Jízda vysočinou

Přenádherný studijní materiál pro Peckinpahovy fanoušky ( já vím, že jich zatím moc není ), ale zároveň bez debaty nadprůměrný western i pro diváka zatím nezasaženého tvorbou tohoto tvůrce. Peckinpahovské motivy se objevují za každým rohem - starý dobrý západ versus moderní doba ( automobil ); znovusetkání dávných přátel, kde oba jsou již názorově někde jinde; odpor vůči náboženství; nepříliš uctivé chování k ženám ( vynikajicí scéna svatby v bordelu ), nějaký ten chlast ( ožralý soudce a oddávající, který ani neví, jak se nevěsta jmenuje ); postavy jednající podle vnitřního přesvědčení. O zpomalování scén, či explicitní brutalitě si zatím můžete nechat zdát, ale v žádné případě nechybí filmu ten pravý peckinpahovsky emocionální náboj, což se projeví v závěrečné scéně ( formálně výtečně natočené, chvíli to vypadá, že to bude a la Leone, ale samozřejmě se tak nestane ). Vůbec po technické stránce mě Jízda vysočinou překvapila výraznou kamerou využívajících občas dost vysokých jeřábových nadhledů a jízdy kamery. Zkrátka a stručně - tenhle kousek vyjde i ve srovnání s mistrovými pozdějšími slavnými díly se ctí... (23.02.2006)

Bol som zvedavý, či ma dnešné opätovné sledovanie Jazdy nepresvedčí o pridaní ďalšej hviezdičky, osobitne, keď sa tak stalo pred pár dňami pri Peckkinpahovom Úteku. Bohužiaľ tentokrát nie. Bola to dejová i pocitová mozaika, v ktorej sa mihotali perly, ako skvelá kamera, realistické zábery z baníckeho tábora i ušmudlané kamienky amerického pátosu a chlapáckych postojov. Ono to vlastne všetko k westernu patrí, ale malo by to byť namiešané tak, aby ani po pol storočí nemal divák chvíľami dojem naivity a trápnosti. Peckinpahova režisérska zručnosť sa vo filme mihla iba zriedkakedy. (11.09.2020)

Jazda vysočinou je síce klasický western, avšak je v ňom badať zárodky toho, vďaka čomu sa stal režisér nesmrteľným. Určite si všimnete paralely so Strašiakmi, ako aj nie príliš rukavičkové zachádzanie so ženami. Myšlienky sú ale najmä klasické, sila priateľstva, obetavosť, zmysel pre povinnosť atď. Po trochu rozpačitejšej prvej polovici sa príbeh slušne rozbehne, zbaví sa miernej naivity a dá sa povedať, že ide až do konca naplno. Nie je asi nutné podotýkať, že westernová krajina je naplno doceniteľná iba na veľkom plátne v kine a som rád, že som túto možnosť mal. (22.04.2014)

Snad mé tři hvězdičky zesnulého maestra neurazí, jsou dobře míněny. Nemám rád westerny, až na výjimky, jako je Divoká banda nebo Patt Garett a Billy the Kid. Jsou to spíš antiwesterny a Jízdou vysočinou to antitažení myslím začalo. Závěrečná showdown ještě ctila staré vzory žánru, ale samotný závěr, tak rychle střihlý, dá se říct postřelený, přišel jako hořký škleb. Sdělení je až bergmanovské: přežijí ti, kteří nejsou bez poskvrny a nelpí na tradičních hodnotách, ale přece jenom se o něco snaží: být lepší, než jsou. A zemřou ti, kteří se změnit nemůžou a něchtějí, přestože právo a morálka je na jejich straně. A samozřejmě zařvou i ti, kteří jsou jejich opakem. (01.08.2007)

Název by napovídal, že se jedná o pokračování sci-fi Vnitřní vesmír, ve kterém se cestuje nedostatečně vysušeným salámem z koncernu, který už Andrej vůbec nevlastní, ale nenechte se zmást. Peckinpahův s exteriéry se mazlící western ukáže k nelibosti Johna Waynea odvrácenou stranu Divokého západu a dvě staré páky v doprovodu hejska, kterému se kvůli maskulinní farmářce přesune mozek pod úroveň opasku, dovede k finále, které se snaží nebýt úplně tuctové. Chyběl při něm jen Anton Chigurh, aby hříchu se vyhýbajícímu Steveu Juddovi položil svou lehce filozofickou otázku: „Jesi tě pravidla, kterých ses držel, dovedly sem, k čemu ti takový pravidla byly..?“ (04.05.2020)