The Most Beautiful Age
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Hana Brejchová, Jan Stöckl, Josef Šebánek, Milada Ježková, Vladimír Šmeral, Jiří Sýkora, Ladislav Jakim, Věra Křesadlová, Milan Kříž, Otakar Marcin (více)Obsahy(1)
V sochařském ateliéru AVU si přivydělávají modely: důstojný, ale stále usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené, která se bojí žárlivého manžela, a zraněný uhlíř středních let. Mezi studenty se diskutuje o tom, který věk je ten nejkrásnější… (oficiální text distributora)
Recenze (91)
Klasická česká "Nová vlna", ale jakoby nic víc. Sotva bych zde tušil tvůrce Homolkových. Divný film. O ničem. Nebo přece? O "nejkrásnějším věku"? A který to tedy je? Z filmu se zdá, že žádný. Vidíme zde různé nositele věkových určení, ale žádnou postavu, které bychom se mohli chytit, natož pak hrdin(k)u. Film je o ničem - záměrně. Sympatické prostředí mladých umělců - kandidátů sochařství nijak nevybočuje z okolní šedi. Nevidíme v nich "tvůrce", jen ty momentální šťastlivce, kteří jsou ještě mladí. To je totiž ten nejkrásnější věk, ale představuje se zde jen jako jeden úsek života od nikud nikam. Vynikající je střídání scén, kdy se mezi sebou baví mladí sochaři a staří kandidáti na model. A taky různé fáze života hlíny, z níž je hněten člověk. "Sochaříci" se - coby učňové v ztvárňování formy člověka - denně konfrontují s lidským věkem. A co z toho? Celkem nic. Z druhé strany jsou konfrontováni i jejich modely (stařec, mladá žena se "závazkem", uhlíř). Jsou tu drobné průhledy do života těchto modelů, jak tato skutečnost (bytí-objektem-umění) na moment zasáhla jejich živůtky a zasadila do jejich myslí nepatrné zpochybnění každodenní samozřejmosti. Že by se tu přece jen něco dělo? Nevím. Nudný film, ale nepostradatelný a přece jen jaksi krásný. ()
Párkrát jsem se zasmála, ale nějak jsem nepochopila smysl, účel, poselství nebo vůbec něco, proč byl tenhle film natočen. Protože komedie to opravdu není, drama už vůbec ne a nějaký příběh budete taky hledat marně... ()
V podobném duchu jako o rodině Homolkových,trochu slabší ()
Úsměvný film, velmi a stále velmi dobrá zábava i po více jak čtyřiceti letech..První Papouškova samostatná práce, po předešlých úspěších s Formanem a Passerem, kde Papoušek byl v roli scénáristy, pozorný divák si jistě všiml toho že zde hráli herci známí právě pod vedením tohoto úspěšného tria z ať už to bylo z filmů "Černý Petr", Lásek nebo Hoří má panenko, potažmo později z Papouškových Homolků. Šebánek opět neměl chybu, zdatně mu zde sekundovali další dva uhlíři Jiří Hálek a Ladislav Adam. Hana Brejchová byla krásná a zde po Láskách opět zcela nahá! Tyhle ty film prostě miluji, v jednoduchosti je síla, tak to prostě bylo, žádná faleš a zbytečná přetvářka, žádné manýry a vyumělkovanost, dialogy, tak jak pusa narostla a především skvělé situace-momentky (pivnice, 2 metry piv, malá holčička, zvědavá babka v okně, Voštův dialog s manželkou o řvaní huráá a vaně, Vošta s Růžičkovou, nebo tajná šmíra sochařského ateliéru), někdy opravdu k zbláznění. Skvělý. Tak huráá že jsem to konečně viděl:-)! ()
"Udělal to někdo hodně rozčílený, ne moc silný, velikost boty 42 - to bude manžel". Rozbíjet sochy hambaté paní Vránové je hřích. Naštěstí tady mají sochaříci k dispozici ještě pravděpodobně spavou nemocí postiženého důchodce Hanzlíka a uhlíře Voštu křičícího v roli raněného bojovníka své hrdinné Huráááá!, takže je co sochat. A taky musí zjistit, který věk je nejkrásnější, ale to je těžká otázka, protože já na něj již 145 let svého života marně čekám. ()
