Nájemník

Paranoidní schizofrenie na způsob Polanského, který sám napsal scénář, režíroval a ještě k tomu ztvárnil hlavní roli pana Trelkovskyho. Film má pomalejší tempo a skvěle budovanou atmosféru, kterou umocňují podivné okolnosti dějící se v bytě ve kterém předešlá nájemnice žila a za zvláštních okolností vyskočila z okna. My tak po celou dobu pozorujeme Trelkovskyho postupnou přeměnu paradoxně na ji samotnou a to i doslova ve vizuální podobě, protože paranoia dovede hrdinu až k travestismu. Jak jsem nakousnul v první větě, je to film především o vnitřní schizofrení proměně a spojování si zdánlivě neslučitelných věcí do struktury, která má pro mentálně zdravého člověka děsivý "smysl". Je to taková sonda do mysli paranoika a Polanski mě tímhle snímkem mile překvapil. Ovšem pár věcí bych mu přeci jen vytknul. To, že se prakticky začně něco dít defacto až v půlce filmu, je v pořádku, protože bez první hodinky by vám zaručeně unikly souvislosti a finále by nemohlo gradovat. A taky pan Trelkovsky se jeví zezačátku jako seriózní, klidný a rozumný člověk, takže okolí na něj zezačátku nemůže mít markantní vliv. Co mi přišlo trochu náhlé, prakticky z okamžiku na okamžik, byla jeho přeměna, kdy jeho paranoia vyšla najevo od jediné věty. Také napětí mohlo být více naléhavé, které by vyvrcholení značně zdramatizovalo. Ale i tak se jedná o velmi poutavý příběh s obstojným výkonem mistra režiséra a krásnou Isabelle Adjani. (10.11.2013)

Jo jo, někdy to má nesporné výhody, když člověk bydlí v rodinném domě, pokud možno v přízemi... Pan Polanski mě překvapil tím, jak zvládnul nejen režírovat, ale zároveň i zahrát hlavní roli. Na plátně je prakticky celý film a jde mu to skvěle. Dokonce i ten mejkap mu seknul. Jinak tématu "Byt a jeho vliv na obyvatele" se pan režisér věnoval i ve svých předchozích neméně povedených filmech Hnus a Rosemary má děťátko. (18.11.2010)

Polanski po Hnusu a Rosemary potřetí variuje téma „člověk propadající šílenství v nepřátelsky naladěném bytě“. I při své notné úchylnosti mi tato variace, očividně ovlivněná Kafkou, přišla nejsrozumitelnější. S typickým režisérovým cynismem demonstruje kontinuální deptání jedince společností, která v rámci určitých zvrácených pravidel nepřipouští žádné odchylky. Trelkovsky (absence křestního jména tohoto polského imigranta zdůrazňuje autobiografickou rovinu díla) si příliš pozdě uvědomuje, kam ho přivede bezvýhradný konformismus. On si možná přivykne prostředí, ale prostředí nikdy nepřivykne jemu. Stejně jako Rosemary lze i Nájemníka pohodlně číst vícero způsoby, aniž by nám bylo poskytnuto vodítko, kteréže čtení je správné (kam zmizely ty odpadky?). Ať kterékoliv, k dobré náladě nepomůže. Kýbly negativismu je poskvrněn celý film, nejvíce absurdní závěr s dvojitou poctou Oknu do dvora. Hitchcock holt nebyl jediný, kdo rád přeháněl. 80% Zajímavé komentáře: genetique, mm13 , jatamansi (11.07.2009)

Roman Polanski coby režisér přináší do detailů přesně vybudovanou a vygradovanou atmosférou a krásně si s ní pohrává. Vtahuje diváka do zdánlivě obyčejného, spočátku i vlažnějšího dramatu, nechává ho vést pomalým tempem, z času na čas to proloží bizardnějším prvkem („kamenní“ lidé v temné místnosti), či bláznivým vtipem (i díky nepřekonatelnému Bernardu Fressonovi v malé postavičce svérázného kumpána!), přidává mezi tím na napětí, kdy se grotesknost stále více míchá se strašidelně temným prožitkem, až se dostává k silnému rozkladu jedince pod vlivem okolitého prostředí. Skoro všechny vedlejší a epizodní postavy majitelů a sousedů se blýskají tajemným i lehce groteskním nádechem a zároveň přidávají na zneklidnění. Závěrečná scéna v nemocnici se zbouřením základní časové roviny v ději pak nasadila tomuto mysterióznímu příběhu výbornou tečku, vskutku přímo „lynchovskou“! :) Roman Polanski coby herec hlavní role mě už ale tolik nezaujal, coby ňouma a protivný nájemník v první polovině ještě šel, ale se stupňující se psychologickou proměnou hlavní postavy nedokázal utáhnout celý pomale plynoucí film úplně sám (a to je zde na scéně úplně sám velmi často). A taky jsem vůbec nepobral, proč je francouzský film odehrávající se celý v Paříži, od režiséra s francouzskými kořeny a s převažně francouzskými herci, namluvený v angličtině? Ale jinak mě tento osobitý psychedelický, místy až zvrácený thriller poměrně dost zaujal a přinesl opravdu „hustý“ zážitek. [80%] (24.06.2021)

Osobně mi Roman Polanski v hlavní roli přišel skvělý a vůbec bych vůči němu neměl výtky. Koho bych si na jeho místě uměl představit? Možná Dustina Hoffmana. Ale zpět k Nájemníkovi. Po většinu času jde o vskutku parádní podívanou, která má atmosféru a drží diváka v očekávání. S blížícím se závěrem a psychickým rozkladem hlavní postavy, se film posunuje hodně ad absurdum, avšak jako celek tento počin i nadále funguje. (14.05.2018)