Dvojitý drak

Navzdory populárnímu předsudku nebyly osmdesátky nejhorší érou co se týče módy, stylu, vkusu a popkultury. Veškeré zlo 80s totiž kulminovalo v první polovině následující dekády a "Dvojitý drak" patří mezi výstavní kousky této doby charakterizované hypertrofovanou campovostí. Rané devadesátky současně představovaly první kapitolu v pokusech Hollywoodu soustavně adaptovat popkulturní značky jako komiksy a videohry. Jenže narozdíl od současného úzkostlivě pietního podkuřování fanboyům poučenou sofistikovaností a patetickou vážností byly tehdejší adaptace koncipované zcela volně a namísto zohledňování předloh sázely na dobový styl filmů pro mládež. Ten zjevně vycházel z osmdesátkových televizních animovaných seriálů pro starší děti jako "Želvy ninja", "BraveStarr", "COPS", "Bionic Six", "MASK" a spousty dalších, potažmo pak z jejich raně devadesátkových mocnin typu "Street Sharks" či "Biker Mice from Mars". Z nich devadesátkové hrané franšízové filmy jako trilogie "Želvy ninja" a krátká série videoherních adaptací sestávající ze "Super Mario Bros", "Dvojitý drak" a "Street Fighter" převzaly jednak pestrobarevnou paletu, přepjatě znakovité vyjadřování postav i mix komiksové fantastičnosti s dětinskou nevážností i pastišovou provázaností s dobovými módními a popkulturními trendy. "Dvojitý drak", stejně jako oba další jmenované videoherní filmy, fascinuje především jako adaptace se zcela původním vyprávěním. S předobrazem má totiž společný pouze název a hrstku okrajových prvků, jako jsou punkáči, pouliční gangy a dva bratři coby hlavní postavy. Na druhou stranu původní videohra sama žádný příběh neměla. Právě o to šílenější je pak finální podoba světa, postav a příběhu filmu, které jsou cele dílem scenáristů. Navíc, když uvážíme, že tvůrci prostě jen potřebovali natočit něco, co ponese stejný název jako úspěšná dobová videohra, o to více překvapí snaha vytvořit rozsáhlý fikční svět s vlastní mytologií a různorodými kastami. Výsledek tak představuje fantasmagorický galimatyáš, kde každá sekvence na jedné straně hýří barvičkami a afektovanou teatrálností, ale současně disponuje opulentní výpravou a nespočtem bláznivých detailů utvářejících kolorit zdejšího postapokalypticky futuristického světa. A to nemluvě o skvostném hereckém obsazení, které už snad ani nemohlo být více 90s. Lze se domnívat, že tvůrci projekt iniciovali ve světle oznámení podobně koncipovaného prvního videoherního filmu "Super Mario Bros.", který sliboval být hitem nové generace, jenž načne zlatou žílu videoherních adaptací. Ten se ovšem stal kolosálním propadákem a stejný osud potkal i "Double Dragon". Z kreativně rozjívených videoherních filmů nejlépe dopadl "Street Fighter", který nicméně za podstatnou část zisků vděčil obsazení Jeana Clauda Van Damma. Naopak horentní tržby zoufale nenápaditého "Mortal Kombatu", který pastiš, nadsázku a dětinskost prvních třech videoherních filmů nahrazoval patetičností a vážností, předurčil směr Hollywoodu. Jak by asi vypadala dnešní popkultura, kdyby se fanboyové nestali arbitry vkusu a rozjívená kreativita ve stylu "Super Mario Bros." a "Double Dragon" mohla pokračovat, posléze oproštěná od anti-estetického balastu 90s? (03.09.2015) (méně) (více)