Království - Série 2

Úvodem bych chtěl odkázat na svůj komentář ke "Království" (1994) a k tomuto pokračování dodávám: Protože jsem prvním čtyřem dílům dal jen čtyři hvězdy, zde je to za plný počet. A to hlavně z toho důvodu, že seriál si nejen uchoval svůj vysoký standart, ve svém ději a příběhu nás ještě víc zařezává do sedaček a zalévá nás pocitem lítosti, že další pokračování už není. A velice se tomu divím, protože hlavní příběh (jako i příběhy podružné) není ukončen tak, jak bych si to podle pravidel seriálu představoval. Jenže narozdíl od Davida Lynche a jeho "Městečka Twin Peaks", já v tomto u Larse von Triera cítím mistrovství. U Davida Lynche jsem měl pocit spíš nedostatku nápadu a smyslu pro citlivé uzavření. Samozřejmě, že je mi líto, že se se svým oblíbeným personálem už nesetkám, ale v mém srdci budou žít všichni zúčastnění navždy. Dokonce jsem si velmi oblíbil pasáže s pomývači nádobí, které představují mentálně zaostalí dívka s chlapcem. Jejich rozhovory byly víceméně o ničem, ale měly ten závoj mystiky a tajemství. Navíc v jejich podání se mi dánština líbila ještě víc. Víc sekali konce slov a byli i tvrdší. Za jednu z nejlepších scén považuji tu, ve které honil v archivu Krogshøj Helmera jedoucího na vozíčku. Ale vůbec všechny scény s Helmerem byly úžasné. Aby si jej divák ještě víc vychutnal, je originální zvuk nutností. Neboť "danishe jevlare" zní v jeho podání fenomenálněji než "dánská pakáž" jakéhokoliv dabéra. V seriálu bylo velice sympatické, že se vždy na konci epizody při závěrečných titulcích objevil Lars von Trier a zpětně uplynulý díl okomentoval. Jeho "v dobrém i ve zlém" bylo naprosto úchvatné. A já mu nejen za to z celého srdce nesmírně děkuji. (01.03.2012)

Zamiloval jsem se do Triera, zamiloval jsem se do Järegarda, do Rolffes; a nemá to nic společného s tím, do koho jsem zamilovaný :-) Riget mi přijde jako vrchol, který je nemožné překonat, jako cíl, kam všichni nesměle směřují, ale nikdy ho nemohou dosáhnout. Neznám jiný film/seriál, kde už přítomnost některých postav ve mě vyvolávala výbuchy smíchu. Věčná škoda, že projekt nebyl pro smrt hlavních představitelů dokončen a seriál tak skončil jaksi v plném proudu. Výtečné je i "řemeslné" zpracování Rigetu, kde se Trier představuje jako neskutečný perfekcionista až pedant. Což však nese své ovoce v podobě zážitku, na který se nezapomíná a který funguje i poněkolikáté. HUDBA Joachim Holbek - úvodní song je velmi působivý, mísí v sobě dramatické a komediální prvky. Ostatně jako hudba v celém seriálu - hraje si s klišé a rozvíjí je ad absurdum, čímž vzniká parodie na soundtrack, což je skvělé :-) (01.08.2009)

Mnohem bizarnější, vtipnější a celkově ještě o malinko lepší pokračování příběhů z dánského zdravotnictví. "Království" je srovnatelné s takovými zásadními díly, jako je "Městečko Twin Peaks" nebo "Dekalog". Zmíněné seriály mají dvě věci společné - výraznou režisérskou Osobnost v čele a odvahu zneužít televizní formát pro vytvoření svébytné autorské vize. P.S. Stig Helmer je svým způsobem neuvěřitelně sympatický chlapík. 10/10 (22.08.2010)

Lars von Trier se svým Královstvím způsobil, že jsem se po dlouhé době nejenže pustil do sledování seriálu na pokračování, ale dokonce ho úspěšně dokoukal až do konce! Přestože jsem skoro vždy více preferoval žánrovou čistotu a také navzdory poněkud slabšímu 3. dílu se stala pro mě tahle multižánrová procházka ojedinělým zážitkem, protože takové panoptikum originálně bizarních postav (které tu v druhé sérii skvěle doplnil ojedinělý, tragikomický „Bratříček“) na pomezi komedie, dramatu a horroru se vidí opravdu jen svátečně. Mám pocit, že nevyzpytatelnému von Trierovi nejvíc sluší, když má vedle sebe rovněž výrazného spoluscenáristu, který Trierovy mnohdy šílené nápady dokáže korigovat a pečlivě dohlíží nad dramaturgií celku. Dokonce jsem postupně vzal na milost i mnou dříve nenáviděné filozofující duo postižených, u nějž mi v této sérii konečně došlo, v jaké že to místnosti se nacházejí (a že to není žádné laboratorium, ale místnost se skladem a hlavně myčkou nádobí a že ti dva zde mohou představovat něco jako dvě od zbytku světa izolované „pavlačové drbny“). A přestože původně zamýšlená další série už tenkrát nevznikla, musím ocenit, že alespoň některé zásadní linky se ve finální epizodě dočkaly pořádného uzavření či vyvrcholení, a že zakončení celé té absurdní podívané mělo v nejeden moment ty správné a (ne)očekavané grády – obzvláště když se na různých frontách nemocnice začalo stále více zpívat a to i během závěrečných titulků s našim velkým průvodcem! Druhou sérii opět vidím na 75% a jelikož se píše rok 2022, začínám být zvědav i nad aktuálně dokončovanou třetí sérii... snad i s takovým odstupem času bude nové von Trierovo Království za něco stát. (14.08.2022)

Grunden under Rigshospitalet er gammel mose. Her lå Blegedammene engang. Her gik blegemændende og fugtede deres store lærreder for at lægge til blegning i det lave vand. Fordampningen indhyllede stedet i en permanent tåge. Senere byggedes Rigshospitalet her, og blegemændene blev skiftet ud med l æ g er og landets bedste hjerner, og som kronen på værket kaldte man stedet for Riget. Nu skulle Livet defineres, og uvidenhed og overtro aldrig mere kunne ryste videnskaben. Måske er det blevet for meget med hovmodet og den konsekvente fornægtlse af det åndelige, for det er som om kulden og fugten er vendt tilbage. Små tegn på træthed er begyndt at vise sig i de ellers så solide og moderne bygninger. Ingen levende ved det endnu, men PORTEN TIL RIGET ER BEGYNDT AT ÅBNE SIG PÅNY.... Lars von Trier i ve druhém díle kutlovního seriálu překvapil svou brilantní režií. Kamerový filtr se proměnil ze žlutého na světlonce modrý a v nemocnici se objevil nový démon, kterého si sama vytvořila. Jenže i přes zajímavý námět druhá řada za tou první zaostává. Setkáme se tu sice se starými dobrými hrdiny, samozřejmě jen těmi, kteří přežili, ale něco tu trochu skřípe... Ale nenechte se mýlit, Riget je stále stejně šílený, vždyť už začátek stojí za to, v kterém jiném seriálu si užijete příjezd primáře na kolečkových lyžích? Trier tu stále sype jedno eso z rukávu za druhým, setkáme se s ďáblem, který si trhá rohy, šíleným psychiatrem ("Já jsem kuře, kdo jste vy?") ale i otravným poslíčkem se soudní obsílkou. Stále je na co se dívat, i když bohužel konec je veškerý žádný a kvůli smutné smrti hlavních představitelů, budiž jim země lehká, se nedozvíme, zda se povedlo brány Království opět zavřít. (25.08.2005)