Reklama

Reklama

West Side Story vypráví klasický příběh o vášnivé rivalitě dvou pouličních gangů a romantické lásce dvou mladých lidí v prostředí New York City roku 1957. (Falcon)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (184)

lamps 

všechny recenze uživatele

Na muzikálové novince Stevena Spielberga West Side Story mě po první (a pravděpodobně ne poslední) návštěvě kina zaujala spousta věcí. Překvapivě ani ne z hlediska vyprávění, kdy Steven víceméně střídá perspektivy několika klíčových postav a subsvětů v jednoduché variaci na Romea a Julii. Napoprvé jsem si užíval spíše to, jakým způsobem je nakládáno s muzikálovou formou a jak se dociluje toho, aby hudební čísla jen neprotahovala stopáž a sloužila plynulému odvíjení příběhu. Značná část filmu užívá žánr muzikálu spíše jako zpestření a ozvláštnění nežli hlavní rámec, což poznáme hned v úžasné úvodní sekvenci, představující nehostinné newyorské ghetto a dvě znepřátelené party / subsvěty. Jen nenápadné bubnování a hvízdání vyvolává chytlavý rytmus, jemuž se přizpůsobuje i pohyb kamery a taneční choreografie. Ty nejsou opulentní a sebestředné, nýbrž promyšleně duplikují nějakou činnost či pohyb postav za nějakým cílem. V úvodu například aktéři skáčou na plot, sbíhají se ze všech stran a pouští se do pouliční potyčky, což se děje formou pečlivě inscenovaného tanečního čísla. V tomto ohledu je zajímavá také deklamovaná nestálost fikčního světa, kdy okolní prostředí evidentně neakceptuje, že se nachází uprostřed muzikálového příběhu s jeho vlastními pravidly. Herci tedy často blokují dopravu nebo se motají v cestě kolemjdoucím - Spielberg záměrně inscenuje více akcí v jednom záběru, aby ochránil od nudy a zívání ty diváky, kteří tanečním číslům a prozpěvování úplně neholdují. To se mění v prostřední romantické a melodramatické části, kdy se naopak hodně pozornosti soustředí na zpěv, prohlubující emoce a empatie. I tehdy nás ale scénář nenechává usnout a tvůrci si hlídají, aby texty písní nějak rozvíjely pocity postav, myšlenky o společenské disharmonii či další osobní motivace. Závěr pak od hudby zcela upouští a vše soustřeďuje na vyvrcholení příběhu tří romanticky propletených postav, které nenechá jedno oko suché… Pravda, třetí akt se zdlouhavým duetem titulních ženských hrdinek skřípe více, než bývám u Spielberga ochoten akceptovat, a odzbrojující vypravěčská kreativita pramení spíše v jednotlivých sekvencích nežli v lehce zdlouhavějším celku. Jenže těch obdivuhodných pozitiv, svádějících k další návštěvě kina, je přeci jen dostatek. Ony nejkreativnější pasáže jsou opět geniální - úvodní dlouhý záběr stoprocentně vtahující, setkání Tonyho a Marii kouzelné, jak to jen jde, a králem filmu je zhuštěné paralelní sbíhání k očekávané bitce dvou gangů. Tehdy Spielberg naplno ukazuje svou velikost a křížový střih mezi několika aktéry, jejichž rozdílné nálady a očekávání lehce splývají, je ukázkou filmařského mistrovství. A to se pochopitelně týká celé audiovizuální stránky, s níž si tvůrci nesmírně vyhráli - Kaminskiho kamera, střídající hladký pohyb při tanci a v interiérech s roztřeseností ve vypjatých scénách, úchvatné nasvícení a hra se stíny a také důraz na barevné spektrum, zřetelně oddělující oba znepřátelené subsvěty. Tolik líbivých a zajímavých podnětů nabízí každý rok stále méně filmů, a byť jsem letos některé velké hráče dosud neviděl (popřípadě nás čekají v případě Matrixu a novinky Paula Thomase Andersona), tak zde sebevědomě přivolávám minimálně čtyři Oscary (nejlepší film a režie velmi pravděpodobně, za kameru a kostýmy bych se vůbec nedivil a možná i za tu perfektní retro výpravu). Pokud můžete, jděte do kina - minimálně na intimnější randíčko snad neexistuje vhodnější a emocionálně všestrannější biják (i když to jako tradičně nemohu posoudit). 90 % () (méně) (více)

