvoří naturalistický, špinavý, mimořádně silně fyzický a až nepříjemně málomluvný film, který je nadčasový nejen v rámci novovlnných filmů. ()
Nudná a místy kontraproduktivní sázka na obrazovou symboliku a poetičnost, která v mých očích ubírá příběhu na naturalismu, tak precizně navozovanému ruční kamerou, absencí hudby a přesvědčivými neherci. Jisté scény jsou i po letech ukázkou dokonale atmosférické režie a tíživého vyprávění beze slov, jiné působí zdlouhavě a hlavně nekonečné flashbacky nám o ději ani postavách nic moc neřeknou... 60% ()
Kus čisté kinematografie. Němec si nepomáhá hudbou, komentářem ani zbytečnými dialogy a přesto dokáže divákovi prohnat mráz po zádech. Natočit ve 28 letech takhle chladný a depresivní film s prvky surrealismu vyžaduje notnou dávku talentu. Těžko stravitelné pro svou vysokou uměleckou náročnost, ale určitě brilantní kousek, který by se dal srovnávat i s Vláčilovým stylem. ()
Scény útěku obou mladíků před fašisty a následnou smrtí byli velice působivé. Jenže režiser Němec se neustále vyžíval také v opakovačkách a hlavně prolínal dramatické okamžiky prchání s útržkovytými vzpomínkami hlavních postav z předválečných časů. Mě tohle hodně rušilo a podle mě taky strašně zabíjelo atmosféru celého filmu. A navíc nemám rád ten hrozný naturalismus režiserů nové vlny šedesátých let. Koukat se na šíleně dlouhé scény jakýchsi ožralých bavících se gestapáckých "dědečků" je na mě jednoduše moc. ()
Spíš abstraktní experiment než film. Pocity vsugerovat dokáže, hlavně díky kameře, která předběhla dobu o několik dekád, příběh a nějakou hloubku postav ale už předat nedokáže. Ani se o to nesnaží. ()
urcite netypicka filmarina s urcitou davkou energie, dynamiky a napätia .. ale keby takto mali vyzerat vsetky filmy za 5 ***** ..zrejme by film ako taky upadal ... posobivejsie empiricke skusenosti tlacia tento projekt na bezny priemer ()
Asi jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Česká šedesátá miluji, ale nyní opět žasnu, co všechno bylo tenkrát vytvořeno. Po Slavnosti a hostech druhý Němcův film, který znám (nepočítám Perličky na dně). Zajímavé je, že v obou případech jde o jakousi zábavnou štvanici na člověka, tak či onak spojenou s hostinou (ačkoli zábavné to není ani ve Slavnosti, tím méně tady). V obou případech je to samozřejmě úplně jiné. Pokud jde o Démanty, rád bych k nim něco chytrého podotkl, ale u tohoto filmu jsem schopen jen vyjádřit němý obdiv nad jeho působivostí. Zdaleka to není jen "odsudek zla", nýbrž neuvěřitelně působivý pohled zevnitř zoufalého úprku o život - žádné rozjímání, jen pud sebezáchovy, probleskující vzpomínky a drobná, leč děsivě fatální dilemata prchajícího - to vše ve zlé rychlosti a surově konkrétních reáliích. Výjmečně musím pochválit zde uvedený "oficiální text distributora", který precizně formuluje to, co bych rád řekl i sám, mít na to bystřejší mozek. Z těch několika komentářů, které jsem přečetl, je pro mne hodnotný posudek od Radek99, krásně to napsala amirgal.. Pokud jde o kritické komentáře, tak těm jsem ochoten ustoupit pouze v tom, že scéna slavících staříků snad nemusela být tak zdlouhavá. (Ale s tím by asi souhlasili i oba štvanci.) Výtky jako "rušivé flashbacky" nebo "nemohu se ztotožnit s hlavními postavami" musím odmítnout s tím, že ztotožňovat se se štvancem bych ani nechtěl a tento film prostě není o "sympatiích k hrdinovi", nýbrž je to přímý pohled jakéhosi člověka v roli štvané zvěře. A flashbacky rušící atmosféru? On ten kluk když zdrhá o život, tak prostě má ty "rušivé flashbacky" a Němec je zaznamenává - laskavý Pan Divák promine. Navíc nejsou samoúčelné. Jeden jednodušší příklad: Když se na silnici snaží vyskočit na auto, kamarád upadne a ten první se k němu vrátí - mohl sice sám naskočit, ale v tom zlomku vteřiny udělal prostě obrat - možná je to svědectví o jeho "charakteru", možná jen jeho uštvaný stereotypní mozek podcenil situaci a neeliminoval včas tento "zbytný" podnět - jisté je jen to, že jde o prvotní reakci a vteřina bohužel netrvá dlouho. Pak, když už jsou lapeni, se mu tato scéna vrátí - proč asi? Častější jsou ovšem záblesky vzpomínek, které vyskakují z podvědomí, a jež Němec "chytá" a využívá je dvojstraně: jednak jako místy až bezohledný doklad toho, co ve štvanci "běží", jednak ale i pro "svou potřebu", aby vyvolal v divákovi určité separátní dojmy - třeba mikroscéna dvou procházejících se mladých duchaplných fešáků v esesáckých uniformách. Zadrhávající se trojalternativní scéna se selkou snad zvláštního vysvětlení nepotřebuje. ()
