Udělení milosti se zamítá

Přesně si na tenhle film vzpomínám. Když běžel poprvé, naši spráskli ruce a bědovali, jaké prasárny se v současnosti točí a co je vůbec možné pustit do televize. Dnes, po více téměř dvaceti letech, se divím i já. Film je ve svém obsahu otřesný. Komunisté si na jednu stranu kriminálníky "vyráběli" sami...a pak se divili. Ale tvůrci se asi rozhodli, že vše rudé bylo vždy nevinné. Honza si dost sobře nabíhal a dával komančům závdavky proto, aby ho chytali a aby dopadl jak dopadl. Jan Dolanský je možná kvalitní herec, ale další už tak skvělí nejsou. Regionální herci na velkém place tak nějak nefungují jak dobře namazaný stroj. Nikdo netvrdí, že nejsou dobří herci, jen prostě nešlapou dohromady. Nějak jim to neklape. Film má navíc příšerný scénář a těžkopádné dialogy což trochu zachraňuje výstižný a trefný komentář Matěje Hádka. Celkově je film silně průměrný a Jiří Svoboda natočil mnohem lepší. Vysoká hra měla napětí, Sametoví vrazi spád. Těžko se věří, že tenhle rejža točil tohle a i Skalpel, prosím. (07.05.2020)

Podle hodnocení jeden z nej filmů české současné kinematografie a já jsem se o něm dozvěděl teprve před několika málo dny. No ostuda. Ale ke snímku jako takovému. Dlouho jsem nemohl přijít na chuť vyprávěčským sekvencím. Spíše mě rušily, než cokoliv jiného. Děj mě bavil a chápal jsem ho, ale ono vypravěčství, to mě vždy vykolejilo a nechalo zapřemýšlet. Do toho hudba, která se pořád točí dokola, jedna píseň, jedna sloka. Do toho myšlenky jako že všichni lidi jsou svině....skoro dvě hodiny jsem smutně fandil muži, který to neměl v životě lehké. A nakonec ukápla i slza. Tady se opravdu neusmějete. Tady není nic příjemného. Tady se hraje pěkně od začátku až do konce natvrdo. Pěkně natvrdo. Jana Dolanského mám rád. Šplhl si u mě už Perníkovou věží. A opravdu až dodnes jsem nevěděl, že Udělení milosti se zamítá vzniklo ve stejné době. Hudba: **; Režie: ****; Scénář: ****; Životní příběh: *****; Herci: **** (27.07.2015)

Čekám na tebe. Tolik let už tě znám. Schody do nebe kloužou jak led. Ruku ti dám. Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Jméno mé už znáš. Jsem tvůj stín i tvůj strach. Dál mě potkáváš, vyrůstám na slzách. Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Čekám za mlhou. Netušíš, co ti chci říct. Co se skrývá za tou tmou? Možná nic. A možná víc... Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Melodie Landovy písně Tajemství doprovází celý film. Když se narodíte na nesprávném městě, nesprávným lidem,v nesprávnou dobu,musí vést vaše cesta do pekla,nebo máme svobodnou vůli to změnit? To je myslím motto: na kterém postavil J.Svoboda svůj film. Dávám 80 % (05.03.2009)

V očekávání českého vězeňského dramatu o vině a trestu, o pochybování, o spravedlnosti vzešla další dobová vzpomínka a zlé časy padesátých let. Ovšem v tak obrané podobě, že drsnou dobu reflektuje naprosto minimálně.. Hlavní hrdina Honza je vší silou obhajován nejhorším možným argumentem, tedy že je za jeho jednání zodpovědná výchova a prostředí, ve kterém vyrůstal a on sám tak neměl volbu být jiný. V pořádku, výchova hraje v rozvoji velkou roli, ale může tohle zločinci přilepšit k menšímu trestu? Petr Svoboda se Vás bude snažit pořádnou dávkou šedého patosu přesvědčit, že ano. Plete se mu tam do toho Stockholmský syndrom, šikana prodlouženýma rukama zákona, ale stejně si jede to svoje.. Alibismus, sprostý alibismus! 60% (10.06.2024)

Vyjmout z koncepce tohoto snímku rádobydrsné pásmo vypravěče (jemuž vůbec neodpovídá používaná vrstva jazyka a působí rušivě a místy až směšně), jednalo by se o jednoznačně nejlepší polistopadový film režiséra Jiřího Svobody a jeden z nejlepších filmů reflektujících zrůdnost mezních 50. let - paradoxně od tvůrce, který sám totalitní ideologii v jisté fázi svého života propadl. Takhle je Udělení milosti se zamítá ,,jen" vysokým televizním nadstandardem pocházejícím z ostravského studia, které se zasazením do dobového kontextu vypořádává s temnou etapou našich moderních dějin... Svoboda opět již tradičně exponuje příběh silného jedince, který se postaví takřka proti všem (možná bychom tu našli podobnost s žánrem, který lze označit jako eastern) a jehož příběh nese rysy tragédie (s motivy zrady a odplaty). Silná je až naturalistická predestinace hlavního hrdiny, jehož osud je takřka od začátku daný. Je velká škoda, že se takovýchto společensky závažných filmů obecně netočí více - přispělo by to našemu vypořádání se s problematickou érou komunismu... Podobné filmy: Tichá bolest (26.02.2009)