Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (476)
Naprosto ohromující film s mrazivou atmosférou. Hlavně pochod mučených a závěrečný tanec za smrtí jistě patří k tomu nejsilnějšímu co sem kdy viděl. Hudba je skvěle zakomponována a herci hrají (neznám je, ale stejně obdivuji) v životních rolích. Naprosto skvěle a mnou oblíbená je postava sluhy rytíře Blocka. Někdo takto nevěřící, ukrutně realistický a sebevědomí se často nevidí. Vrchol, který patří do dějin.... ()
Asi jsem zase jednou narazila na klasika, který jde tak trochu mimo mě. Nemůžu filmu upřít kvalitu formy - středověk v takovémto podání působí hrůzostrašně a přitom uvěřitelně - mor, osamělí rytíři, upalování čarodějnic (ale žádné veřejné na náměstí, hezky potmě, potají v lese), fanatici a ... smrt. Vlastně ani na příběhu mi nic nevadilo, mám radši, když zůstanou věci ve filmech nezodpovězené a to "proč" ať si každý domyslí dle svého gusta. Ale přestože délka filmu je jen něco málo přes hodinu a půl, jeho dokoukání bylo pro mě docela utrpením a jednou velkou nudou, takže přes všechny vypsané klady a docela impozantní švédštinu (:-)) nějak nemám ani trochu chuť jít si shánět další Bergmanova díla a proto nemůžu ani náhodou dát lepší hodnocení... ()
Filosofické a na myšlenkovou potravu velmi výživné, překvapivě ne tak depresivní (dokonce i chvílemi úsměvné až černohumorné, když pominu slabší postavu kováře) vyprávění ze středověku, jehož hlavním tématem je víra v Boha a Smrt. A její představitel snad ani nemohl být lépe vybrán, Ekerot byl ve své roli více než stylový. A ostatně…Každý z nás hraje svoje soukromé šachy se Smrtí a nikdo neví, která partie bude jeho poslední. A to je krásná myšlenka. A vůbec všechny scény s hlavním hrdinou a jeho protivníkem byly výborné. Škoda, že jich tam nebylo víc. Celkově to vidím na solidní 4*. „Napadá mě, že bych potřeboval hospodyni. Umíš vařit? Jsem sice ženatý, ale chovám naději, že moje žena umřela…takže potřebuju hospodyni.“ ()
Působivé nadčasové podobenství, které ve svém základu vůbec nezestárlo. Filozofické otázky ohledně života, Boha, Ďábla a života posmrtného pronásledují člověka stále, a jak se zdá, ani rozhovor se Smrtí v něm neudělá příliš jasno. Výtvarná černobílá kamera, nádherné přírodní scenérie, napětí přinese i zdánlivě obyčejná potyčka v hospodě a průvod sebemrskačů, jenž má v sobě cosi mysteriózního. Vskutku strašidelný je pak průjezd lesem, jemuž v dokreslení atmosféry pomáhá hudba i blížící se bouře. Závěrečný Dance Macabre pozorujeme jen v dálce, bez křiku obětí. Důležitější jsou totiž ti, kteří přežili - jsou základem nové generace. ()
Po letmém překouknutí obrázků jsem si nejdříve myslel, že půjde o více temnější a více v tomto světě se neodehrávající příběh. Cožpak o to, ono to pak nakonec vyzněním temné je docela dost, ale spíše jsem očekával zachmuřené prostředí nějakého hradu i přesto, že se nejedná o horor. Ale i tak mě Sedmá pečeť opravdu pohltila. Jsem rovněž nadšen z prostředí a doby. Vrcholný středověk, žádní králové, žádní vojevůdci, žádné hrdinské bitvy, jen mor, smrt, dogma a šachy. Takové pojetí se opravdu dnes ve filmu nevidí příliš často. Ale výtku mám. Scény se Smrtí jsou natolik působivé a zjev Bengta Ekerota v kápi tak jedinečný, že ve chvíli, kdy se na plátně (či obrazovce) nevyskytuje ( a že těch chvil je obzvláště v počátku docela dost), zbytek (až tedy na majestátní vpád sboru do vesnice zpívajícího "Dies Irae") působí daleko méně úchvatným dojmem a celkově to pro mě pak nevyzní na plný počet. ()
Galerie (82)
Photo © Svensk Filmindustri
Zajímavosti (29)
- Ingmar Bergman nalezl inspiraci v tehdejších filmech Akiry Kurosawy, jehož byl velkým fanouškem. (džanik)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou. (gjjm)
- Závěrečná scéna filmu byla podle kytaristy Janicka Gerse inspirací pro skladbu „Dance of Death“ od heavymetalové kapely Iron Maiden z jejich stejnojmenného alba z roku 2003. (vendulka7)
Reklama