Režie:
Chloé ZhaoScénář:
Chloé ZhaoKamera:
Joshua James RichardsHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
Frances McDormand, David Strathairn, Linda May, Swankie, Bob Wells, Peter Spears, Cat Clifford, Tay Strathairn, Gay DeForest, Patricia Grier, Angela Reyes (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Poté, co v malém městě na nevadském venkově dojde k ekonomickému kolapsu, se Fern (Frances McDormand) rozhodne sbalit si věci a ve své dodávce se vydat na cesty a prozkoumat život za hranicemi klasických společenských zvyklostí jako novodobý nomád. Ve třetím celovečerním snímku režisérky Chloé Zhao Země nomádů se objevují skuteční nomádi Linda May, Swankie a Bob Wells, kteří Fern seznamují s tímto novým světem a dělají jí společnost při jejích cestách po nekonečném americkém západě. (Falcon)
(více)Recenze (345)
V jednoduchosti je krása. A já miluji jednoduchost. Líbí se mi, že Frances McDormand se ukazuje taková, jaká je. Žádný makeup ani speciální účes. Ani sem se nedivil, že opravdu při natáčení přespávala v dodávce. Samotný film není nic objevného, ale cítil jsem z něj nádech divočiny ala Into the Wild, což je moje srdcovka. Nejpřekrásnější byly momenty ticha a souladu s přírodou, doplněné o nádhernou hudbu. To si člověk uvědomí, že život není o tom, aby si koupil barák, auto a jezdil na dovolené. Není nic krásnějšího a hodnotnějšího než příroda. Na rozdíl od Manka, kterého jsem sledoval den předtím, je Nomadland útěchou pro duši. Zatímco v Mankovi nikdo nesklapne ani na deset vteřin a neustále o něčem žvatlá, takže vnímám, že můj mozek vypíná a sleduje pouze obraz, Nomadland je přesný opak a absence dlouhých dialogů je výtanou změnou. Nominace na Oscary jsou mi víceméně ukradené, ale vždy nepochopím, jak některý film může být nominovaný v kategoriích, v nichž nic nepředvede. Například onen zmíněný Mank byl nominován za hudbu, přičemž jsem během sledování ani nepostřehl, že by nějaká hrála, zatímco Nomadland má překrásnou hudbu a nominaci nikde. Akademici, styďte se. ()
Filmová výzva, žánry - Road movie. Silně doporučuji všem příznivcům, obdivovatelům a obhájcům Spojených států amerických. Já žádnými iluzemi netrpím, tudíž se nepovažuji za správného diváka tohoto snímku. Nelze zpochybnit režijní zručnost a kameru, o tom nemůže být sporu. Ale příběh? Základní poselství o stavu Spojených států amerických může být sděleno i jinak než filmově. Musel jsem se hrozně přemáhat, abych se na Zemi nomádů vůbec dodíval, místy to pro mě představovalo silné duševní utrpení. A Frances McDormand a já spolu nebudeme nikdy v souladu. Je to za mnou a doufám, že dnes v noci tento snímek nevyhraje v kategorii nejlepší film, jsou tam jiní a mnohem lepší adepti. ()
Ani ta nevýslovně příšerná věta z anotace "přívětivý film s nesmírnou duší", ze které jsem znechuceně vrhnul, mě od zkouknutí neodradila, protože nic lepšího jsem po ruce neměl a zvědavost na "oscarový" snímek byla silnější. Ale dost by mě teď zajímalo, jak mohl vlastně Oscara vyhrát, protože v něm nehrajou žádní homouši, ani transky a skoro žádní barevní. No nic. K filmu: Vcelku realistická, i když nepříliš záživná sonda do života amerických houselessáků (kterýžto termín jsem dosud neznal). Americký fenomén (či subkultura) 'lidí z karavanů' mě sice zajímá, ale tohle bylo především o důchodcích a o jejich pospolitosti a o všeprostupující nostalgii za tím, co kdysi bylo, nebo co nebylo a bývalo mohlo být, nebo tak podobně. A na ztotožňování se s osamělými sentimentálními důchodci jsem ještě přece jenom dost mladej (to by mě spíš zajímala sonda do života ve filmu mihnuvších se mladých tuláků, evokujících mi Kerouacovu Beat Generation). Sice asi chápu, co chtěl tímhle dílem básník říci, jaké pocity v divákovi vyvolat a jaké nálady mu navodit, ale mně osobně to zkrátka příliš neoslovilo. McDormand zahrála dobře, ale popravdě mi tahle ženská nikdy nebyla moc sympatická a o téhle její roli to platí dvojnásob. ()
