Nájemník

Deprese, hnus a paranoia tu panují ve všech koutech. Roman Polanski umí točit, tak že vám to zaleze pod kůži. Jeho největší síla je v tom, že dokáže navodit znepokojující atmosféru téměř z ničeho a je naprostý mistr gradace, která se stupňuje až do hororově groteskních rozměrů. Žádný jiný režisér neumí natočit důchodce stojícho na hajzlu celé hodiny a upřeně koukajícího na hieroglyfy, tak aby to bylo opravdu hrozivé a tajemné. (myšleno opravdu upřímně) A ta surrealistická "přehlídka" ve dvoře, když si důchodci kopou s hlavou a převlíkaj postiženou holku za kašpárka přičemž si všimnou, že je sleduje Polanski převlečenej za ženskou, tak se mu začínaj dobývat do bytu jak zombie, neměla chybu. Byla hrozivá a znepokojující, ale už jsem se prostě smál. (30.08.2009)

V Nájemníkovi jakoby Polanski navazoval na svůj dřívější film Hnus a chtěl ve svém Trelkovském ukázat jakýsi mužský protipól psychicky nevyrovnané a vyšinuté Carole Ledoux (Catherine Deneuve). Můžu potvrdit, že se mu to podařilo, znovu natočil výborný hororový snímek a skvěle uzavřel známý trojlístek filmů Hnus - Rosemary má děťátko - Nájemník. Tísnivá atmosféra, velice zajímavá hlavní postava (Polanski si roli napsal naprosto dokonale na tělo) a tajuplná zápletka s překvapivým rozuzlením trošku připomíná Lynche, ale jen zdánlivě, protože Polanski je naprosto svůj a kromě těchto průsečíků moc společného nemají (nehledě na to, že lynchoviny vznikaly o dost později). Nevzpomínám si na žádný film, kde by byla tak pěkně popsána vznikající paranoia hl. postavy. (26.09.2006)

Už po několikáté jsem si ověřil fakt, že Roman Polanski je magor. "Nájemník", jedno z jeho nejosobitějších děl, to jenom potvrzuje. Ovšem stejně jako byli Mozart nebo Mácha geniální magoři, Polanski mezi ně patří také. Bez jediného náznaku lacinosti a kalkulu zaplétá diváka do sítí depresí a podivností, snoubené s ujetým černočerným humorem. Závěrečná půlhodina je totální ulítlost, kterou nemohl natočit nikdo jiný, než tvůrce typu Polanského. Pokud se vám film líbil, zkuste třeba Coppolův "Rozhovor". 80%. (20.09.2008)

Tak toto bolo niečo neuveriteľného! Ešte teraz nad tým premýšľam a vôbec si nie som istá, že som to všetko pobrala.. Atmosféra bola tiesnivá a presýtená paranoiou k prasknutiu. Herecky všetko precízne a tak trochu teatrálne, na čo u Polanskiho nie som zvyknutá, ale tento film si to priam žiadal. Navzdory všetkému ho nevidím, ako jeden z jeho najlepších. Napríklad Pianista ma rozhodne oslovil viac. Dávam lepšie 4*. (03.10.2013)

Snímek tématicky navazující na Polanského předchozí díla. Stejně jako v "Hnusu" se jedná o studii jedince zvolna podléhajícího duševní chorobě, stejně jako v "Rosemary" je hlavní postava nucena čelit podivnému a strach nahánějícímu chování nejbližšího okolí, s tím rozdílem, že tentokrát se nejedná o rejdy satanistů, ale bludy vlastní paranoiou rozežírané mysly. Film vzbuzující větší znepokojení, než lecjaký čistokrevný horor. (19.09.2008)