Mlčení

Svět jako absurdní noční můra, lidé jako absolutní cizinci, ale rovněž naděje a přetrvávání nejdůležitějších atributů ke sblížení pod tímto odstrašujícím povrchem. Film se dá brát jako velmi upřímné a komplexní ztvárnění Bergmanovy vize světa naplněné symboly, ale i jako intimní drama o selhání komunikace, lásky, pevných pout. I když velmi temný film, přesto má v sobě v závěru katarzní účinek, který nepůsobí křečovitě, Bergman tehdy ještě věřil a doufal, nesnažil se poskytnout nějakou falešnou útěchu, které sám nevěřil. Brzy to už pro něj bude krajně obtížné, díkybohu pouze na nějaký čas. (22.05.2009)

Depresia, nenávisť, vášeň, hnev, sexualita. Toto rukopisom zabalené maestro kombo funguje hlboko pod kožou a i keď sa film zdá byť v niektorých pasážach nudný, bez nich a bez toho mlčania by postrádal samotný efekt nešpecifikovaného (ťažkého) pocitu. Akoby neexistovala pomocná ruka ani medzi blízkymi. K tomu fajnové čiernobiele obrazy, moja obľúbená Ingrid Thulin a skvelé temné mimické gestikulácie. Rovnako "zle" som sa cítil ako pri pozeraní Requiem for a Dream. A jediným čiastočným "vyslobodením" je záverečný nádych čerstvého dažďa z vlakového okna. (11.07.2013)

Musím říct, že Bergmana moc nakoukaného nemám a Mlčení si mě získalo hned několika atributy. Komorní příběh, snímání kamery, absence hudby, nasvícení scén, symbolem života a smrti. Tohle všechno je Bergmanovou devízou ve všech jeho dílech. Mlčení je příběhem dvou sester, které mezi sebou skoro nekomunikují a spojení, které by k sobě mohly najít napevno ztrácejí. Na své cestě, která začíná ve vlaku se zastavují v cizí zemi, kde nikomu nerozumí a zůstávají v jednom hotelu. Už tohle je zajímavé, že divák pořádně ani neví, kde jsou a kam jedou. Doprovází je syn jedné z nich, který pobíhá po hotelu a na svět nahlíží svýma dětskýma očima. Poutá ho láska k matce, která se mu však moc nevěnuje, zatímco její nemocná bezdětná sestra by s ním byla moc ráda. Ester, která je snad až incestně zamilovaná do své sestry Anny se utápí v alkoholu, zatímco Anna si chodí užívat sexu s náhodným číšníkem. Je to víceméně hodně psychologický film, který nahlíží do zákoutí duší obou sester a dusné prostředí napětí jen zvyšuje. Nebojí se též odhalit nahotu nebo masturbující scénu, na svou dobu rozhodně odvážný počin. Obě sestry v podání hereček Ingrid Thulin a Gunnel Lindblom byly k sežrání. Výborný byl i hotelový sluha, jehož se příběh zčásti také dotýká, nebo liliputáni, kteří obývali jedno apartmá. Je čas tvorbu Ingmara Bergmana pořádně nastudovat. Mlčení mě k tomu perfektně nakoplo. (16.07.2019)

Dvě sestry, které se už ani nesnaží najít k sobě cestu. Jejich vzájemný chlad podtrhují "povinné" dialogy v podstatě o ničem. Mezi tím vším malý kluk, který cítí to mrazivé citové nic, ale postata věci mu ještě naštěstí uniká. Film ve kterém se toho příliš nenamluví, ale přesto ve Vás rozpoutá pravou pocitovou bouři. (14.04.2006)

Slabší Bergman. Nepochopitelný, neuchopitelný a tentokrát taky málo působivý. (19.02.2009)

Film v ktorom je slov ako šafránu ma ktovieako za srdce nechytil. Ale na druhej strane sa na to celkom dobre pozeralo. Pekné filmové obrazy a tempo priamoúmerné filmu. Aj po tomto zážitku som zvedavý na iné Bergmanove diela a vôbec ho nezatracujem. (18.11.2009)

Bergman plný sexuality, zvrácenosti, liliputů, zlých emocí, umírání a to vše očima jednoho malého chlapce... Musím říct, že z tohoto Bergmana jsem skutečně nadšenej. Vizuální slast a myšlenkové utrpení v jedné cizí zemi, kde všichni mluví podivnou legrační cizinštinou. A já byl jen unešený tou tvůrčí potencí severského génia. (29.08.2010)

