Mlčení

Je to samozřejmě děsivé, ale jak mám Bergmanovy filmy rád, tenhle mě nějak nedostal. Nebo jsem na něj neměl náladu. To, co je napsáno v Obsahu, si člověk během filmu musel hodně domýšlet. Ve filmu se v podstatě nic nedělo, devadesát minut jsme byli zavřeni v hotelu a sledovali citově chladnou, ale přitom požitkářskou Annu, jejího nevinného synka, který se upnul na svoji souchotinářskou tetu Ester. Bylo v tom hodně pravdy, ale taky hodně jinotajů, nad nimiž jsem neměl sílu přemýšlet. (13.07.2018)

Další psychologický a depresivní Bergman, ale na jeho nejlepší díla přece jen něco ztrácí. (14.10.2005)

Á studený čumák Bergman! Přesto chvilku překvapuje a sem tam dýchne horký dech Francouzské riviéry. (A záběry na ženskou krásu a pomíjivost.) Chvilinku se Bergman dokonce převlékl do Kevina ze Sama doma a občas si uvědomíte, kde zas Lynch kradl. Nakonec nás Bergman přesvědčí, že je největší patetik, ale to mu odpustíme, protože už jsme oslepeni. Pro mě osobně film, který (pokud se budu dívat s partnerem), našeptá, zda partner dále ano, či né. (12.05.2008)

Motto: "Když jsi tak inteligentní a přeložilas tolik knih, vysvětli mi jednu věc. Po otcově smrti jsi řekla, že už nechceš žít. Tak proč žiješ? Kvůli mně? Kvůli Johanovi? Nebo kvůli své práci? Nebo jen tak?" Studiový výlet do krajiny snů Igmara Bergmana, při jejichž filmování se, jak vidno, necítil úplně pevný v kramflecích. Mezi přízraky a vzpomínkami je třeba se pohybovat opatrně. Mám-li parafrázovat jeho slova, bylo to v tomhle filmu, kde do této krajiny směřoval (a v jeho průběhu jsem si říkal, že by se mi mohl neoddiskutovalně líbit), ale cestou zahynul, zadusila ho vlastní nudnost. Chápu, že Hosté večeře Páně jsou jen jedny, a tehdy by je ničím nepřekonal, takže se obrátil jinam, ale stejně. V Laterně magice píše: "Často se mi zdá, že jsem se ocitl v Berlíně. Není to skutečný Berlín, ale produkt fantazie: nekonečné masivní město se začouzenými monumentálními budovami, věžemi kostelů a sochami. Toulám se po ulicích, po nichž neustále proudí auta, všechno je neznámé, a přece dobře známé. (...) Třikrát jsem se pokusil to město ze sna zobrazit. Nejdřív jsem napsal rozhlasovou hru Město, pojednávající o zchátralém velkoměstě se zřícenými domy a podminovanými ulicemi. O několik let později jsem natočil Mlčení, kde dvě sestry s malým chlapcem uvíznou v obrovském městě, v němž vládne válečná atmosféra a lidé mluví nesrozumitelným jazykem." Ta lhostejnější ze sester, Anna (Gunnel Lindblomová, která si mlčící dívku zahrála už v Sedmé pečeti) přitom řekne: "S tebou je to krásný. Je krásný, že si nerozumíme." A Birger Malmsten, jenž hrál druhdy v každém Bergmanově filmu, se na ni jen tak kouká, protože ji vážně nerozumí. "Nechtěla jsem se smířit se svou ubohou rolí. Ale teď je mi tolik smutno. Zkoušíme různé postoje, a zjišťujeme, že žádný nemá smysl. Síly jsou příliš silné. Myslím síly... Hrozné síly." Ingrid Thulinové (nemocné sestry Ester) mi bylo vážně líto a fandil jsem ji, aby překládala dál a dál. Alespoň víme, že ruka se řekne kasi, obličej naigo, hudba je musiké a Johann Sebastian Bach zůstává Johannem Sebastianem Bachem. Annin syn Johan na začátku nevěděl, co znamenají ta cizí slova, ale s Esteřiným dopisem by to mohl pochopit. "Bylo to od ní hezké." Třeba se ta slova jednou naučíme i my a všechno to mlčení skončí. Prolog Persony s o něco starším Johanem (a stejným Hrdinou naší doby od Lermontova) naznačuje, že to nebude nejsnadnější. (09.05.2014)

