Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Amarcord_1
    ****

    83% - Nevím… Asi se ze mě začíná stávat Polanského fanda. Nájemník je výborný film, který umí velmi přirozeným způsobem pracovat s napětím. Režisér si v něm velmi působivě zahrál hlavní roli. Film nás provede několika paranoidními stavy, při nichž si možná vzpomeneme na Kafku, a svérázným závěrem nás nechá tak, jak jsme…docela mimo.(5.12.2006)

  • Seabeast
    ****

    Paranoidní schizofrenie na způsob Polanského, který sám napsal scénář, režíroval a ještě k tomu ztvárnil hlavní roli pana Trelkovskyho. Film má pomalejší tempo a skvěle budovanou atmosféru, kterou umocňují podivné okolnosti dějící se v bytě ve kterém předešlá nájemnice žila a za zvláštních okolností vyskočila z okna. My tak po celou dobu pozorujeme Trelkovskyho postupnou přeměnu paradoxně na ji samotnou a to i doslova ve vizuální podobě, protože paranoia dovede hrdinu až k travestismu. Jak jsem nakousnul v první větě, je to film především o vnitřní schizofrení proměně a spojování si zdánlivě neslučitelných věcí do struktury, která má pro mentálně zdravého člověka děsivý "smysl". Je to taková sonda do mysli paranoika a Polanski mě tímhle snímkem mile překvapil. Ovšem pár věcí bych mu přeci jen vytknul. To, že se prakticky začně něco dít defacto až v půlce filmu, je v pořádku, protože bez první hodinky by vám zaručeně unikly souvislosti a finále by nemohlo gradovat. A taky pan Trelkovsky se jeví zezačátku jako seriózní, klidný a rozumný člověk, takže okolí na něj zezačátku nemůže mít markantní vliv. Co mi přišlo trochu náhlé, prakticky z okamžiku na okamžik, byla jeho přeměna, kdy jeho paranoia vyšla najevo od jediné věty. Také napětí mohlo být více naléhavé, které by vyvrcholení značně zdramatizovalo. Ale i tak se jedná o velmi poutavý příběh s obstojným výkonem mistra režiséra a krásnou Isabelle Adjani.(10.11.2013)

  • mm13
    ***

    Vďačné. Ako pre filmára tak aj pre diváka. Nesmelosť, ústupčivosť až úslužnosť hlavného hrdinu sú do paranoidnej posadnutosti prekrútené presvedčivo, pomocou síce jednoduchých, ale o to pôsobivejších a nápaditejších obrazov. Problémom je značná predvídatelnošť snímku (je napríklad jasné, že náznaky egyptských mystérií nikam nepovedú a ani samotný, síce efektný záver nijako zvlášť neprekvapí) a potom istá oklieštenosť čo do myšlienkového pozadia. To taká Rosemary... ani radšej nespomínam. (A to som ešte oproti väčšine divákov čo do pôsobivosti Nájomníka vo výhode, pretože som si podobne "sympatický" postarší pár svojho času na jednom z podnájmov riadne užil - až tak, že som sa raz v noci strhol z pocitu že mi ten odporný starec večne vykrikujúci 'VY BÚCHATE !!!' stojí pri posteli... vhodnejšieho štatistu k vagónkam vo filme o deportácii židov a cigánov za čias slovenského štátu by ste ťažko hľadali... pokojne sa ozvite, dám kontakt)(31.7.2006)