4 roky po krátkometrážním, studentském diktátu Sousto, kde dokázal Jan Němec něco nevídaného, tedy zachytit vraždící nacistický program ve 12. minutách, přichází na scénu se stejným námětem, a také se stejně nekompromisní režií. Je to skutečně originál každým coulem. Originální pojetí nové vlny. Snímek z období, kdy se bojovalo o život různými způsoby a které dokázalo změnit mysl člověka natolik, že někdy ani nevíš jestli se daná situace odehrála pouze v napůl šílené mysli či v reálu. Ona imaginárnost a neurčitost přítomnosti, je onen originální prvek, který někteří odborníci na vše z ČSFD prostě nepřijímají. Chytrácké argumentace o tom, jak to mělo být či nemělo být natočeno, jsou opravdu směšné. Tohle zaslouží respekt ve všech směrech, i když sám musím uznat, že některé opakující se scény (4x bylo už opravdu moc), byly mírně rušivé. ()
Nemam rada umeni za kazdou cenu. Jeste vic lidi, kteri toto umeni nutne musi obdivovat. ()
Nejlíp zfilmovaný Arnošt Lustig. Film je natolik tíživý a v absurditě a vygradování situací budí tak silné emoce, že citové vypětí diváka je téměř fyzického charakteru. ()
Jan Němec neuvěřitelně zachytil pocity dvou mladíků, kterým se podařilo utéct z transportu. Stále pronásledováni unikají, prodírají se hustými lesy, kde nadčasová kamera a mrazivá hudba (žádná) doplňují toto existencionální téma, lehce surrealistické výjevy doplněné vzpomínkami na domov..to vše jen podtrhuje celkovou hutnou atmosféru. V mnohém mi snímek připomínal oscarový Obchod na korze či Buñuelův Un Chien andalou. Jeden z vrcholů české kinematografie. ()
Jan Němec predstavuje hranicu novej vlny, ktorú som schopný chápať a akceptovať. Napr. filmy Pavla Juráčka sú už za mojou hranicou. Démanty noci považujem za mimoriadny film, ktorý s maximálne úspornými prostriedkami zobrazuje živočíšnu túžbu prežiť. Páčili sa mi keď som ich videl prvý krát, páčia sa mi aj dnes. ()
Depresivní, velmi silná káva. Pro někoho velmi chutná, pro někoho moc těžká, obzvlášť před spaním, pro jiného moc hořká a někdo se nemůže zbavit dojmu, že v ní něco plave. Každopádně první šálek je obtížný i pro skutečné fajnšmekry. Můžete si jí vychutnat nebo se jí opařit. Musí se umět pít. Jan Němec jí uvařil dokonale, přesto, že jí dělal poprvé. Není divu, recept mu na ní dal Arnošt Lustig, který zažil na vlastní kůži, když se pražila. Já popíjím běžně kávu standardní, ale i takovou pochoutku si někdy rád dám. Musím k tomu mít dostatek klidu, pohodičky, nálady a potom mne ani nenapadne, abych v ní hledal kýč v podobě utopené mouchy. Až si dám druhý, třetí..šálek nejspíš její hodnocení ještě zvednu. ()
...ale asi jsem to viděl v nevhodnou dobu. ()
Dnes absolutně preceňovaný film, kterému stejně jako dalším snímkům Jana Němce schází jakýkoli scénář a dějová linie. Vše je podivně roztěkané, bezprizorní, nedopovězené. Osobně nepatřím ani k těm, kteří spokojeně vzdychají nad kamerovými záběry, které jsou stejně školometské jako přednášky na toto téma. Nic o ničem. ()
Několikadenní útěk dvojice židovských chlapců z transportu je sice fyzický výkon, což zdůrazňuje neustálý pohyb kamery, ale režisérovi šlo o duševní pochody svých hrdinů. Vzpomínky, představy, sny, to všechno neustále narušuje tok jednoduchého příběhu a povyšuje ho na další úroveň. Jan Němec si nepomáhá žádnou hudbou a nechává film syrovější. Spolu s krátkým Soustem nejlepší adaptace Arnošta Lustiga (a nejlepší filmy Jana Němce). ()
Dva mladí lidé na útěku od nebezpečí... (Podle Lustigovy povídky z transportu nebo koncentračního tábora během 2. světové války, ale jinak dovedu si tam dosadit i vězení, psychiatrickou léčebnu nebo dětský domov.) Pouze pár smysluplných slov a replik představuje v podstatě jeden z mnoha druhů zvuků a zní tu málo a jenom v dané situaci, stejně jako motor vlaku, psí štěkot, zvony, střelby, šumění listí a haluzí pod nohama nebo německý smích myslivců. Náročně ztrávitelné zpracování s důrazem na psychologickou stránku, navíc plné různých retrospektivních a snových flashbacků, si někdy vyžaduje od diváka i více zhlédnutí pro hlbší ponoření do netypické atmosféry. Pak je to opravdová filmová lahůdka, byť místy depresivní. V druhé polovině nádherný příchod myslivecké party dědků coby docela zajímavé odlehčení syrovosti v podobě poetického humoru. Pánové, kteří mířící puškami vtáhli ve strachu utečence do hospody, aby pak jim ukázali, že jsou obyčejnými opilci, toť pobavilo! :-) Byť jsou zdejší názory na film rozporuplné, myslím, že jde o film, na jaký žádný divák tak skoro nezapomene. Ale na plný počet to zatím nevidím, chybí tomu výraznější úvod a závěr a až takový silný dojem jako třeba podobně laděný Kočár do Vídně to na mě neudělalo. ()
Tenhle film ve mě musel uzrát, zprvu jsem z něj byl zmatený a otrávený, ale některé scény mi nešly z hlavy. Postupem doby jsem podstatně změnil názor a koneckonců, celý příběh se dá pochopit i přes zdánlivě chaotickou formu podání. ()