Kolt pro leváka

Filmová prvotina Arthura Penna (Bonnie a Clyde, Malý velký muž) s výtečným Paulem Newmanem v titulní roli pistolníka Billyho Kida. Stejný příběh se stal inspirací i pro slavný Peckinpahův western Pat Garrett a Billy Kid. Zatímco o 15 let pozdější Pat Garrett a Billy Kid je filmovou oslavou svobody v souznění s Dylanovou krásnou hudbou (a mám ten film moc rád), je černobílý Kolt pro leváka drsným psychologickým portrétem mladého zabijáka a psance a hlavním klenotem filmu je Newmanovo herectví. Trailer: http://www.jinni.com/movies/the-left-handed-gun/videos?type=c&idx=0 (12.03.2012)

Předlohou byla divadelní hra Gore Vidala, takže namísto životopisného westernu dostaneme psychologické drama, v němž všichni okázale předvádí, jak jsou skvělí herci. I Paul Newman silně přehrává. Historické nepřesnosti bych tomu samozřejmě opustil, ale že Billyho bandu tvoří tři lidi včetně Billyho a lincolnská dobytkářská válka probíhá prakticky jenom tak, že šerif zastřelí rančera a Billy střílí vrahy, to je zarážející. Film se navíc neumí rozhodnout, jestli je Billy celou dobu antihrdina, nebo jestli se z antihrdiny stane čistým padouchem. Snad jen scéna vraždy Boba Ollingera je skvělá a možná i lepší než pozdější v podání Sama Peckinpaha. (04.02.2018)

Arthur Penn sice mnohokrát zazářil na své režijní trati, avšak tento start se mu příliš nevydařil. Z mého pohledu se jedná o neokázalou a naškrobenou biografii Billyho Kida, jehož fantastické ztvárnění Paulem Newmanem je asi tak vše, co lze vyzdvihnout. Penn se spíše zaměřil na charakter hlavní postavy a typické westernové prvky, včetně řádné zápletky, vypustil. Finále, ač je historicky přesné, působí směšně, místo aby vyvolalo v divákovi nějaké emoce. Ovace zmíněné v obsahu jsou pro mě záhadou. Zřejmě mi opět něco uniklo. 50% (06.04.2013)

Paul Newman je coby Billy the Kid skvělý. S rolí mladého nafoukaného floutka, který disponuje po čertech rychlou levačkou, si poradil bez jediné chyby a mladý pan Bonney je v jeho podání rozhodně nezapomenutelný. Horší už to je s Johnem Dehnerem, představitelem Pata Garretta. Je vidět, že Pennův film chtěl vykreslit přátelství a rozkmotření těch dvou co nejpřirozeněji, ale zároveň co nejdramatičtěji, jenže Dehner v tomhle ohledu selhal. Buď jen nevýrazně mručí, nebo se zničehonic uchýlí k ohavně přehrávajícímu výkonu, jaký předvedl především ve scéně po svatbě, kdy poskakoval ve stylu šíleného čertíka z krabičky a já jen čekal, jestli dostane infarkt. Co se týče zbytku filmu – je v něm řada originálních a na tu dobu určitě i odvážných scén (reakce malé holčičky a její matky poté, co Billy na ulici zastřelí jednoho ze zástupců zákona), ale jinak je dost černobílý, a to nejen obrazem. Tři a půl. S Peckinpahovým počinem samozřejmě raději nesrovnávat. (27.01.2012)

The Left Handed Gun by si podle mého zasloužilo hodnocení v červených číslech, jelikož tohle zpracování příběhu nejznámějšího pistolníka divokého západu, které (jak známo) čerpá ze skutečného příběhu a postav, je bravurně natočeno, přičemž bych vyzdvihnul herecký výkon mladého Paula Newmana, jenž se tu předvádí opravdu v nejzářivějším světle, ale také aranžmá některých scén, z nichž ta poslední je vskutku dokonalou tečkou. Jako divák jsem pořádně ani nevěděl, zda mám Billu Kidovi fandit nebo ne, ovšem s přibývajícími minutami začíná být nad slunce jasnější, že tento příběh směřuje k jednomu jedinému možnému konci. (22.03.2011)