Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden krade, druhý vraždí, třetí miluje, čtvrtý umírá... Movitý statkář David Braxton je otráven svou rolí samozvaného soudce a na zloděje dobytka se rozhodne najmout irsko-amerického lovce lidí Roberta E. Lee Claytona (Marlon Brando). Ten se ukáže jako výstřední a excentrický samotář, jehož osobité chování a vzezření je vyvažováno vysokou profesionalitou mordýřského kumštu. Braxton ale netuší, že obživa nových sousedů z přilehlého statku netkví v ničem jiném než v odcizování koní. Sebranku vede Tom Logan (Jack Nicholson), který má v rouše beránčím vlčí úmysly; v okolí se usadil jen proto, aby pašoval kradené oře a pomstil smrt svého přítele, jehož konec zosnoval právě Braxton. Napětí mezi trojicí vzrůstá, čím více krádeží přibývá. Když se Tom rozhodne uloupit srdce Braxtonově dceři Jane (Kathleen Lloydová), dramatické události na sebe nenechají dlouho čekat… Po Koltu pro leváka a Malém velkém muži natočil Arthur Penn (Vlak, Bonnie a Clyde, Alicin restaurant) další – na dobové poměry – samorostlý western, jímž naboural mytický půdorys souboje dobra a zla. Stoický kodex zproblematizoval tím, že v Missourských roklích lze těžko nalézt ryze kladného hrdinu „waynovského“ typu. Obvykle kašírované kulisy pak Penn s vedoucím výpravy Albertem Brennerem (Strašák, Němý film, Kozoroh Jedna, 2010: Druhá vesmírná odysea) nahradil výtvarným pojetím, které kladlo větší důraz na realismus, aniž by přitom chyběla bohatá scénografie. Svár mezi klasickým dědictvím westernového žánru a jeho novým směřováním částečně přejaly také protichůdné hlavní postavy: strojený (ale dialogově improvizující) Marlon Brando a naturální (ale dialogově strojený) Jack Nicholson. Nakonec dodejme, že po Čelistech se o hudbu v nejlepší formě postaral skladatel John Williams. (Česká televize)

(více)

