Jízda vysočinou

Velice zajímavý western. Sam Peckinpah svým druhým snímkem plně vystihl svůj pohled na western, zatím sice bez brutality, ale jeho úcta ke starým tradicím a pohrdání koncem Divokého Západu je tu jasně patrná. Soustředí se také více na mužské protagonisty, ženy jsou pouze na okraj. Slabou stránkou filmu je bohužel jeho krátká stopáž. V tomto případě 90 minut nestačí. Kdyby se film natáhl o dvacet minut, bylo by to jistě lepší. Ale i tak od ranných děl velkých géniů nelze čekat zázraky. Sam Peckinpah si zde teprve budoval formu na "Majora Dundeeho", "Divokou bandu" nebo "Pata Garetta a Billyho Kida". Zůstává nám atraktivní western o dvou vysloužilcích ve výtečném podání taktéž dvou westernových vysloužilců, Randolpha Scotta a Joela McCreay. (13.08.2006)

Western ... takže přestřelky by patrně měly být tím nejlepším ... nebo - když trošku slevím, alespoň by neměly být tím nejhorším, co lze v průběhu stopáže potkat. Pro tentokrát je to ale naopak - akční scénky obstarožních pistolníků poněkud shazují vcelku vydařenou dramatickou linii. A jen tak mezi námi: Pokud budete prakticky při každé příležitosti roztrubovat do široširého světa, že hodláte přes hory a doly převážet ZLATO vykoupené přímo od zlatokopů, nevsadím si na váš život ani zlámanou grešli. (18.05.2017)

Typická peckinpahovské ´dance macabre´se tu ještě nekoná, ale jeho deziluze z doby Divokého západu a poněkud svojský přístup k ženským postavám je zde už patrný. Film má nečekaně pomalý rozjezd, ale od příjezdu do zlatokopecké kolonie chytne a už nepustí. Menší pihou na kráse byla těžko uvěřitelná náhlá změna chrakteru Gila Westruma v čestného muže v samém závěru, jinak bez výhrad. (19.08.2006)

Přenádherný studijní materiál pro Peckinpahovy fanoušky ( já vím, že jich zatím moc není ), ale zároveň bez debaty nadprůměrný western i pro diváka zatím nezasaženého tvorbou tohoto tvůrce. Peckinpahovské motivy se objevují za každým rohem - starý dobrý západ versus moderní doba ( automobil ); znovusetkání dávných přátel, kde oba jsou již názorově někde jinde; odpor vůči náboženství; nepříliš uctivé chování k ženám ( vynikajicí scéna svatby v bordelu ), nějaký ten chlast ( ožralý soudce a oddávající, který ani neví, jak se nevěsta jmenuje ); postavy jednající podle vnitřního přesvědčení. O zpomalování scén, či explicitní brutalitě si zatím můžete nechat zdát, ale v žádné případě nechybí filmu ten pravý peckinpahovsky emocionální náboj, což se projeví v závěrečné scéně ( formálně výtečně natočené, chvíli to vypadá, že to bude a la Leone, ale samozřejmě se tak nestane ). Vůbec po technické stránce mě Jízda vysočinou překvapila výraznou kamerou využívajících občas dost vysokých jeřábových nadhledů a jízdy kamery. Zkrátka a stručně - tenhle kousek vyjde i ve srovnání s mistrovými pozdějšími slavnými díly se ctí... (23.02.2006)

Peckinpah zde ještě nezachází do takových brutalit jako ve své Divoké bandě. Začátek je poněkud zdlouhavý. Ale kamera je dobrá, nádherná krajina, kladná postava dívky, dcery protestanstého otce. Asi nejzajímavější je pasáž filmu se špatnou svatbou, vše ostatní je šedivější průměr. Zachraňují to jen pěkné záběry krajiny. (28.06.2007)