Pink Floyd: The Wall

Na hudbě Pink Floyd jsem vyrůstal, jejich hudbu dodnes miluju a ačkoliv mám mnohem raději jiná "floydí" alba, než je právě The Wall (např.božské Dark Side of the Moon), některými pasážemi z filmu nepohrdu nikdy. Roger Waters si vyřešil svá traumata z dětství a přinesl světu krásnou hudbu a hodně depresivní texty, která sice Parker umně převedl na filmové plátno, ale nutno říci, co by byl jeho film bez nezapomenutelných kreseb Geralda Scarfa, autora všech animací a obalu alba The Wall. (27.06.2005)

The Wall je veľmi zvláštny filmársky počin. Samozrejme, že najviac si ho užijú fanúšikovia tejto skupiny, ku ktorým sa radím, ale aj poslucháči jemnejšej rockovej muziky celkovo. Film nieje muzikálom, nemá to ani súvislý dej a najviac asi pripomína dlhý videoklip zosrihaný z viacerých výborných skladieb. Výber skladieb je pekný a zaznie aj pár mojich srdcoviek. Alan Parker je skúsený režisér a tento kúsok teda namiešal fakt parádne a z filmu doslova sála magickosť. Bob Geldof zahral veľmi solídne a uživil by sa nielen ako muzikant. Ťažko film nejako žánrovo zaradiť, ale v tom čím vlastne je, je ojedinelým dielom a aj preto dávam plný počet. 90%. (06.10.2011)

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, The Wall je neuvěřitelně působivá a nadčasová záležitost, mnohem víc, než jen hudební film o /nějaké/ kapele. Nemohu s určitostí říct, zda vizuálno je plně podřízeno zvukové stránce s hlavním úkolem - zvýraznit její emocionální dopad, či naopak zvuk podbarvuje fantastické, psychedelické obrazy, kterými nás, múzou přímo znásilněný, Alan Parker bombarduje od začátku do konce. Každopádně, já po tu hodinu a půl zkrátka NEMOHL odrthnout oči (a uši) od obrazovky... Je to odvážné, je to depresivní, je to mnohovýznamnové (pravda, budováno z velké části "jen" na efekt), je to šílené, je to geniální... A nejvíc si cením toho, že k The Wall není vůbec potřeba býti fanouškem Pink Floyd, já se k nim, jako takovým, stavím naprosto lhostejně. 9/10 (26.10.2008)

Těžko pochopitelný a přesto strhující film. Rád bych věděl, jestli měl Roger Waters tohle před očima, když psal původní hudbu, protože jestli ano, tak mu jeho představy a vize opravdu nezávidím. Nejvyšší hodnocení nedávám tomuto nenapodobitlenému kousku jen proto, že se v poslední půlhodině přelije do úplné abstrakce a nepozve mě k dialogu. A naopak, úvodních čtyřicet minut patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. (19.05.2006)

Asi za to môžu prehnané očakávania, aj keď som nemal predstavu, čo mám od filmu vlastne očakávať. Videl som už dávnejšie v rámci filmového klubu, ale moje prapodivné pocity po vzhliadnutí filmu, keď som nevedel, čo si mám vlastne o ňom myslieť, si ešte dobre pamätám. Typ filmu, ku ktorému sa asi pre objektívnejšie hodnotenie treba po určitom čase vrátiť. Možno až potom, keď začnem počúvať Pink Floyd, čo som ešte neučinil, ale mám to v pláne. VIDENÉ ZNOVA 11/20: Objektívnejšie konštatujem, že The Wall na druhýkrát funguje rozhodne lepšie a menej zmätočne. Nedá sa síce tvrdiť, že ide o nadčasové dielo, kritika a celkový feeling sú mierené na konkrétnu dobu a miesto, avšak práve v tejto nostalgii u mňa tkvie to najväčšie kúzlo filmu. Až má človek chuť si pustiť po The Wall celých Profesionálov. (08.01.2013)