Usínající doochodce mě moc nebavil, na části s Brejchovou mě doslova přivádělo k šílenství neustále brečící dítě, ale druhá polovina filmu, kdy se na scéně objeví Šebánek, je výborná. Zase jeden film z tzv. nový vlny, kterej zachránil samotnej Šebánek. Ještě musim teda zmínit Jiřího Hálka v jedný z vedlejších rolí. Ten byl taky výbornej. První polovina skoro na hranici odpadu, druhá na 5 hvězd. Co s tim? Dávám průměrný 3 hvězdy. ()
Více ještě rozverná experimentální črta než plnohodnotný film, jaké pak Papoušek geniálně vystřihl v sérii o Homolkových, než mu je utnula komunistická cenzura, ale rozhodně stojí za vidění. Sledovat tenhle snímek navíc promítaný z 16mm filmu ve venkovském hospodském sále s místními vesničany, kteří vám pak vyprávějí, jak ty promítačky zachránili a teď je učí obsluhovat svoje potomky, má nezpochybnitelné kouzlo, v němž se realita (zahajovací fanfáry tria malých kluků, zahrané na saxofon, pozoun a trumpetu, které měly u publika takový úspěch, že je museli o přestávce uprostřed filmu ještě zopakovat) volně prolíná s formanovsko-papouškovskou poetikou a ještě zvýrazňuje její nesmazatelný punc, který 60. letům oba dva vtisknuli. ***** Kino Verneřice, s R. a s Evou. *~ ()
Film, který mi v mnohých směrech připomínal Formanova Černého Petra. A v čem? Možná v tom, že nemám ten správný věk na to, abych tyhle filmy pochopil, co bylo vlastně smyslem. Anebo že by to byla symbolika životního nesmyslu? Ne, asi to moc kombinuju… :-) Každopádně Brejchová byla fakt kus. ()
"Pojďte radši mluvit o ženskejch." - "No, a, smrt není ženská?" Debut Jaroslava Papouška jsem dodnes neviděl a musím říct, že je stejně skvělý jako (první dva) filmy o Homolkových, ačkoliv na rozdíl od nich nejde o klasický příběh, nýbrž spíš o "mozaiku na téma věk". Je to moudré zamyšlení stejně jako k popukání suchá komedie - přehlídka neskutečných point, v níž si snad každá postava potřebuje něco dokázat, ale málokterá to má zapotřebí. Scénář a s ním i divák se chvíli posmívá penzistům, kteří se jako malí kluci předhánějí, kdo bude stát modelem, a za chvíli mu je vtipně - trapno z toho, když uhlíři začnou všeználkovsky kritizovat sochy, které "potřebují vypracovat". Nakonec je vždycky nejlíp u piva. ()
Po spolupráci s Milošem Formanem a Ivanem Passerem první samostatná papouškovina (námět scénář i režie) a po pravdě jsem jí ocenila víc než Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Optimání kombinace herců a neherců - film má příjemnou autentickou atmosféru a zároveň nabízí krásné figury profesora v provedení Vladimíra Šmerala nebo hospodského kumpána Jiřího Hálka. Také neherci nabrali z předešlých filmů dostatek zkušeností a jsou přirozenější. Pobavil mě sedící akt muže s vyvaleným panděrem, zřejmě pijan z poslední scény v hospodě seděl modelem ... Románek, co vyplakal románek... Příjemná hudba v provedení kvarteta Rudolfa Rokla. ()
bezvadnej večer... ()
Krásní komedianti českého nebe.. Pan Šebánek mi zůstane navždy v srdci.. :-)) ()
Režisér Papoušek ve svém prvním filmu částečně využil Formanova osvědčeného ansámblu herců (tedy zejména neherců) a pustil se do velmi zábavné komedie o „sochařících“ a jejich modelech. Film postavený na vtipných civilních dialozích se rozjíždí pomalu, což je trochu škoda. Ovšem pak vše odstartuje Jakimova hláška: „Románku, utrhnu ti hlavičku!“ a už to jede. A poté, co na scénu vtrhl ofačovaný Josef Šebánek, tento nekorunovaný král českých neherců, jsem se skoro nepřestal smát a na úplném konci filmu jsem se už smíchy válel po zemi. Jedinou chybou tohoto snímku nabytého velkým množstvím vtipných hlášek a situací tak zůstává jen jeho pomalejší začátek a proto je velká škoda, že se svou popularitou nezařadil po bok známějších Formanových filmových perel či pozdější Papouškovy trilogie o rodině Homolkových, i když by si to jistě zasloužil. Takže vážení, kdo neviděl, ať to hned napraví! ()