  • Sobis87
    *****

    Vedle Briana de Palmy, Manoje Nighta Shyamalana a Martina Scorseseho je Roman Polanski dalším tvůrcem, který udržuje „Hitchcockovu tradici“. Jeho Nájemníka můžeme chápat jako parafrázi na Psycho (podobně jako de Palmův film Oblečen k zabíjení), a to nejen z hlediska zabývání se patologickými stavy psychiky, avšak i dramatizací transvestitismu. Stejně tak lze film spojit i s dalšími dvěmi Hitchcockovými díly – Oknem do dvora a Vertigem. Hitch s Oknem do dvora udělal ze sousedského voyerismu ikonický prvek thrilleru a v Nájemníkovi tento prvek (strnulé figury na toaletě) slouží k budování napětí a strachu na pomezí suspense-hororu. Spojujícím prvkem s Vertigem je tematizování samotného pádu – předchozí nájemnice vyskočila z okna a pro nového nájemníka je prostor pod oknem epicentrem úzkosti (stejně jako závrať). Oproti Hitchcockovi Polanski však více zabředává do hlubin hororu, což je žánr, ke kterému se mistr napětí nejvíce přiblížil ve zmíněném Psychu a Ptácích a i v těchto případech se stále jednalo spíše o thrillery s hororovými prvky (Psycho ve vrcholných momentech fungovalo jako slasher a Ptáci by se vlastně daly označit za monster-movie). Polanskému není cizí surreálno (viz. scéna dítěte s maskou nebo i samotný motiv okna na toaletě). V závěru se dočkáme dokonce i výjevu démonické ženy s hadím jazykem. Už při pohledu na celou filmografii slavného polského režiséra lze spatřit nemalé zalíbení v hororu a spirituálních/surrealistických výjevech – vyskytuje se zde gotická hororová groteska Ples upírů, nedoceněný satanistický detektivní horor Devátá brána, psychologický horor Hnus a opět satanistický suspense-horor Rosemary má děťátko, přičemž poslední dva jmenované filmy tvoří spolu s Nájemníkem pomyslnou „bytovou“ trilogii o psychickém rozkladu v cihlovém vězení. _____ Polanski buduje napětí pozvolným vrstvením záhad, které se v poslední třetině transformují do explicitních výjevů. Tempo filmu je velmi pomalé, avšak strmě stoupající gradace od pomyslného bodu nula až k totálnímu šílenství dokáže udržet diváka stimulovaného po celou dobu projekce. Atmosféra houstne s každou další minutou, démonický hudební doprovod na náladě rozhodně nepřidává a velmi záhy se dostavuje pocit, že veškeré dění nezadržitelně směřuje ke kruté tragédii. Způsob, kterým Polanski buduje napětí a navozuje pocit paranoii, je nezaměnitelný a vskutku fascinující. ______ Nájemník je ve skutečnosti portrétem probouzejícího se šílenství, který vzhledem k reálné psychologii sice nemusí být přímo důvěryhodný, avšak v rámci pravidel stanovených diegetickým světem a žánrovým vyhraněním věrohodný je…a především působivý. Ve svém finálním zvratu se pak Nájemník transformuje ve vskutku mrazivou hříčku, která může navádět k nejednotné interpretaci a věřte mi, že tenhle film z hlavy jen tak nezmizí. _____ Polanski je mimochodem v titulní roli přesvědčivý a navzdory některým kritikám musím konstatovat, že nelehkou postavu ztvárnil bravurně. Z vizuálního hlediska Nájemník dodržuje tradici Polanského filmografie, takže se nám opět dostává pečlivě komponovaných záběrů, nasvěcení jakožto výrazného prvku mizanscény s tradicí ve filmu-noir a dominantními jsou zde barvy pohybující se ve spektru od žluté až po hnědou, přičemž pak červená se při svém výskytu stává nejvýraznějším prvkem celého záběru. Nezřídka jsem si vzpomněl na skvostné obrazy Rembrandta. _____ Nájemník patří k vrcholům filmové tvorby Polanského a jeho nejnovější Muž ve stínu dokazuje, že ani v době (post)postmodernismu neztratil chuť točit filmy v Hitchcockově tradici. 100%(21.6.2010)

  • Sarkastic
    ***

    Film se rozjíždí pomalu, ale tento fakt napomáhá tomu, abychom se dobře seznámili s postavou nového nájemníka a jeho sousedy. Po čase se začne vytvářet atmosféra, která houstne a napětí, které postupně graduje. K tomu už zbývá jen nějaký dobře udělaný konec a je to jasných 5*, že? Ne. Konec mě naprosto minul a nájemníkova proměna mě natolik znechutila, že nechybělo moc, abych snímek ještě před posledním záběrem vypnul. Nájemník nabízí výbornou atmosféru, napětí a Polanského herecký výkon. Bohužel režisérovo naprosté selhání ke konci filmu a dvouhodinové čekání na takhle, promiňtě mi ty přívlastky, dementní a trapnou pointu, sráží moje hodnocení na lepší, leč jen 3*.(24.1.2010)

  • - Muž, který se v divadle upřeně dívá na Trelkovského je hudební skladatel Philippe Sarde. (Kulmon)

  • - Snímek byl natočen na motivy románu Rolanda Topora "Le Locataire Chimérique". (Hans.)

  • - Společně s Polanského filmy Hnus a Rosemary má děťátko tvoří hororovou trilogii, kde hraje důležitou roli byt. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace