Les Diaboliques
Diabolské ženy
Diabolique
Les Diaboliques
Režie:
Henri-Georges ClouzotScénář:
Jérôme GéronimiKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges Van ParysHrají:
Simone Signoret, Véra Clouzot, Paul Meurisse, Charles Vanel, Pierre Larquey, Michel Serrault, Noël Roquevert, Yves-Marie Maurin, Georges Poujouly (více)Obsahy(2)
Francouzské provinční městečko, kde ve škole vládne despotický ředitel. Bojí se ho nejen žáci, ale i vlastní manželka, která se mu se svým nemocným srdcem nedokáže vzepřít. Snad by se i rozvedl, kdyby škola nepatřila jeho manželce. Již nějaký čas však žije otevřeně v milostném vztahu s učitelkou Nicole. K oběma svým „ženám“ se chová přezíravě a krutě. Proto vznikne jejich společný plán na jeho zavraždění, za nímž stojí Nicole. (Česká televize)
(více)Recenze (114)
Šialený sadistický egoista si vyžaduje diabolský plán a tak sa zrodia diabolské ženy. Každý plán sa môže zvrtnúť a v nasledujúcom neuveriteľnom víre udalostí nechýba napätie, humor a dávka dobrej francúzskej konverzácie. Záver ma dokonale prekvapil a dovetok s prakom dal priestor na ďalšie myšlienky. –––– Všichni se dívají. Polykej! –––– Kdo by se nebál prázdnoty? Plná láhev je vždy lepši než prázdná. ()
Co víc si může divák přát než skvěle zahraný, skvělé napsaný a skvěle zrežírovaný snímek? Nic. Jenže u tohohle počinu je jedno velké ale. Předlohu k Ďábelským ženám napsali pánové Boileau a Narcejac, kteří se postarali i o námět k mistrovskému Vertigu. A v tom je ale právě ten háček. Já jsem Vertigo zhlédl a, ač je to už nějaký rok zpátky, děj si dodnes velice dobře pamatuji. A právě proto mě postupem času došlo, v čem bude spočívat pointa Ďabelských žen, neboť oba dva náměty jsou si podobné jako vejce vejci. Zdá se mi, že Vertigo je po scénáristické stránce dokonalejší, protože Ďábelské ženy nechávají některé záležitosti nevyřčené. Ale třeba je to záměr, těžko říct. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 95% ()
Thriller s noirovou prichuti. Pribeh mi prisel povedomy, ale vzpomenout si nedokazu. Simone i Vera v pohode. K vyznamnym dilum se ale tento film nezaradi. Alespon u me ne. ()
Najskor to vyzeralo na klasicky noir, nakoniec z toho bola kriminalka z prekvapivym zaverom. Len skoda ze tomu od polovice dochadzal dych. Ale rozhodne zaujimavy prispevok francuzskej kinematografie. 7/10 ()
Naprosto ojedinělý snímek, žánrově se pohybující na pomezí thrilleru a hororu. Některými bývá dokonce označovaný jako ten nejlepší, který nikdy nenatočil sám Hitchcock, ačkoliv právě jeho vrcholné filmy tolik připomíná. Když se pustíme do podrobností, zjistíme, že hlavní oporou filmu je především jeho literární předloha, která disponuje promyšleným a pro někoho šokujícím rozuzlením. Právě v tomto bodě vidím jediné menší mínus, protože zkušení čtenáři detektivek možná (díky některým indiciím) odhadnou závěrečnou pointu. Skvělé jsou i herecké výkony (v jedné z hlavních rolí uvidíme režisérovu manželku) ústřední trojice, která zde na počátku tvoří tradiční milostný trojúhelník. Celkově mrazivá atmosféra pařížského předměstí, i důmyslná hra světel a stínů dokáže okamžitě strhnout divákovu pozornost a už ji nepustí až do konce. V záplavě dnešních "slashových" a "goreových" nesmyslů typu 'parta teenagerů jede na chatu' působí Ďábelské ženy jako balzám na duši. A to nejen pro fanouška hororu. 90% ()
Väčšinu času sa jedná o mysteriózny krimi triller iba posledných 5 minút je poriadne hororovych. Herecké výkony viac než slušné, pointa zaujímavá a šokujúca. Dosť mi to pripomínalo štýlom starší horor Scream of Fear (1961), ktorý bol taktiež skvele vypointovaný. (80%) ()