Velmi příjemná prvotina jednoho ze zakladatelů československé "reality" kinematografie. Spousta objevů od pana Formana zaručuje výbornou atmosféru, tentokrát z prostředí uměleckého ateliéru malířů a sochařů. Klasicky úsměvné civilní dialogy i osobní příběhy zúčastněných modelů. HURÁÁ, pózuje pan Šebánek, který zde předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Hana Brejchová a její maminka v uvozovkách, životní noblesa v podání Jana Stöckla nebo vynikající Vladimír Šméral a jeho profesor. Sochařská mládež je nádherným obrazem atmosféry 60tých let. Máš-li v oblibě klasické papouškovsko - formanovské filmy, tohle si rozhodně nenech ujít. ()
Kdo jen nechape tu unikatni atmosferu a opravdu povznasejici filmovou rec? Film s neuveritelnym nabojem nejen co se stranou vtipu tyce. Ano milovnici "smysluplnych" spektaklu, zde pohorite. Umeni ve svych nejciscich intencich. Radost. Hudba. Obraz. Lidsky obraz. Nejkrasnejsi vek... . ()
A který to vlastně je? ()
Čo je ten nejkrásnější věk? Každá skupina má na to vlastnú odpoveď. Ja sa prikláňam k študentom, teda nie k ich názoru, že ich vek je na hovno, ale že ich vek je najkrajší. Musia počúvať síce každého blbca, ale to sa vážne vekom nemení, skôr to bude ešte horšie. Možno sa dokonca aj z nich stanú blbci. Papoušek si nevyberá hlavnú postavu, postupom času venuje dostatočný priestor každej skupinke, alebo protagonistovi- modelu v súkromí. Vznikol tak klasický civilistický film českej novej vlny. Pokiaľ máte chuť kvôli pohľadu na ženské telo preskakovať vysoké ploty, nie ste na tom asi až tak zle....alebo žeby áno.... ()
Film s velmi jemným humorem, který tématizuje zejména plynutí času. Stáří a mládí zde stojí vedle sebe a v mnoha případech je stírán rozdíl mezi oběmi životními etapami. Pan Hanzlík hlasitě chrápe, čímž ruší sochaře. Podobně je pak také ruší křik malého dítěte v kočárku. Penzisté, kteří čekají na to, zdali budou vybráni jako model se handrkují a pošťuchují podobně jako malé děti ve škole. Když přijde sochař jednoho vybrat, tak se div nepoperou o to, kdo u něj bude nejblíže, podobně jako když něco půjčujete malým dětem a ony se mohou skoro přetrhnout, aby byly první. Scény, kdy Hana Brejchová mluví na své dítě v kočárku, jsou střihnuty se scénami, kdy mluví pan Hanzlík se starými babkami v obchodě. Když jde malá holčička pro pivo, tak o ní Josef Šebánek říká, jak vyroste do krásy své matky. Ten samý pak vidí mladé slečny a vzpomene si na mládí a krásu své manželky. Neustále se zde hovoří o nejkrásnějším věku, ale nikdo sám o sobě v něm není, vidí v něm jenom ty druhé. Do toho hudební podkres tvoří jazz (mládí) a hudba klasická (stáří). Celým filmem se tím pádem nese nostalgie až sentimentální lpění po starších časech. Je zde však nástroj, který dokáže zachytit prchavost okamžiku a tím nástojem jsou právě sochy! Hlava pana Hanzlíka bude stále mezi námi, ikdyž už z něj zůstane jen lebka. Šebánek bude stále řvát, ikdyž už nebude ani moct otevřít pusu. Postava Brejchové bude stále vzrušovat muže, ikdyž již bude na smrtelné loži. S odstupem času se pak tato funkce uchování času přenesla i na film samotný, který podobně jako sochy zakonzervoval určitý prchavý moment. Můžeme tak i dnes vidět pana Hanzlíka ve svém junáckém výkonu a budeme jej moct vidět stejně i v dalších desetiletích (stoletích, tisíciletích). ()
Jeden z mála filmov českej novej vlny, ktorý som videl až po 40 rokoch. Ani toho príliš neľutujem, pretože pre danú dobu a danú skupinu tvorcov predstavuje štandard. Ešte aj herci a neherci sú rovnakí. Ich reč, gestá a spôsob argumentácie pri sporoch sú zaujímavejšie, ako téma najkrajšieho veku. ()
S příchodem bojovníka Šebánka se zpočátku úsměvná partie mění v bouřlivý zápas o dech se zdivočelou bránicí. Milovníci papouškovské anomální všednosti sem, příznivci troškovských fekálních anomálií pryč! ()