Tenet

8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. (26.08.2020)

„Pre mňa je to koniec krásneho priateľstva.“ – „Pre mňa jeho začiatok.“ Vôbec som sa nechytal, takže ma prekvapilo, že mi tie monštruózne dve a pol hodiny ubehli celkom hladko. Akcia bola patrične ambiciózna, ale typicky nolanovsky nudná (najviac ma zaujala 28-sekundová bitka v kuchyni, inak bieda). Herci sa snažili (minimálne Elizabeth Debicki z Nočného manažéra dostala fakt skvele napísanú, silnú a uveriteľnú rolu), ale nedá sa o nich hovoriť ako o nejakých extrémne prepracovaných charakteroch. Dobrou správou je, že keď to začnete vzdávať, vytasí na vás Christopher zdanlivo obyčajnú, ale v konečnom efekte o to podmanivejšiu, dojemnejšiu scénu (pasáže so synom, finálny manželský rozhovor). Škoda, že Nolan celú svoju kariéru ostentatívne odmieta „obyčajné“ ľudské scény a zbytočne to komplikuje. Vidno, že si s tým dal prácu, ale nie som presvedčený o tom, že to za to stálo. Potešila dynamická, pulzujúca, kinetická hudba, ktorá je (na rozdiel od divákovho tepu) stále v pohybe. (02.03.2021)

Rozumím, proč řadě lidí není a nebude TENET po chuti. Někteří ho shledají emocionálně odtažitým, jiní ve vyprávění poněkud předimenzovaným, další v příběhu příliš prostým. Jak ale vysvětluji ve svých cinefilních poznámkách (snad se na mě Martin nebude zlobit), všechny tyto možné nedostatky je možné považovat za důležitou součást jeho umělecké výjimečnosti. Jestliže totiž POČÁTEK byl filmem o snech, TENET je podle mě film snový. V okamžiku sledování se po většinu času jeví být logický, ale zpětné racionalizaci se jako časoprostorový paradox vzpírá. (02.09.2020)

Na rovinu říkám, že jsem některé hrátky s časem fakt nepobíral a nemyslím si, že se tím Nolan směrem k dívakovi nějak zabývá, naštěstí to funguje i na holým klacku, takže jsem si film užíval. Hned úvodní akční scéna mimořádná dobrota, kterou přibíjí snad jen "auto akce", nevím jestli je to půlročním kino absťákem a nebo uměním Nolana, ale opravdu jsem se občas z dokonale promakaných scén vznášel v nebi. Film má napětí, neuvěřitelný tempo a pokud ten děj necháš plynout, pochopíš základ, tak si myslím, že k super zážitku to bohatě stačí a ještě k tomu máme na světě další kvalitní soundtrack, perfektně sedí k obrazovému dění na plátně. Tenet je vysoká filmařská. (24.08.2020)

Banální zápletka, ve které dvě postavy (muž a žena s chemií) mluví normálně a všichni ostatní v takových šifrách, aby se dala bez okatých nelogičností rozvinout v dějově ultra-sofistikovaně působící spektákl plný nečekaných situací a nevídaných vizuálních atrakcí. Respektive jedné nevídané atrakce, kdy v jednom záběru běhají jedny postavy dopředu a jiné pozpátku a nevypadá to ani směšně ani divně, ale naopak naotřele a efektně. Nolan se vyznal svému fetišu k časovým paradoxům přehledně a smysluplně v Inception a nyní ho už jenom variuje do jiných teoretických rovin a prolíná jej novými subžánrovými prvky (zde Bondovky). A čím dál více mlží, předstírá, uměle komplikuje a nafujuke kam až to jde, aby vše posunul ještě dál a výš než naposledy a současně lišácky skryl absenci nosného dějového podkladu (jakým byly v Inception sny). Pomrkávání na přemýšlivého diváka hláškami typu “Ty vůbec netušíš o čem mluvím... Odpověď: Ne, ale zní to nesmírně důležitě.” je pak možné chápat jako alibizmus, ale já ho vnímám spíše jako prosbu o shovívavost k vědomým logickým nedostatkům a naopak docenění jeho odvahy a výjimečné žánrové progresivity. TENET je totiž skutečně techno-thriller z jiné dimenze. Poslední scéna s Pattinsonem mi v kontextu s diváckým rozpoložením z filmu, který mě místama málem rozesmál svojí cheesy absurditou, připoměla Caspera Van Diena ve Starship Troopers. A vlastně to bylo to nejlepší, co mě u TENETu mohlo potkat, pokud ho mám mít rád. P.S. Göransson válí, dal tomu říznější a inovativnější tón, než bychom se dočkali od Zimmera (který by byl ale příjemnější pro samostatný poslech). (07.09.2020)