Príbeh dvoch sestier, ktoré sú natoľko odlišné, že aký taký vzťah medzi sebou udržujú iba vaka synovi jednej z nich, malému Johanovi. Dočkali sme sa výbornej psychologickej drámy, ktorá sa vďaka masturbujúcej žene dostala medzi kontroverzné filmy, nie úplne oprávnene. Avšak práve vďaka tomu som sa k filmu dostal ja a pozrel ho bez toho, aby som vedel, že patrí do komornej trilógie. To však z veľmi dobrého pocitu, ktorý film vo mne zanechal nič neubralo. Určené skôr náročnejšiemu divákovi. (07.04.2018)

Velké zklamání... (21.07.2006)

Tak to o mně není, ja v rodině problémy nemám a zrovna s bratrem i sestrou vycházím dobře. Tenhle dost typický Bergman Vám ukáže, jaký to je, když jsou dvě sestry zcela odlišné a vzájemně se zrovna nemilují. Kdysi tu druhou respektovaly a svým způsobem obdivovaly, dnes už si nemají co říct a tak mlčí. Jediným pojítkem je malý kluk, syn jedné z nich, kterého mají rády obě a on je. (09.01.2006)

Reziser Yngmar Bergman /Vargtimmen, Hamnstad, Leto s Monikou/ natocil vskutku vyborny film, kde ale vyrazne absentuje dejova linka. Rezisersky talent bergmana spozna diviak hned po prvych zaberoch a hoci sa pre niekoho v strede dostavi nuda, nie je to celkom tak. Skor ako nudu vidim osobne krasne odhalenie vzajómneho neporozumenia, casto az nenavisti a tazivu osamelost - ta je taziva vzdy. Yngryd Thulin bola skvela, zahrala to vskutku obdivuhodne. Vynimocne Bergman neriesi nabozenstvo, skor medziludske vztahy, silnu depresiu a problematiku tazivej samoty. Rezisersky talent je nepopieratelny - a jo Juraj Herz bol uz definitivne pre mna Spalovac svojho talentu 89 % (05.04.2016)

Filmařina je to hodně dobrá, zajímavé scény (jako vždycky u Bergmana), skvělé herecké výkony... Jenže mě to až tolik nezaujalo. Má to zajímavé momenty, za to je ta čtvrtá hvězdička, ale jinak z toho mám o poznání menší prožitek, než u ostatních filmů od Bergmana. 4* (20.06.2018)

Kéž by se to jmenovalo Slepota. (17.12.2013)

A je to tu zase... Další Bergman, u kterého si nejsem stoprocentně jistý poslední hvězdičkou... U všech ostatních jeho filmech u kterých se mi toto stalo jsem ovšem nechal pět s tím, že napodruhé, neřkuli napotřetí, jsem se ujistil, že jsem udělal zprávně... leč tentokrát jsem nejvíce na pochybách... Opravdu chci dát pět hvězdiček filmu, který ve mně vzbudil totální pocit beznaděje týkající se schopnosti mezilidských komunikací? Film, ze kterého vás bude bude bolet ještě dlouho po jeho skončení... (20.09.2005)

Přepsáno v lednu 2019. Mlčení je jedinečným dílem filmové estetiky v expresivním zaujetí pro objekt pozorovaného zájmu. Obrazové kompozice používají prostor i detail pro zvýraznění psychického stavu okamžiku, pečlivě nakládají se světlem a stínem, symbol se hrdě klaní, čas a místo jsou vzpomínkou i epitafem, osamělost lidské duše uprostřed života dostala své zřetelné křivky smyslnosti, odcizení a rozpadu. Pohyb se laská s vnitřním napětím s důvěrou v intimnost, éterické opojení tančí kolem gest niterného boje jedince. Osamělost je nutnou definicí nevyhnutelného a předurčeného, smrt je vládcem a jedinou jistotou života, krutost odcizení je povinností obranyschopnosti lidského organismu. Žena je obdivována, vyzývavě si zjednává pozornost, vlastní strach se zlosti nemilosrdně trestá v instinktivním pudu. Nevyzpytatelnost života otvírá svou existenciální náruč pochybností a předvádí svou nahou podstatu bytí. Hlavní postavou zásadní životní zkušenosti je Esther (velmi dobrá Ingrid Thulin), vážně nemocná intelektuálka a překladatelka. Osamělost je jejím osudem, smíření není ještě připraveno k poslednímu přijímání a staré pocity křivd po dálkách času ve strachu znovu a znovu v obraně bodají do starých i nových krvácejících ran. Svoboda je mžikem alkoholické bujarosti a pudu uvolnění, jediná nehynoucí jistota vábí strach z prázdnoty. Výčitky jsou prosbou o slitování. Druhou stranou odcizení je Anna (vynikající Gunnel Lindblom), mladší sestra Esther. Příchuti smrti se čelí zvýšeným apetitem po tělesnosti, frivolitě a zásadní revoltě. Na strach se zapomíná ve víření prožitků a v ostrosti rozhodných slov. Výčitky jsou prosbou o odpuštění a útěkem před nevybíravou skutečností. Důležitou postavou je Johan (velmi zajímavý Jörgen Lindström), malý Annin synek a tichý pozorovatel hrozivého mlčení života. Fascinace ženou zde dostává své psychoanalytické vyjádření, osamělost je součástí pochopení. Z dalších rolí: číšník a prostředek Anniny vzpoury a provokace tělesností (Birger Malmsten), svérázný stařec a ochotný zaměstnanec hotelu (pozoruhodný Håkan Jahnberg), či vedoucí varietního souboru trpaslíků (Eduardo Gutiérrez). Mlčení je vynikající básní existencialismu, obrazově úchvatné, pocitově podmanivé. Stav osamělosti a odcizení dostal svou stylovou definici. Panna Marie je modlou posvátné úcty ženskosti i pokušením smyslnosti v hříchu pomíjivého i věčného života. Panna Marie je rozpolcenost života. Film přináší velmi zajímavý umělecký prožitek. (03.06.2009)

