Jízda vysočinou

Sam Peckinpah ma ešte nesklamal,nesklamali ani páni v staršom veku,ktorí strčia do vrecka hocijakého mladého borca,ktorý sa tak tvári... Skúsenosti im napomáhajú,aby sa popasovali s neľahkou úlohou,ktorou je jeden z nich poverený,a tak zavolá na pomoc toho druhého,k nim sa pridáva jedna mladá pekná babenka a drzý mladík,ktorý je do nej blázon... A v nehynúcich horách sa predvedú ako sa majú zachovať pri prekážkach,ktoré zdolajú ľavou-zadnou alebo do cesty sa klasicky zapletie banda vývrhelov,ktorí sú dychtiví po tej babenke Else,ktorá sa má stať zákonitou ženou jedného z nich... Vychutnával som si zábery peknej krajiny v kamere Luciena Ballarda a akcie,ktorá ešte nieje taká prudká ako býva u Sama zvykom,ale toto dielo je 100% zárukou kvality nablýskanej v 90 minútach. (03.05.2014)

Typická peckinpahovské ´dance macabre´se tu ještě nekoná, ale jeho deziluze z doby Divokého západu a poněkud svojský přístup k ženským postavám je zde už patrný. Film má nečekaně pomalý rozjezd, ale od příjezdu do zlatokopecké kolonie chytne a už nepustí. Menší pihou na kráse byla těžko uvěřitelná náhlá změna chrakteru Gila Westruma v čestného muže v samém závěru, jinak bez výhrad. (19.08.2006)

Film, kterýmu vděčim za usmíření se s žánrem westernu, k němuž byl můj postoj, vlastně neopodstatněně, značně negativní, pohrdavej. Pak se ke mně dostaly už jen špičky žánru, jako Tenkrát na Západě, Nesmiřitelní, Hombre, Divoká banda a další... ale Jízdu žádnej z nich trumfnout nedokázal. Ten nejtypičtější prvek Peckinpahovejch westernů, kdy jsou proti sobě na opačný strany zákona postaveni bývalí přátelé, je právě tu, d.m.s.n., nejmistrovštěji zpracován. (17.07.2006)

Dva vysloužilí lvi západu se znovu setkávájí, aby se dali na svoji poslední štreku do hor. Vykoupit zlato od zlatokopů v horách Sierra Nevada. Ale jak to tak bývá každý z nich má jinou představu o tom, co se zlatem udělat. Film je doprovázen povedenou hudbou (zvláště hlavní motiv je zkomponován velmi pěkně) od George Bassmana, která posiluje vjemy krásné krajiny (Inyo National Forest), kde se Peckinpah rozhodl natočit svůj druhý celovečerní film. Mohu mu bezprostředně po shlédnutí vytknout jen to, že má trochu pomalejší ukecaný rozjezd. Dávám lepší 3,5 (22.03.2006)

Tak smekni ten klobouk, starouši.¬         Navoněnej příběh mající se skutečností pramálo společného. A v porovnání s "Pokladem na Sierra Madre" Johna Hustona to je odpad.¬                 Sam Peckinpah a skutečnost byly a jsou antonyma. V některých jeho pozdějších snímcích se to snese (Zabijácká elita); ale v tomhle westernu vychází lacinost vyumělkovanosti až příliš na povrch. Dodám, že po umělecké stránce má tento tvůrce co říci — je na divákovi, kam se jeho srdce přikloní, zda k mystifikaci a nebo ke tvůrčí odvaze. Jako byl Peckinpah nejednoduchou osobností, tak nejednoznačně je třeba postaviti se k jeho tvorbě. Prohlédnu-li si nejen obě strany mince, ale i to, co je na jejím obvodu (což zastupuje porovnání s okolím), nemohu nepřiznati tomuto dílu charm, tvůrčí velikost a osobitost. (21.02.2020)