Recenze (81)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Začínám trochu vidět do Arthura Penna. Každý jeho film je zbrusu novou, neotřelou sondou do jiného žánru a jiného společenského období, se kterým si pak pohrává jako rozmlsaná kočka se sušenou rybičkou - jeho frajerství spočívá v tom, že se pozorně zaměřuje na nejdusivější dobová klišé a šablony a za postavy si vychytrale volí jednooké mezi slepými, určitým potenciálem a touhami nabité figurky, ze kterých však nikdy nebudou skutečné hvězdy a esa, i když ony samy kolikrát chtějí věřit opaku. A na jejich plánech, nadějích a koncích pak jemně a láskyplně utváří v podstatě kruté příběhy, které je možné číst jako případové glosy (skeptické a hluboce sarkastické) k celé té velké lidské tragikomedii, a to jak celospolečenské, tak i jednotlivých lidských osudů... Jeho filmy jako by byly konkrétními zářezy sebejistě vedenou žiletkou do různých míst na vývojovém kmeni a větvích lidské společnosti a tenký plátek, který pokaždé vypreparuje, vloží pod mikroskop a rozhýbe, je právě tak jedinečný, jako je pro dané období a místo té všední, nenápadné lidské tragédie typický... Jeho filmy jsou o to méně okaté a okázalé, oč jsou chytřejší a neodvozenější, ale málokdo je asi dost pozorný, aby nezaměnil minuciózně vybudovaný, soběstačný film pracující s klišé, šablonami a provinčními hrdiny s tuctovým šablonovitým filmem, který nemá vlastní šmrnc. Nepíšu tu jen o Missouri Breaks, zatím to platí o všech osmi filmech, které jsem od Arthura Penna viděla, a uchváceně a samotářsky se prodívávám hlouběji a dál. *** V Missouri Breaks vyloží Penn hned na začátku karty skvělou přiznávkou na Butche Cassidyho a Sundance Kida (k zulíbání vtipná scéna, v níž se Loganův gang rozhodne vyřešit svoji existenční, ale také existenciální krizi tím, že se poníží k přepadení Pacifiku, přičemž následuje jejich znalá kritika počinů a nechvalných osudů gangu z Díry ve zdi, jemuž svého času veleli právě Butch se Sundancem - a vzápětí přijde samotná scéna přepadení toho proslulého vlaku, a to včetně konverzační výměny s bankovním zaměstnancem Nelsonem, jakožto famózní pandán k téže scéně a rozhovoru s bankovním zaměstnancem Peakockem, s nímž se pravidelně při přepadech stejného vlaku dohadovali Butch Cassidy a Sundance Kid). *** Takže obeznalému divákovi je okamžitě jasné, oč v Missoury Breaks půjde - doba se mění, regulace a mechanizace už dorazila i na divoký Západ a ohrožuje hrdiny velkých příběhů: být dobrodruhem, psancem a desperádem, který se snaží uniknout dřině a jednotvárnosti života na Západě, všednímu osudu farmářů nebo kovbojů, už není tak snadné a zábavné jako dřív.... s legendárními činy a husarskými kousky odvážných psanců i lovců odměn je konec, ani na tomhle poli už si nejde vydobýt slávu, stát se legendou, dneska jsou prostě "podivní ptáčci" šmahem označeni za škodnou a najatí ochránci = regulátoři (sic!) je pohodlně odstřelují na dálku málem od stolu, aniž by se jim museli podívat do očí... Už tu není místo pro romantické osudy, pevná pouta vznikající mezi psancem, jeho lovcem a šerifem, pro barvitá soudní líčení, odvážné útěky z vězení a úhoří vysmeknutí se z oprátky - společnost pokročila k řízené a plošné eliminaci všech narušitelů - tolik k expozici... *** Zatímco však Butch Cassidy a Sundance Kid byli extratřídy, osobnosti, jaké se rodí jednou za století, kouzelní snovači a tkalci vlastního romantického světa, takže když je nová doba donutila prchat ne už před zákonem samotným, ale před jeho novou železnou rukou, zmechanizovanou prackou, neúprosně doléhající, aby jim drtila sny, naděje, prostořeké povídačky a zpřetrhala celé to jedinečné předivo křehké krásy, z něhož žili a den po dni těžili svůj elán, chuť do života a lásku ke světu, pochopili nevyhnutelnost svého konce a rozjeli to naplno: za labutí píseň si zvolili bláznivou cestu s Etou do Evropy, po kolotočích, cirkusech a památkách, rozesmátí, zlumpačelí a zněžnělí vědomím, že Titanic jejich svobodného velkodušně rozmáchlého bytí půjde ke dnu, a pak to zalomili až do Jižní Ameriky, spřádajíce stále nové, stále odvážnější a nadějeplnější životní plány, o to krásnější, divočejší a absurdnější, oč bylo jistější, že najatý ochránce pořádku v bílém klobouku je svým stále stejným tempem vystopuje, dožene, uštve a odpraví. A taky že se nenechali zabít jako dobytčata, nedali se vylákat na porážku a vybrali si konec, který je nestihl vytrhnout z jejich posledního rozežitého snu o Austrálii, zastavit je zaživa v rozběhu. *** No a Penn rovnou říká, že Missouri Breaks vychází ze stejné situace - doba se mění a šerifem, který je sám ještě ze starého těsta, poněkud zbrkle povolaný neúprosný "ochránce" pořádku, po celé zemi chválený a doporučovaný regulátor, přichází odstřelit místní škodnou a s ní potřít i všechny dobrodružné, nesmyslně odvážné a krásné projevy života na divokém Západě... (je to westernová paralela k nástupu antibiotik či příchodu jednotných zemědělských družstev na venkov.) Jenže Nicholsonův Tom Logan není žádný Butch Cassidy, jeho milá není žádná Eta a šerif není žádný Roy Bean. Logan je jenom o něco vnímavější zloděj koní, chlapík s pouze prostředním géniem, který si o sobě jenom moc myslí, jednooký, jehož tlačí bota mezi slepými, a my se můžeme podívat na mistrně propracovaný snímek, který s humorem i soucitnou empatií ukazuje, jak by celý příběh Butche Cassidyho a Sundance Kida vypadal v případě, že by se týkal podstatně civilnějších, jalovějších, tuctovějších hrdinů. *** Arthur Penn je bystrozraký a jemnocitný virtuóz, nevšedně důmyslný komentátor, předvádějící a potírající tuctovost, to největší, a možná vlastně jediné naše zlo, zhoubnou sílu, která k ničemu neinspiruje a sama naopak pohlcuje všechno, co se mrská, snaží se vymanit a po svém rozvíjet..., a která v lidské společnosti bují jako odvěká rakovina. *~ () (méně) (více)