[2,5*] Mysteriózny thriller, ktorý už žiaľ dosť zostarol. Film som začal pozerať s tým, že ide o horor, lenže som sa poriadne načakal, kým sa v ňom objavilo niečo aspoň trochu hororového. Od začiatku až do takmer polovice ma film vôbec nebavil, je tu príliš veľa rečí, takých na francúzsky spôsob - kvetnatých, teatrálnych a väčšinou o ničom. Všetky tie rozhovory pritom pôsobia neskutočne strojene a umelo. Po ústrednom čine konečne prichádza výborná mysteriózna časť, s pomerne zaujímavou dejovou linkou, keď divák často netuší, koľká bije. Nanešťastie, necelú pol hodinu pred koncom tvorcovia dosť nešikovne a zbytočne prezradia celú pointu (aj vďaka dovtedajším indíciám (srdce, peniaze) je veľmi ľahko odhadnuteľná). Potom už ten záver, aj napriek jedinej poriadnej hororovej scéne filmu, nemá takmer žiaden efekt a je skôr otravný a naivný. Herecky je film na vysokej úrovni (najmä dve hlavné ženské predstaviteľky sú výborné), avšak samotné postavy žiadne sympatie nevzbudzujú. Je tu jedno až príliš ukážkové hovädo (Paul Meurisse), jedna nesympatická bezohľadná mrcha (Simone Signoret) a jedna hrozne hlúpučká svätuškárka (Véra Clouzot). A ako bonus tu je ešte jedna dementná postava detektíva á la Colombo (Charles Vanel), ktorý sa hlúpym spôsobom stále niekde objavuje (to akože vážne nechal ten zločin dokonať, keď ho predtým celý odhalil?). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Kvalitní noir, ztrácející v druhé polovině tempo a konec není až tak napínavý. Vadí mi, že jsem zhruba v polovině odhadl jak to bude a co má kdo v plánu. Hodně potěší otevřený konec. ()
Henri-George Clouzot měl svého času přezdívku francouzský Hitchcock. U nás je nejpopulárnější jeho film Mzda strachu, ale mě ještě víc dostal tento jeho o pár let novější kousek. Jeden agresivní chlápek terorizuje svou manželku, začne jí zahejbat a pak začne terorizovat i svou milenku. Tak ty 2 ženy spojí síly a zabijí ho, opatří si alibi, tělo hodí do bazénu na zahradě školy (voda už je tam dost kalná) a věří, že až bude objeveno, nikoho nenapadne je podezírat. Po nějaké době je bazén konečně vypuštěn a...mrtvola nikde. Od té doby se začnou dít dost divný věci... Knižní předloha zaujalo i Hitchcocka a zatoužil jí zfilmovat, ale to už byl film natočen. Když se autoři knihy dozvěděli o Hitchově zájmu, napsali tak torchu pro něj knihu Návrat z říše mrtvých a Hitch pak podle ní natočil Vertigo. ()
Môj prvý film s Paulom Meurissom. Na to, že bol v súkromí veľmi slušný a uhladený a že ho Edith Piaf nijako nevedela donútiť, aby jej dal v Ľahostajnom krásavcovi poriadnu facku, v Les Diaboliques je ako násilnícky manžel až príliš presvedčivý (nakoniec, aj Edith po provokáciách dostala poriadne zaucho). Výborná atmosféra, príbeh napriek minutáži rýchlo ubehol a počas posledných minút mi nebolo všetko jedno (remake som v podstate nevidela, úvod ma akosi nezaujal). Nevidím dôvod nedať plný počet. ()
Ze začátku jsem si říkal co má tohle psychologické drama společného s hororem a na konci by se ve mě krve nedořezal. ()
Upřímě řečeno, černobílá klasika mi dělá dobře po těle a tak není divu, že tento kousek o milostném trojúhelníku, nevěře, lsti a vraždě, na mě zapůsobil jako blahodárná masáž po těžkém tréninku. ()
Bol som zvedavy, ci je film ozaj tak dobry, ze je i teraz suverenne v cervenych cislach. Po dvoch hodinach to uz viem. Ako divak sledujuci film v 21-vom storoci som vnimal pridlhu stopaz a na sucasnu dobu slabucky scenar a strojene dialogy. Ako drama to ako-tak este funguje. Za mna vsak minimalny zazitok a film by som odporucil snad len skutocnym fanusikom "davneho cierno-bieleho" filmu. Ti ostatni ho mozno ani nedopozeraju. Opat raz film, ktory v minulosti zrejme patril k tomu lepsiemu, co filmografia ponukala, ale zdaleka nema presah desatroci. Neodporucam, chabe dvojhviezdie. ()
Zajímavé by bylo vidět jak by si s takovýmto scénářem poradil Alfred Hitchcock. Tady však jde o noir, tedy o zcela něco jiného. Černobílý obraz je naplno využit, takže v barevném provedení si to snad ani nelze představit. I práce s kamerou je na výbornou. A tak se stalo, že se vyprávění na vybudování atmosféry vystačilo zcela bez použití soundtracku, což je záruka filmového umění. Tohle by dnes málokdo dokázal. Na dnešní dobu je tempo dosti pomalé, ale síla scénáře vše plně vynahradí. Jinak by to ani nešlo. Klasika patřící do zlatého fondu světové kinematografie. ()
Výborně podaný thriller na pomezí Hitchcockova Provazu a Polanskeho Rosemary má děťátko (která ale byla natočena až po Clouzotově snímku). Pečlivě gradované napětí i atmosféra, závěr už pro dnešního otrlého diváka možná nebude takovým překvapením, přesto je pořád velmi působivý. ()