Po SEDMÉ PEČETI je to druhý film od předního skandinávského režiséra Bergmana, který jsem viděl. Bohužel ani Mlčení mě nijak nezaujalo. Jedná se o film s velice pomalým tempem, kde se dlouho nic neděje. Teta Ester jen leží v posteli, poslouchá rádio a pije vodku. Za to matka Anna občas z té postele alespoň vstane, projde se po pokoji a až po dlouhé době zamíří ven. Kluk se proto nudí, tak jako jsem se nudil já. A to i přesto, že film ukrývá mnoho emocí a nenávisti. Bohužel pod taktovkou Bergmana je to vyjádřeno velice nudně. Jaký to rozdíl od francouzského snímku Kočka s Jeanem Gabinem, kde je podobné téma, akorát v pojetí dvou manželů! A tak jediné, co mohu na celém Mlčení vyzvednout, tak Gunnel Lindblom ve své dlouhé propínací košili. [1467. hodnocení, 108. komentář, 82%] (15.07.2019)

Ach, ty Bergmanovy ženy - bez nich by snad ani onu přehnanou světovou slávu nezískal. Jeho ženy - neustále nemocné,  umírající, neukojené, neurotické, hysterické a ke všemu ještě pod jeho statickou a direktivní režií. Film opět pouze pro filmové kritiky-filozofy a pro tyto filozofy papouškující diváky bez vlastního úsudku - obě skupiny jsou schopné vypotit doslova nadpozemsky filozofické litánie o "velkém umění" a co nám toto umění má vlastně sdělit - nakonec jim z toho vylezou jenom nesmysly, které pasují na většinu takovýhle rádobyuměleckých intelektuálních srágor. Zápletka je opět bergmanovsky "unikátní" - mistr nastěhuje dvě sestry a malého chlapce do jakéhosi "sci-fi" hotelu  (nezámé místo, jazyk, čas, historické období), samozřejmě že jedna ze sester je smrtelně nemocná, ale hulí jak fabrika a chlastá jak zřízená a druhá je zase neurotická, neukojená a hledá povyražení v sexu. Sestry se nenávidí,  ale podstata této nenávisti je zde pouze lehce naznačena, její kořeny nám zůstanou utajeny. Chlapec se doslova plácá mezi oběma sestrami, leze po hotelu a dělá různé nezajímavé věci, které zrovna pana režizéra napadly. Sestry si občas hrají na nervy (snénář formou školní slohové práce) a po poslední, tentokrát ostré výměně názorů dochází konečně k ukončení tohoto intelektuálního divadla -  nemocná zůstává se smrtí na jazyku v hotelu a ta druhá odjíždí se synkem zpět do Švédska. Rychlé prostřihy na ženská ńadra a dvě kamuflované soulože splnily v té době určitě svůj účel - Bergman věděl, jak a čím oblbnout lačné a nemyslící publikum. Obě hlavní protagonistky jsou velmi zajímavé a pohledné ženy a herečky s velkým potenciálem, avšak Bergmanovi stačí, aby civěly přiblble nebo zkroušeně dlouhé minuty do blba nebo aby sehrály hysterický výstup. Mlčení - jakási "cvičná etuda" na pozdější (o 9 let) "Šepoty a výkřiky", které jsou o mnoho působivější, ale zároveń mnohem depresivnější. ... Chudák Jörgen Lindström (malý syn/synovec)-tohle nebyla jediná jeho role se sexuálním podtextem mezi traumatizovanými ženami a není proto divu, že ho nelichotivý status sexualizovaného-dítěte-na-plátně pronásleduje celý život. (29.07.2023)

Těžká depresivní beznaděj. Slova jsou ničím, větru naslouchají 2 sestry (neb dvě persony jediné ženy?) více. Jejich činy ale popisují jejich pravou povahu. mezi nimi chlapec, bezradný a zklamaný, přehlížený svou matkou, která se o něj zajímá, pouze, pokud není žádný milenec nablízku. Co může člověk od života chtít - drama o dvou sestrách, jejichž volba se tak zásadně lišila... (21.10.2006)

Zajímavý, těžko uchopitelný, filmový zážitek. Bergman se tu představuje v dobré formě (dá-li se něco takového o filmu vůbec říci). Na svoji dobu jistě odvážné, otevřené a silně intimní. (11.01.2009)

Tváří v tvář - mlčení Boha, mlčení vědomí a svědomí, mlčení společenství a mlčení hodnot - tento film šeptá a sem tam neslyšně vykřikne. (25.04.2009)

Gád Nows, že Bergman je môj obľúbenec ale toto je asi najhorší film, ktorý som od neho videl. Myslel som, že som to nepochopil a je to teda moja chyba ale z miestnych komentárov vysvitlo, že nie je. (16.01.2016)

