Ulička přízraků

Stopadesátiminutový remake filmu, jež jsem neviděl a měl jsem to štěstí, že mě bavil po celou dobu. Pro noir filmy mám velkou slabost a celkem se bojim, že po absolutním fiasku v kinech bude podobných filmů vznikat ještě méně, za mě si ale myslím, že plátno není úplně potřeba a užil jsem si to i doma. Ne, že bych si strastiplnou cestu za slávou Bradleyho Coopera chtěl pustit znovu, ovšem del Toro tomu umí dodat tu patinu neortodoxního filmu, který rozhodně nezaujme každého a málokoho vyloženě strhne, mně se však trefil do vkusu ač jsem jej sledoval natřikrát. (08.04.2022)

Miluju filmy, co mě připomínají výborný dezerty, kdy jednou kousnu, strašně mě to chutná a celý bych to co nejrychleji sežral, ale já si ho naopak začnu pomalu vychutnávat. Úplně stejné je to s tímto filmem. Hned od úvodu mě celá ta stylizace a atmosféra neskutečně sedla a já si sledování filmu vysloveně vychutnával. Mám rád, když tvůrci ví co vyprávět a jak vyprávět a tady Guillermo del Toro věděl co dělá a má dělat úplně ve všem. Nádherný, neuspěchaný vyprávěný, které se mě zmocňovalo pomalu, ale s naprostou jistotou. Doslova geniálně prostřihaný scény, třeba ani né minutová s otcem Stantona Carlisle, vypadá nenápadně, ale má v sobě hroznou krutost. Oči rovněž zažili dokonalou pastvu, ať už v kompozicích kamery nebo v jedinečné barevnosti. Samostanou ligou je pak výkon Bradley Coopera, ten chlap táhne 150 minut neskutečným způsobem a vše vyvrcholí vysloveně odou na herectví v samotným finále. Rovněž i ostatní postavy jsou zahrány velmi dobře.  Tohle je po čase opravdu mimořádně lvalitní podívaná a filmařsky mimořádně kvalitní dezert. Vůbec nevylučuji, ještě přehodnocení na 5* (25.01.2022)

Nejděsivější noční můry na své oběti bezesporu nečíhají v temných stínech, za mlžnou oponou, či v jiných světech, ale skrývají se v hlubinách lidských myslí. A tak můžeme sledovat příběhy o přízracich, které nejsou vidět, a přesto, nebo snad právě proto, mohou mít nad svými nositeli vskutku osudovou moc. Málokterý z nich je ale obdařen takovým balením jako je tomu právě v tomto případě, kdy velmi pomalé vyprávění jde ruku v ruce s krásnou stylizací se smyslem pro detail a kdy se za přispění výtečných hereckých výkonů a v postupně houstnoucí atmosféře odehrává dramatický vývoj hlavní postavy až do krajnosti strhujícího závěru a nekompromisně škodolibého dovětku. 80 % (04.02.2022)

Dle všeho to vypadá, že klíčem k tomu si tenhle film užít, je neznat předlohu. Což je můj případ a tak jsem se naopak velmi bavil pozvolným rozšiřováním rozsahu děje a jeho nečekanými posuny, díky čemuž je vlastně prakticky celá první polovina filmu pouhou expozicí. Pokud jsem to ale během ní nerozeznal, přijde mi to v pohodě. Bavila mě zachovaná ta noirová naivita a dialogová těžkopádnost, stejně tak to převedení noirových vizuálních schémat pod aktuální natáčecí techniku. Nightmare Alley nikdy nevypadá jako věrná iluze doby, naopak je velmi scénická a vypulírovaná, což nám na jednu stranu posílá děj do laciných interiérů cirkusových šapitó, na stranu druhou nás to zas pozve do nejstylovější kanceláře všech dob, jejíž reálné vybudování by muselo stát přibližně stejně jako stavba Taj Mahalu. Podobně působily videohry kolem roku 2010 (předtím, než začal být trendy gritty look) typu FEAR, Deus Ex: Human Revolution či Doom 3. Vše se lesklo a působilo nepřirozeně čistě, včetně špíny. Často jsem si během sledování taky vzpomněl na Verbinskyho Cure For Wellness. (28.04.2022)

Guillermovi del Torrovi pravdepodobne po oscarovej (a skvelej!) The Shape of Water nabobtnalo ego a povedal si, že aj on dokáže natočiť vyše dva a pol hodinový filmový spektákl. No ... nedokáže a jeho Nightmare Alley má tak bližšie k priemernému Crimson Peak, než práve k tej oceňovanej Tváre Vody. V Nightmare Alley je pritom mnoho vecí na správnom mieste. del Torovi sa opäť darí na plátno priniesť jeho typickú guillermovskú takmer až gotickú, resp. tentoraz skôr noirovú atmosféru, zasadiť to celé do pútavého retro vizuálu, obsadiť skvelými hercami a sprostredkovať zaujímavý audio-vizuálny zážitok. Aj keď oproti jeho predošlým filmom značne umiernený. Problémom je tentoraz skutočne zbytočne prepálená stopáž, kde ten film polovicu času mláti prázdnu príbehovu slamu a nič by sa nestalo pokiaľ by sa z neho vystrihla aj celá jedna hodina, postavy ktoré ani jedna nedýchajú životom a viac menej len plynú príbehom ako figúrky na šachovnici, s čím súvisí aj absolútne minimum emócií, ktoré ten film dokáže vyvolať a neprekvapivý dramatický oblúk, ktorý je predvídateľný prakticky od začiatku, ale film sa k nemu strastiplne dopracováva cez dve hodiny. Škoda, pretože vďaka hercom a atmosfére sa na to nepozerá zle, no vo výsledku je to len taká chabá variácia na The Prestige. CELKOVO: 6/10 (05.02.2022)