Euforie - Série 1

Euforie začala pro mne v celku netradičně. Postupně se ukázalo a vykrystalizovalo, co v sobě seriál skrývá. Dokáže si totiž pohrát s detaily zpracování, které by jen tak nikdo nevyužil a jen tak by nikoho nenapadly. Mluví se o tom jako o novém Skins, ale já si tedy nepamatuji, že by britská verze byla tak propracovaná a osobitá. O každé osobě máte na začátku medailon a dozvíte se mnohem více z nitra samotných postav, které se z vedlejších v celku snadno stanou hlavními, když je to potřeba. Seriál umí docela i zaskočit tím, co se kolem naší mládeže dokáže dít i s největšími prvky psychopatie. A závislosti samozřejmě. Hodně závislosti. Plus k tomu musím připočíst skvělý soundtrack, který dokázal být zároveň moderní a přesto zcela adekvátní a i pro mne plně vyhovující. Ono je to vlastně další teenage drama. Jenže! Za žádnou cenu to není jako Riverdale nebo nedej bože Elite. Proč? Není to to tolik irelevantní a nechtějí vám vypadnout oči z důlku, jen protože někdo řeší něco totálně stupidního. Máme zde problémy, které jednoznačně byly zpracovány dost originálně a to jak už ve scénáři a nebo v rámci kamery a střihu. Finální scéna sama o sobě epická jak nikdy. Zatím si to asi neuvědomuji jako u mnoha dalších věcí podobných, ale myslím, že tohle je jeden z těch materiálů, kde se na druhou sérii budu ještě dost těšit. (07.09.2019)

První sezóna neodstartovala nejlépe. Tedy, z mého pohledu. Pilotní epizoda mě docela otrávila, a kdybych už celou záležitost neměl doma, asi bych už ve sledování nepokračoval. Tvůrci ale v dalších dílech zlepšovali svůj výkon takovým způsobem, že byl střed řady velmi dobrý, což mě ukolébalo, a zhoršování kvality, které nastoupilo s blížícím se závěrem, mě překvapilo. Moji rostoucí nespokojenost pak ještě prohloubily oba speciály (zvlášť ten první byl jen nudnou, prázdnou žvanírnou). K nadšení mám sice daleko, ale druhou sezónu určitě uvidím, protože ji mám taky doma, tudíž je to nevyhnutelné. / Poučení: Kam čert nemůže, nastrčí dealera aneb Kdo neznásilňuje, není bílý heterosexuál. (16.07.2022)

Sledovat EUFORII je nefalšovaná cinefilní euforie. Tohle není jen tak obyčejná emocionálně-realistická exkurze do subsvěta teenagerů a generace Z. Tohle je zcela beze srandy přelomový seriálový projekt, který nemá v dějinách televizního formátu sebemenší obdoby – ať už z hlediska estetiky, experimentálního pojetí, poetiky fikce, extravagantní stylizace, mozaikovité narace, brilantního melancholického soundtracku od Labrintha, či audiovizuální pompéznosti celkově. A není to jen díky tomu, že naprosto bourá veškerý mýty a klišé queer subžánru/coming-of-age generační výpovědi, ale naprosto revolučně bourá koncept čtvrté stěny a přepisuje konvence seriálového vyprávění/vizuálního story-tellingu. O autentický reflexi morálky mý zkurvený generace, která je nepřikrášleně explicitní a paradoxně i subtilně implicitní (díky čemuž divák může mnohdy číst mezi řádky), radši ani nemluvě – vzhledem k tomu že já sám mám zkušenosti s drogama, vím o čem mluvím. Jako bych se díval do zrcadla. Inu, život je nelítostná kurva..... Zendaya je femme fatale, no a Hunter Schafer je transgerder bohyně 💜 (06.08.2019)

Euforie mě pochopitelně neminula už v době svého uvedení, tehdy mě tématika drog netáhla ovšem vůbec, Zendayu jsem ještě moc nevnímal a seriál, co působil jen jako zpověď jedné mladé rebeliózní feťačky, nebyl ani trochu mým šálkem čaje. Když jsem ale zásluhou momentální euforie kolem Euforie k seroši zkusil najít novou cestu, objevil jsem klenot. Se zjištěním, že každá epizoda rozkrývá příběh někoho z Ruina bezprostředního okolí, jsem si tenhle výplod na chvilku i dokonce zamiloval. Hodnocení víceméně ve finále ovlivnily hlavně dva dodatky k sérii, které si tvůrci mohli ušetřit. [viděno na HBO GO] (31.03.2022)

1. série: 65 % Velice nadhodnocená podívaná. Scénáristé se očividně řídili motem "nějak tu show splácej, hlavně ať jsou tam naháči". Goal accomplished. Žádné velké umění to není – ne, že by to cílové skupině vadilo. V podstatě je to velmi uvědomělý projekt. Nesnaží se mít morální přesah, souvislý děj nebo podobné blbosti. Euforie se drží toho, co umí – záběrů penisů a poprsí. Cílem je...? Asi divácký prožitek. Nechme to být. Zendaya hraje výborně, příběh o ní má stokrát větší hodnotu než osudy ostatních postav, včetně směšně dvojrozměrného záporáka Nata. Při sledování jsem spíše než euforii zažíval dysforii. Štve mě, jak je to klišovité a tupé a dějové linky zůstávají otevřené, což naznačuje, že se k nim budeme muset vrátit ještě ve 2. řadě, na kterou nevím, jestli se kdy podívám. Kde exceluje Sex Education, tam tato show euforicky lapá po dechu, asi se předávkovala vavřínů a víry, že Zendaya to sama utáhne. Neutáhla. Mrzí mě absence jakéhokoliv humoru, vidím to jako promarněnou příležitost. Z toho důvodu mi scény, kde bylo více teenagerů pohromadě přišly umělé. Vytáčí mě, že se to bere tak vážně, v kontextu tématu působí zápletky s drogovými dealery či bipolárním psychopatem nepatřičně, přepáleně, zavání snahou o nemístnou velkolepost. Akorát tak ještě více narušují pospolitost děje, ovšem toto už se nemile tře i s ústředním motivem, čímž je puberta. To mě přivádí k závěru. Sere mě, že se to dá všechno ospravedlnit tvrzením, že Euforie je o pubertě a puberta je zmatená. Omyl. Puberta je sice zmatená, ale Euforie je o hovně. P.S.: Zhlédl jsem i 2 bonusové díly. Zprvu jsem měl radost, že konečně můžeme odhodit balast vedlejších postav a soustředit se jen na ty dvě, ale pak jsem zjistil, že obě dvě epizody jsou koncipované jako jeden velký hodinový dialog. Problém je v tom, že moc nebylo o čem si povídat. Ačkoli se na tom scénáristé vyřádili (nebojte, i na naháče došlo), tak zhruba v polovině jsem u obou dostal pocit, že se promluvy začínají opakovat a jednoduše není co říct. (27.04.2022)