Ženská duše z pohledu dítěte. Malý chlapec obklopený matčinou péčí a jejími tvary sleduje se zájmem venkovní mužský svět - tanky. Je připoután k mateřské části ženské duše. Ale taky tu je ta druhá část ženy - duchovní, hledající přesah a bojící se smrti. Té zatím malý chlapec nerozumí a trochu ho děsí. K tomu ještě ta mateřská hebká část za zavřenými dveřmi dělá něco zvláštního v posteli s mužem, což se té duchovní části příčí. Když se nyní po letech dívám na Mlčení, říkám si, zda je toto sexuálně- duchovní rozpolcení ženy ještě dnes aktuální? Je Bergmanova analýza ženy pouze mužským pohledem, nebo je objektivně validní? Nebo jen Bergman pouze popsal vztah ke své matce, nic víc? No, diváci ve Švédsku kdysi vzali kina útokem, protože chtěli vidět prsa a sex. (09.12.2020)

Počas sledovania filmu som vychádzal z výroku Woodyho Allena, ktorý som si, možno nevhodne, prečítal už pred pozretím, a síce, že Ester a Anna predstavujú dve stránky jednej ženy. Sledujeme teda nereálne, psychologické tématizovanie procesu potláčania jednej stránky osobnosti, ktorá je stále viac nahradzovaná (pravdepodobne v dôsledku úmrtia otca) osobnosťou druhou, nespútanou, živočíšnou, nezodpovednou, ktorej je už všetko jedno. Prepojené s lynchovskou a felliniovskou atmosférou my Mlčanie dáva film, ktorý je ak nie najlepší, tak určite najzábavnejší, aký som dosiaľ od Bergmana videl. (20.08.2007)

Velmi zvlastni film s nemene zvlastnim rytmem, estetikou, stupnovanymi emocemi, melancholii i formou znazornujici lidskou sexualitu anebo rozdilne vnimani sveta. Bergmanovska intimni psychologicka a napetim pulzujici filmova hypnoza me az prekvapive snadno vtahla do mistrova sveta. Jeden z tech filmu, kde se mozna vyplati o neco mene premyslet a vice citit... (20.01.2016)

V době kdy jsem měl plné ruce sám se sebou jsem na těhle filmech ujížděl, asi mi přišlo fain že v tom nejsem sám, dneska už jdou mimo mě... (24.05.2019)

Zastávka v jakémsi cizím městě na cestě odkudsi, víme jen, že domů. Blízkost smrti a definitivní rozpad sesterského vztahu. Čím víc slov, tím méně pochopení. Skoro surreálná symbolika tanků a trpaslíků. Tíživé erotické dusno, do slova a do písmene. Záchytné body v pečujícím starci a svět objevujícím klukovi. Bůh je daleko, místo katedrál jen hotelové chodby pokryté koberci. Extrémně depresivní Bergman, napoprvé jsem se s ním nedokázal vůbec vyrovnat, ale často se mi vracel ve vzpomínkách; napodruhé, už schopný trochy emocionálního nadhledu, hvězdičku přidávám. (27.11.2014)