marhoul

všechny recenze uživatele

WSS mě neoslovilo na divadle, ani ve verzi ze šedesátek, čili hvězdičkovat nebudu. Dvě písničky jsou poslouchatelné, jinak archaické, přiblblé, furt dokola potyčky mezi umaštěnými portorikánci a dalšími, při nejlepším, dělnickými sráči, kvůli dvěma hrdličkám. Bazovo Rómeo a Júlie byla neporovnatelně lepší. Bordel v ulicích těchto čtvrtí jsem měla možnost vídat osobně, vystiženo velmi shovívavě, robit to nebude, ale do tance je tomu vždy a do toho láska, která mě nedokázala v tomto muzikálu oslovit v žádné verzi. Chápu, že si Spielberg plnil portfolio, aby tam měl kdejaký žánr a určitě odvedl mistrovskou práci, protože režie je kvalitní, taky kamera, výprava, hezké retro, i to hopsání v tělocvičně mělo fajn chorošku, pro mě je problém tento muzikál, jako takový, a co je podivné, jako absolutního perfekcionistu přes hudbu, mě nikdy neoslovila především hudba, což je v muzikálu dost krize. Zvláště pakliže mnozí hovoří o dílku světovém. Jedna María a America mi skutečně nestačí. Do kina by mě na to nedostal ani heverem a u bedny? Přeskákáno hrdě za půl hoďku, stařičká paní Rita je nejlepší, z mladých výrazný ani jeden, ušetřený čas investuji jinam. Co bych ale zmínila závěrem je fakt, že aktéři tančit a zpívat umějí, není to neposlouchatelná, falešná kravina, jako Bídníci nebo poslední Kocure, fanoušci předlohy si na svoje přijdou.  Z mého pohledu obsah versus vizuál a technické zpracování- jeden z největších rozdílů vůbec. Škoda, že Steven tenhle svůj um nevrazil do adaptace nějaké výsostně skvělé knihy. ()

Reklama

campix 

všechny recenze uživatele

Nejsem úplně obdivovatelem těhlech doslovných remaků. Je mi jasné, že díky tomu se stěžejní dílo kinematografie jako je West Side Story dostane spíše i k dalším generacím, ale ocenil bych originálnější tvorbu. Je tu zároveň hodně vidět jak má Spielberg v oblibě původní film a hodně ho ctí. Choreografie je velmi povedená a neokoukané tváře se poměrně hezky uvedly, jenom ty zavedenější to trošku kazily, protože například Ansel Elgort je u mě zaškatulkovaný jako takové netvárné dřevo a West Side Story na tom nic nezmění. Na druhou stranu mám pocit, že Rachel Zegler a Arianu DeBose uvidíme ještě mnohokrát v nadcházejících letech. Celkově mám z West Side Story spíše smíšené pocity. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Režisér Steven Spielberg může po všem, co dokázal, cokoliv. Může si plnit (ještě) nesplněné sny (ale s ohledem na to, jaké příběhy už má za sebou, jich moc nebude), a je jen na divákovi, zda u toho bude chtít být. Protože tady je tentokrát ten hlavní „kámen úrazu,“ kdy věhlasný tvůrce skutečně jen důsledně umetává už vyšlapanou cestu. Znovu se tak ocitáme na konci 50. let v newyorské chudinské čtvrti a děláme si (pro mnohé dobře) známé kolečko. Příběh byl už kdysi lehce tuctový. Divák přesně ví, co může od snímku očekávat a nové roviny pohledu hůř hledá. „Jen“ se do dialogů častěji vkrádá záměrně nepřekládaná španělština, zesiluje sociálně-realistický tón a výrazněji se angažují ženy. Každopádně Spielberg samozřejmě aktualizuje a scény se svým osvědčeným týmem vybrušuje k dokonalosti. Herci své party i poctivě odzpívali, ale že bych z nich padal na zadek (všechny ty herecké nominace a ceny), tak to určitě ne. Chemii mezi některými bych si navíc představoval hutnější. Taneční a pěvecké sekvence jsou fenomenální. Žádná vystoupení z divadelních prken, tvůrci vše přesunuli do ulic velkoměsta. Kulisy a výprava jsou velkolepé, kreace komplikované, Janusz Kamiński zase vládne, ale… ale… ale… Za mě prostě krapet neemoční oprášení muzikálové klasiky. Technická stránka je jedna věc, ale prostě mě to nezasáhlo. Nicméně pořád velmi důstojné. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Spielberg si splnil svoj sen a natočil v podstate kópiu legendárneho filmu. Neviem, či to bola prílišná úcta k predlohe, očakával som väčšiu inováciu a modernejší pohľad. Snímok je však natočený veľmi kvalitne, choreografia parádna a hereckí predstavitelia boli vhodne vybraní. O hudbe sa netreba vyjadrovať, tá je proste úžasná. ()

Galerie (68)

Zajímavosti (12)

  • Při castingu si Steven Spielberg kladl za podmínku, aby všechny postavy latinského původu hráli také herci odpovídajícího původu. V originále z roku 1961 totiž většinu portorikánských postav hráli původem Američané. (NiWi)
  • Byl kladen důraz na to, aby všichni herci nazpívali své scény sami. V originále z roku 1961 byla totiž většina sólových zpěváků přezpívána a dodatečně dodabována. (NiWi)

Související novinky

Duna a V rytmu srdce slaví oscarové vítězství

Duna a V rytmu srdce slaví oscarové vítězství

28.03.2022

Dnes v noci proběhl 94. ročník předávání Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), a i letos se psala oscarová historie. Celý ceremoniál se odehrál v hollywoodském Dolby… (více)

Nominace na Oscara zveřejněny!

Nominace na Oscara zveřejněny!

08.02.2022

Jedna z nejvýraznějších hollywoodských ceremonií roku, tedy předávání prestižních Oscarů, se pomalu ale jistě blíží a dnes ve 14:18 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací… (více)

79. Zlaté glóby - výsledky

79. Zlaté glóby - výsledky

10.01.2022

Dnes v noci byly v kalifornském Los Angeles uděleny Asociací zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA) Zlaté glóby za uplynulý rok 2021. Kvůli stále neutuchající kontroverzi kolem asociace a bojkotu… (více)

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

31.12.2021

Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)

Reklama

Reklama