Velice mě překvapila zápletka a konec filmu. ()
Geniálne spracovaný príbeh, ktorý do poslednej chvíle drží diváka v napätí a neustále núti premýšľať, kto je vlastne obeť. Viac než len "detektívka". Dnes sa takto spracované filmy netočia! 90% ()
Moc pěkný atmosférický kousek. Na dnešní dobu je sice dost utahaný (kdo by se divil, však je to už 70 let). Ale funguje stále velmi dobře. Úvod je sice pomalý až běda, ale jak se do toho dámy pustí, o zábavu a napětí je vystaráno. Závěr je skvělý, napínavý a hororový. Originální Ďábelské ženy jsou mnohem lepší než ta novodobá slátanina se Sharon Stone. ()
Pochmúrna a tajomná atmosféra tohto nenápadného filmu ma absolútne dostala. Vychutnávala som si ju a aj keď mi možný záver párkrát prebleskol hlavou, predsa len to bolo strhujúce finále. Takto má vyzerať noir. ()
Tohle měl být horor? Podle mě to bylo spíše takové krapet utahané krimi drama o jednom milostném trojúhelníku mezi učitelkou, ředitelem a paní ředitelovou. Děj se tedy zaměřuje na paní ředitelovou a ředitelovu milenku, které se spiknou za účelem vraždy ředitele. Druhořadou internátní školu v Saint-Cloud v pařížské metropolitní oblasti vede tyranský a krutý ředitel Michel Delassalle, který není mezi studenty z pochopitelných důvodů oblíbený. Jeho ženou je křehká Christina, emigrantka z Venezuely, která má problémy se srdcem. Michel je však kanec a má také milenecký vztah s blonďatou učitelkou Nicole Hornerovou. Očekávalo by se, že se Christina a Nicole budou nenávidět, ale k podivu všech okolo si spolu obě rozumí a sdílejí nenávist k řediteli. Michel je na studenty zlý, bije Nicole a rád se vysmívá Christině. Nicole vymyslí plán, jak se ředitele zbavit a Christina s ním po krátkém váhání souhlasí. Začíná třídenní volno a všichni odjíždějí pryč z Paříže. Christina pozve Michela do Nicolina činžovního domu v Niortu, města vzdáleného několik set kolometrů. Christina jej uklidní a dá mu nějaké pití, do kterého vhodí prášky na spaní. Pak jej společně s Nicole přenesou do koupelny, kde jej utopí v napuštěné vaně. To se nelíbí sousedovi pod nimi, kterého budí zvuk odtékající vody z vany. Následně ženské zabalí Michelovo tělo společně s těžkou sochou do ubrusu, odvezou jej zpět do školy a hodí do špinavého bazénu. Opravdu dokonalý zločin... Doufají, že pokud jeho tělo vyplave na hladinu, tak to bude považováno za nehodu. Kluci si kopou s míčem a v Nicole "omylem" vhodí klíče do bazénu, a tak je bazén vypuštěn. Nicméně, tělo se jaksi ztratilo. Z čistírny je dovezen oblek, ve kterém byl Michel utopen. V obleku je také klíč od hotelového pokoje, a tak jej Christina navštíví a dozví se, že Michel si klíče od pokoje nechal, ale málokdy pokoj využíval. Začíná to být divné. Nicole si přečte v novinách o mrtvole nalezené v Seině, a tak se Christina vypraví do márnice a zjistí, že to není Michelovo tělo. Zde se seznámí se starším zkušeným policistou v důchodu, který nyní pracuje jako soukromý detektiv, jménem Alfred Fichet. Chlápek je to prozíravý a zaplete se do případu, k Nicolině nevůli. Christina a Nicole s dalšími učiteli vidí studenta, který hrabe listí, protože mu to prý nařídil ředitel jako trest za rozbití okna. Christina jej obviní ze lži a zabaví mu prak, ale její stav se zhorší, a tak musí ležet na lůžku, jinak může brzy zemřít. Následuje školní focení a na fotografii je vidět Michelova postava v okně za studenty. Nicole raději opouští školu, ale Christina chce zůstat. Christina je tak vyděšená, že se Alfredovi ke všemu přizná, ten jí ale nevěří, přesto však prozkoumá bazén. Christina slyší v noci zvuky a tak hledá jejich původ po celé škole, pak se ale vyděsí a běží zpět do svého pokoje. V koupelně však najde Michelovo tělo ve vaně, a to začne pomalu vstávat, a tak z toho dostane Christina smrtelný infarkt. Takže zjistíme, jak to ve skutečnosti bylo, kdo se s kým spolčil a kdo si hrál na pomstychtivého ducha. Naštěstí je zde Alfred a ten se postará o vyřešení celého případu. Škola je samozřejmě uzavřena, akorát chlapec, který rozbil okno prakem, to zopakuje se slovy, že mu Christina vrátila zabavený prak... No, nebyl to špatný film, ale cosi tomu chybělo. () (méně) (více)