LFŠ 2018, Film 12: Do hotelu přijde žena na pokraji smrti, kurva a spratek, a recepční říká: "Rád vás zde znovu vidím, slečno Lohanová." V tomhle filmu se ale jedná o tři různé osoby. Kurva se kurví, spratek je na facku a blondýna v posteli filozofuje nad takovými věcmi jako je vůně spermatu. Bruneta s blondýnou jsou sestry a nenávidí se, ale zároveň se milují (řekl někdo incest?). Spratek najde pokoj plný hobitů, kteří ho oblečou do šatiček. Jediná sympatická postava, hoteliér, mezitím obědvá párek se salátem (který zkombinuje do mimibazarovské variace párek v šatičkách, a poté mu ukousne hlavu), kořalku a čokoládu. Kurva se pak pohádá se sestrou a jde se zase kurvit. Sestra pak málem umře, takže kurva logicky čapne kluka a jede na vlak domů do Švédska protože proč by se měla starat, že. Shout out jednomu z největších drsňáků světové kinematografie, onomu Maďarskému (či co to má být za zemi) číšníkovi, který poté co do jeho pokoje vtrhne sestra ženské se kterou posledních několik hodin praktikoval horizontální tango, nehne ani brvou, s ledovým klidem počká až si holky vyřeší existencionální hádku v, pro něm nesrozumitelném, cizím jazyce, aby to následně do neutěšitelně brečící holky vrazil zezadu. Jak vidno, praví gentlemeni nevymřeli. Jo, a celé to má být o mlčení boha. Nevím. (30.07.2018)

Toto je len môj druhý Bergman a zážitok to bol silný. Treba si sparviť náladu a človek zažije prekrasný pocit s filmu. Je to majistrovské dielo. Kameru a hercov musite vidieť. Už sa teším na jeho ďaľšié diela. (13.01.2006)

Filmařsky dokonalá a ve své nemilosrdnosti až nevábná studie odcizení, třebaže poslední záběry skýtají jistou naději. Očima malého chlapce zesíleně vnímáme pustý a nepochopitelný svět dospělých s jejich léta živenými nenávistmi, vnitřní prázdnotou a osamělostí, narušenou sexualitou, válkou. Řeč není, jak se naivně domníváme, nástrojem dorozumění, ale prohlubuje propast mezi do sebe uzavřenými světy a ustupuje náhradním prostředkům komunikace (sex, gesta, dítě). Je to vlastně film o exemplárně špatné smrti, tj. o smrti v naprosté cizině, kterou zde ironicky podtrhuje fyzická přítomnost těch tzv. nejbližších. (17.12.2011)

Naprostý souhlas s Marigold. (19.10.2012)

Film, který by mohl mít všechy aspirace vás nudit, zároveň hypnoticky drží fascinovaného diváka. Postavy a jejich myšelnky jsou reálné až hmatatelné. Geniální. (22.06.2005)

až príliš komorný, ponurý príbeh, ktorý napriek svojmu pomalému plynutiu zachytáva silné momenty rozpadajúcich sa vzťahov a hodnôt. opäť vyzdvihujem estetickú stránku a výnimočný ponor do psychológie postáv. (19.01.2009)

Dosť sklamanie. Oproti iným Bergmanovým filmom chýba základná motivácia postáv, ktorá je síce v náznakoch prítomná, ale na pochopenie ich konania nedostatočná. Mnohé scény vyznievajú vyslovene samoúčelne, rovnako ako zasadenie "deja" do priestoru (zrejme) juhovýchodnej republiky. Čo nemožno spochybniť je herecká kvalita hlavných protagonistiek a spôsob, akým ich režisér viedol. Na pozerateľný film je to ale žalostne málo. (25.06.2015)

Nepatří mezi mé oblíbené Bergmany, ale přesto si nejvyšší ocenění zaslouží. Tohle je prostě jiná liga, ke které se většina režisérů ani nepřiblíží. Jsem rád, že režisér svěřil hlavní roli Gunnel Lindblomové, nadané herečce a velmi krásné ženě, která u něho ale jinak hrála jen vedlejší role. Sexuální scény způsobily ve své době skandál. Katolický mešní řád farního úřadu Mindelheim vydal výzvu k protestu proti tomuto filmu. "Zdá se, že nás chtějí zásobovat sexem a zvrácenostmi, zabalenými jako umění, a budou tak činit, pokud se proti tomu nebudeme bránit. Umění může být oplzlé. Ale bude na něj pohlíženo jako na oplzlé jen tehdy, pokud ho tak označí většina nebo alespoň značná část obyvatelstva." Přesto (nebo právě proto?) vidělo film jen v Německu jedenáct milionů diváků. (11.07.2019)

Další hodně težko stravitelný a uchopitelný bergmanův film. Vše tady napsal Marigold takže není třeba nic dodávat... Jak řekl sám Bergman: Mlčení je podobenstvím o krachu životních poměrů (08.07.2006)

Jeden z nejbrutálnějších filmů jaký jsem kdy viděl a to prosím bez jediné kapky krve. Nebo jinak vjádřeno - co si taky dovedou lidi udělat, aniž by se fyzicky napadali. Ale formu to má neskutečnou. (18.01.2008)