Zeebonk 

všechny recenze uživatele

Dva nesmrtelní giganti filmového plátna chroptící si charisma na špičky nablýskaných polobotek. Dva zpocení šarmantní polobozi čpící koninou a zpoceným rozkrokem. Dva třepotavé vesmíry protínající se v jedné ohromné nažhavené přímce. Jack Nicholson a Marlon Brando, střetnutí nestřetnutelného. Oba si zuby nehty rvou kus Missouri na svou stranu barikády, každý ze sebe ždímá maximum, každý se sápe po cejchu přeživšího, ale osud jim byl již předem načrtnut pánem scénáristou a bolestivě zpečetěn pracovitými hochy ve střižně. Takový je zákon, vyhrát mohl jen jeden. Ke kompletnímu naplnění diváckého libida bych však došel teprve, kdyby je někdo vhodil do želatinového bazénu a přiměl je mlátit se pokrývačskými kladívky po hlavách. Abych to věděl. Abych věděl, který z nich si v odporně všední realitě zasluhuje uctívání a horkou krev z krční artérie podřízlého buvola na pozlaceném oltáři. Ale to už stačilo. O tom, který z nich má delší vercajk nechme polemizovat méně zaneprázdněné mysli a svou pozornost přesuňme k tomuto nevšednímu inteligentnímu westernu, který by neměl ujít žádnému zarytému filmožroutovi. ()

Reklama

Skip 

všechny recenze uživatele

Trochu netypický western o partě zlodějů koní. Až komediální scény se střídaly se scénami vážnými. Žádné přestřelky a souboje tváří v tvář, ale prachsprosté zabíjení. Marlon Brando hrál sadistického regulátora takovým způsobem, že jsem z něj měl málem osypky. Byl to opravdový bezcharakterní parchant, až by se z něj člověk poblil. Jeho protivník a kořist v podání Jacka Nicholsona, to byla postava zábavná a svým zlodějským způsobem i čestná. Nevím, jestli to bude film pro každého, ale mně se líbil, i když něco bylo až moc jako například Brando v převlečení za venkovskou starou bábu. ()

kagemush 

všechny recenze uživatele

Před lety viděno na ČT aby se to po čase ke mě domů vrátilo přes cinemax,to jsou věci....(ještě že na kabelovce nechali původní dab. a nemrskli tam zas nějakou tu rychlokvašnou zrůdnost,-jiný se snad už ani nedělaj-tak jsem si mohl alespoň užít Preisse jako Nicholsona a vynikajícího Rösnera jako Branda).I přes různé odbočky,právě tihle dva táhnou celý film,kdy echttlusťoch psychopat Brando jako strážce ,,zákona" a ke konci už hodně naprdlej (to mu sedlo nejvíc) tlusťoch Nicholson (nějak si nevzpomínám na jiný west. s Nicholsonem,asi slabá paměť).Za zmínku rozhodně stojí i H.D.Stanton-neskutečně mu sednul ten lúk pistolníka z konce 19.st.-a to celý jako zajímavě jiný western,který mě bavil jak málokterý jiný.---,,Víš co tě vzbudilo Roberte? To že jsem tě podříz." ()

MartinNDL 

všechny recenze uživatele

Neustálé žánrové sebepopírání a místy až postmoderna rozhodly o tom, že na golf se oproti plánu nepřepínalo (sorry Míro Bosáku) a Cinemax si zachoval mojí pozornost i po druhou hodinku filmu. Historicky byly westerny oslavou chlapáckosti, fair hraní a ukazovaly na tu krásnou tvář Ameriky. U Missouri Breaks zůstává obdiv americké krajině (i když s otazníkem a poukázáním na alternativní způsob života - moderní?), ale skrze otočení tradičních osobnostních kvalit typologicky zaškatulkovaných figurek sledujeme ostrou společenskou kritiku. Americká společnost je tu prohnilá, pokrytecká, zle materialistická, v právo se nedá věřit a dráha kriminálního rebela je logickým a sympatickým fair! způsobem života. A ano, krást koně je košer, zastřelit soka taky, vysrat se na fotříka, kterej je amorální pochopitelně (a smrt mu patří), ale zkus se vyspat se šlapkou v bordelu a už se ti ani nepodívám do očí? Žárlivost? Ne e. ()

Galerie (56)

Zajímavosti (6)

  • Jack Nicholson se těšil na to, že bude natáčet se svým vzorem, Marlonem Brandem, ale z natačení byl spíše zklamaný, protože Brando nebyl schopný zapamatovat si scénář a většinu replik četl z papírků. (Eldrick)
  • Lee Clayton (Marlon Brando) používá ve filmu "creedmorku". Firma, podle které je zbraň pojmenována, vyrábí zbraně dodnes. (tomas.sulc.7)
  • Jack Nicholson a Marlon Brando byli dlouhá léta sousedé, ale blízcí přátelé nikdy nebyli. Brandův dům byl přímo na vrcholku Mulholland Drive, Nicholsonův přímo pod ním. Po Brandově smrti Nicholson dům koupil za 6 milionů dolarů, nechal ho zdemolovat a vysázet místo něj květiny. (Eldrick)

Reklama

Reklama