Režisérce Chloé Zhao se se vší věrností povedlo na plátno přenést novodobý kočovný způsob života řady Američanů, kteří se odmítají ztotožnit s populací většinově přijímanou sedentarizací na jednom jediném místě. Ten zasadila do silně emotivního příběhu o ženě, která po úmrtí svého manžela nachází smysl života právě ve svobodném „nomádském“ způsobu života a sezónních pracích napříč Spojenými státy americkými. Největší síla snímku netkví ve zdůrazněném epilogu, že „to co zůstává ve vzpomínkách, stále žije“, ale v tom, že v Zemi nomádů není nic explicitně řečeno. A divák tak musí být po celou dobu stopáže filmu obzvláště pozorný, aby dokázal význam velmi promyšlených záběrů rozklíčovat a pochopil myšlenky autorů, co jimi chtěli říci. Tak důležité propojení kamery s dějovou linkou jsem naposled zaznamenal u Křížové cesty, u níž se statická kamera rozpohybuje pouze tehdy, když dochází k přesunu lidských duší. Film, který nabízí zdánlivě jednoduchou příběhovou linku, za níž se však skrývá daleko víc. Země nomádů je určena těm, kteří u snímků rádi přemýšlí a nechají se unášet na v dnešní době vzácném poklidném filmovém tempu. Poctivých 90 %. 👌 (08.06.2021) ()
Delikátní festivalová jednohubka, která stojí a padá na skvělé Frances McDormand. Snímek Nomadland režisérky Chloé Zhao rovněž zaujme svým originálně znějícím příběhem, dlouhými záběry na čarokrásnou krajinu a také svým soundtrackem, z něhož dominantně vyčnívá božská práce klavíru. Bohužel, ani z těchto atraktivně znějících ingrediencí se nepodařilo "uvařit" nadprůměrnou podívanou, jelikož snímku podráží nohy příliš rozvláčný scénář, který zde nabídne velké množství zbytečných a hluchých scén. Je to veliká škoda, jelikož Nomandland měl velký potenciál stát se dalším překvapujícím a neotřelým počinem, kterých je k velké škodě nás diváků čím dál tím méně. Tak snad příště! „One of the things I love most about this life is that there's no final goodbye. You know, I've met hundreds of people out here and I don't ever say a final goodbye. I always just say, "I'll see you down the road". And I do. And whether it's a month, or a year, or sometimes years, I see them again.“ ()
Famózní snímek i lidskosti, osudu, kráse a smutku světa. Naprosto jsem s tím splynul a můj pohled na to se sebrat a tzv. zmizet se tímhle filmem zesílil a dal mi nový smysl toho, že moje myšlenky nejsou zvláštní, ale že jsou víc smysluplné než ty, které má komerční společnost vedle mě :-) ()
Nomadland je o hľadaní niečoho, čo je nenávratne stratené. Chloé Zhao ukazuje odvrátenú stranu Ameriky. Takú, ktorá sa nestará o svojich ľudí a ktorá ich núti hľadať si alternatívy pre život. Film je plný smutných existencii . Každá z nich si nesie svoje bremeno a v množstve mini epizodiek nám z neho voľačo odkryje. McDormand tradične fantastická. Neuveriteľná optimistka, ktorá sa rozhodla žiť veľmi netradične. Nevie sa totiž vrátiť spať. Ani sa znova začleniť do života. Hoci stretáva ľudí, ktorý by ju s radosťou prichýlili, aj jej dali šancu začať odznova. Len niekedy sa to skrátka nedá. Je to meditatívny film, bez výraznejšej drámy, ale minimálne má snahu o niečom vypovedať. Do toho ešte krásne umocňuje čarosmutnú atmosféru Ludovico Einaudi a jeho Seven Days Walking. Nomadland je o súčasných beatnikoch. Takých ,čo sú dnes omnoho starší, ale stále disponujú výbornou životnou filozofiou o tom, ako si nájsť svoje miesto v živote. Za mňa to fungovalo, hoci mi po do pozeraní zostalo veľmi smutno. ()
