Strašáci

Divákovi sa možno veriť nechce, ako seriózne a vážne začínal hororový subžáner hixploitation. Straw Dogs je spolu so spriazneným Vyslobodením Johna Boormana poriadnym kusom žilnatej filmárčiny s kvalitnou atmosférou, brilantným technickým spracovaním, neobyčajne uvedomelou réžiou a silnými hereckými výkonmi v čele s pôvabnou Susan George (chodiacou výlučne bez podprsenky). Tento film iskrí ako bláznivý. S odstupom desaťročí je čudné stavať túto v podstate až drámu (s pár trilerovými scénami) po bok Pach krvi, ale je to tak každopádne správne, oba (veľmi rozdielne) tituly spadajú do hixploitation. Remake z r. 2011 je celkom fajn. (08.12.2007)

Od pozvolného a lehce nudného (avšak nutného) začátku, kdy Dustin coby neschopný intelektuál přehlíží řadu věcí v zájmu klidu ač by je měl řešit, se film pozvolna rozjíždí k neskutečně brutálnímu závěru. Prakticky již od znásilnění Dustinovy manželky se film láme z psychologického dramatu v drsný thriller, kde jde o život. Při obraně farmy Dustin sáhne kamsi dovnitř, kde každý máme ukryté dávné zvíře a prapůvodní pudy. Z intelektuála se rázem přerodí v chladně a rozhodně myslícího obránce domu. Postaví se s naprostou rozvahou silné přesile rozběsněných vesničanů. Zkrátka mazec, nutno vidět. Dodnes si vybavuji tichého Dustina jak stojí v patře u okna a pozoruje jako šelma v noční mlze kolem domu jezdícího krysaře na kole, jak neustále houká klaksonem a přiblble se směje... (27.07.2011)

No jo, ten venkov. Příroda, svěží vzduch, odpočinete si, lidi mají k sobě blíž, mají se víc rádi, morálka, ta je zde méně zkažená a jak si dovedou vzájemně pomáhat, vyjít si vstříc a vzít spravedlnost do svých rukou, zvlášť, když už ti ňoumové, kteří by se o obyčejný lidi měli starat, se starají jen o "pravidla." Tak pojeďme! Prožijme něco jiného, vzrušujícího, neodolatelného! To bude trip!!! (07.01.2008)

Z mého pohledu nejsilnější film Sama Peckinhapa, nesmírně působivé, zneklidňující drama věnované fenoménu násilí. Psychologicky přesné, hodnověrné, ve své absurdidě realistické, zraňující a hodně hořké... Pomalu se rozvíjející příběh konfrontace mezi intelektuálně zaměřeným vysokoškolákem a nevzdělanými venkoany a nabírá postupně na tempu a vrcholí šokujícím masakrem. Je to film o odlišných hodnotových žebříčcích, o neschopnosti kompromisu, ale především o temných pudech a potlačované agresivitě, která se skrývá v každém z nás a pokud jim okolnosti umožní se projevit, mohou napáchat neskutečné škody. Celkový dojem: 95 %. (01.04.2009)

Další doklad toho, jak byla léta sedmdesátá drsnou to v kinematografii dobou. A jak kvalitní! Přerod Dustina Hoffmana z intelektuálského měšťáka v chladně kalkulující mašinu na zabíjení, pod tlakem extrémních okolností, je prostě dokonalý. Stejně tak Peckinpahova provokativní, občas až voyeurská režie. (16.01.2007)