Pink Floyd: The Wall

Budem v menšine, ale čo už. Film mi prišiel prázdny, plný lacných myšlienok, ktoré sú ešte lacnejšie podané (ale na druhej strane ma nenudil). Nejako extra nemusím ani Floydov, texty mi tu navyše prišli občas až katastrofálne. Zabite ma za to. Aj tak som to pozeral viac menej len kvôli (inak úžasnému) Bobovi Geldofovi, ktorého (tak ako jeho kapelu The Boomtown Rats) na rozdiel od Floydov počúvam veľmi rád. Koniec koncov nie som na tom až tak zle, ani Bob Geldof nemá rád Pink Floyd ... (15.09.2007)

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, The Wall je neuvěřitelně působivá a nadčasová záležitost, mnohem víc, než jen hudební film o /nějaké/ kapele. Nemohu s určitostí říct, zda vizuálno je plně podřízeno zvukové stránce s hlavním úkolem - zvýraznit její emocionální dopad, či naopak zvuk podbarvuje fantastické, psychedelické obrazy, kterými nás, múzou přímo znásilněný, Alan Parker bombarduje od začátku do konce. Každopádně, já po tu hodinu a půl zkrátka NEMOHL odrthnout oči (a uši) od obrazovky... Je to odvážné, je to depresivní, je to mnohovýznamnové (pravda, budováno z velké části "jen" na efekt), je to šílené, je to geniální... A nejvíc si cením toho, že k The Wall není vůbec potřeba býti fanouškem Pink Floyd, já se k nim, jako takovým, stavím naprosto lhostejně. 9/10 (26.10.2008)

V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky. (07.09.2005)

Na hudbě Pink Floyd jsem vyrůstal, jejich hudbu dodnes miluju a ačkoliv mám mnohem raději jiná "floydí" alba, než je právě The Wall (např.božské Dark Side of the Moon), některými pasážemi z filmu nepohrdu nikdy. Roger Waters si vyřešil svá traumata z dětství a přinesl světu krásnou hudbu a hodně depresivní texty, která sice Parker umně převedl na filmové plátno, ale nutno říci, co by byl jeho film bez nezapomenutelných kreseb Geralda Scarfa, autora všech animací a obalu alba The Wall. (27.06.2005)

Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... (06.08.2010)