Depresívny príbeh jednej ženy, ktorá sa snaží si nájsť svoje miesto vo svete potom čo zavreli miestny podnik a z mestečka sa stalo mesto duchov. Ďalšia ukážka toho, že v amerika máte hodnotu len pokiaľ makáte a keď o prácu prídete, tak potom už nikoho nezaujímate. Celé je to podané takým pomalým artovým spôsobom, takže okrem pocitu beznádeje som oveľa viac pociťoval nudu. Neľutujem, že som to videl. Chuť žiť v amerike u mňa zase o niečo klesla a druhýkrát si to nepustím. Nejaké ceny to asi získa, ale žiadna klasika, na ktorú sa bude spomínať, sa z toho nestane. 5/10. ()
Dobře uchopené filmařské řemeslo (především kamera a herecký výkon protagonistky), bohužel z mého pohledu nezáživný scénář, příběh plný sentimentu a zívání lišek, nezachrání. Líbil se mi moment - žena, která popisuje krásy přírody a obyčejné-neobyčejné okamžiky jako vrcholek toho, co se dá zažít, aby potom člověk v klidu zemřel. Nelíbí se mi naopak, že scénárista tlačí diváka, aby věřil, že bez pojízdné dodávky takové momenty člověk běžně nezažívá. ()
Everybody's got a story, možná čím dál častěji ale v těch Spojených státech kapitalistických nekončívá zrovna happyendem. Schválně - co je lepší? Trávit čas u televize, čekat v teple na důchod a zaneprázdněná vnoučata, nebo se kochat přírodou, potkávat nové lidi, ale bez práce to není, milý pane...? ()
Příjemně civilní, ale ani filmařsky a ani herecky nijak extrémně zajímavé nahlédnutí do kultury putovních nomádů. Frances McDormand je sympatická, ale její postava takova dost podivná. Celé je to spíše dokumentárně pojaté a nomádi ve filmu hrajou sami sebe. Leckdy je na intonaci a z jejich celkového hereckého projevu poznat, že to nejsou profi herci. Film jde tak nějak odnikud nikam a nijak zvlášť se mě nedotkl. Nomadland na mě působil jako slušná komorní festivalovka, ale tu oscarovou sílu v tom příliš nevidím. ()
Aj keď som nevidel zväčša celý ansámbel na Oscara za najlepší film roku 2020 nominovaných snímkov, príde mi že toto dielko je len politickým víťazom. Je síce zaujímavo podaný, herecky skvelý a kinematograficky komerčne-nezávislo spracovaný, predsa nejde o film, ktorý by si mal urvať najvyššie ocenenia. ()
Řemeslně velice solidní film. S dobrou melancholickou atmosférou, uvěřitelnými dialogy a skvělou McDormanovou, která se žene pro oscarovou nominaci za nejlepší ženský herecký výkon roku. Duchem mi to vlastně hodně připomínalo i relativně nedávno zhlédnutý Never Rarely Sometimes Always, který také spoléhal na komunikaci s diváky především obrazem, nikoliv sáhodlouhými dialogy. Ale když už na ně přijde řada, žádná amatéřina to není ani náhodou. Svým stylem vlastně film tak trochu připomíná celovečerní dokument. Svým kvalitním emočním nábojem a velice autentickými postavami to je sice pěkná, ale zároveň velice smutná podívaná, která představuje život ženy, pro kterou se cestování ve své dodávce stal ne příliš účinný, ale aspoň rozptylující únik od zármutku a depresí. Je ale docela škoda, že v mnoha momentech to film příliš přestřelí s onou sentimentalitou, díky čemuž některé sekvence mohou působit utahaně a nudně. A vlastně mě to ve výsledku za až tolik nezasáhlo, možná to ale bylo zkrátka tím, že samotné téma filmu mě příliš nebralo. Slušná filmařina to je ale každopádně. A pokud to dostane nominaci na nejlepší film, nebudu vůbec překvapený. Slabší 4* ()
Křehká road movie plná úsvitů. Úsvitů, ve kterých je zdánlivě člověk s hoře přehoře sám na zdánlivě cyklické, okružní jízdě životem. Křehké. ()
Celý ten americký humbuk kolem tohoto snímků je mi záhadný. A nominaci režisérky Chloe Zhao nechápu už vůbec. Ale budiž no. Země nomádů se točí především kolem Francescy Mcdormand, která objeví kouzlo novodobého kočovného stylu v USA. Ono celkově tento film je spíše točen pro americké publikum, které okolnosti lépe pochopí. Ovšem to neznamená, že mne by to nezajímalo. Ba naopak. Bohužel však snímek téměř nic nového nepřináší (možná krom toho jak to vypadá ve skladech Amazonu). Snímek celkově provází spíše dokumentární atmosféra a mnohdy to tak i je doopravdy natočené. Nebo to tak alespoň vypadá. Chvílemi to však má i kvalitu a intenzivnější scény (ale těch moc není). A jen marně jsem ve filmu hledal Americkým publikem oslavovanou "poetiku" filmu. Film je chladný až běda, bez záživné režie a nějaké výraznější scény. Chápu myšlenku filmu, ale její vyznění je špatné. Možná by mě i více zajímal nějaký dokument o těchto nomádech. Ale i přesto že se nejedná o hodně špatný film, tak je bohužel veskrze průměrný. Škoda, že téma nevzal do rukou někdo schopnější. A akademie by se měla zamyslet nad tím zda je plnění kvót ideálním prostředkem k oslavování průměrnosti. 4/10 ()
Kdo by nechtěl jen tak sednout do dodávky a vyjet objevovat svět. Nebo aspoň Ameriku, že jo. Frances McDormand mi jako ovdovělá Fren přišla věrohodná, já tu ženskou fakt žeru. I všem ostatním postavám jsem jejich příběhy věřila, protože na takových místech není prostor pro faleš. Líbilo se mi to cestování, nezávislost na věcech, místech i lidech, ale vlastně jsem si přála, aby nakonec Fren svý místo našla. Nomadland je dost festivalový snímek a vidět ho někde v letním kině by mu určitě ještě jednu hvězdu přidalo. ()
VZPOMÍNKY, KTERÉ V PAMĚTI NEZMIZÍ, BUDOU ŽÍT DÁL. To je svatá pravda. A svatá pravda taky je, že mě moc nebaví zeměpis a kočovný cestovatelský život může být sice v něčem zajímavý, ale mě také vůbec nic neříká. Tak jak to tedy mohlo dopadnout, když jsem se potkal s filmem, který prakticky o ničem jiném není? No, rád jsem zase navštívil kino a obhlédl film, který je aktuálně v kurzu. Asi určité skupině diváků hodně sedne ta nezávilost. I díky záběrům na americkou krajinu a práci s neherci je to navíc celé hodně autentické a to až v dokonalé míře. Ale ale upřímně musím uznat, že jsem si kvůli tomu i občas přišel jak u cestopisného dokumentu, což opět není můj šálek kavy a občas se mi to trochu vleklo. Ale objektivně jde určitě o velmi pozoruhodnou podívanou, která mi postupně dokázala i docela zdatně vysvětlit, co vlastně Nomádi přitahuje k jejich životů a navést některé myšlenky o smíření s osudem a pokračování života. Však jsem jednu napsal i na začátek tohohle komentáře. Solidní. Na hranici čtrvté hvězdy. ()
Zajimavy kontrast depresivniho USA zivotniho realismu s krasnymi prirodnimi zabery a Einaudiho skvelou piano hudbou. 7\10 ()
Pomalý, líně plynoucí film o lidech, kteří z různých důvodů změnili styl života a stali se novodobý i nomády Ameriky. Výborná Frances MC Dormandová a skvělá kamera. ()
Reklama