Koně se také střílejí

Nemám príliš rád filmy, ktorých názvy majú s filmom iba málo spoločné, ale hlavná vec, že ten názov zaznie niekde pred koncom ako krik do ticha. A divím sa aj tomuto vysokému hodnoteniu, ktoré asi súvisí s tým, že na režisérkej stoličke sedelo známe meno. Paralela so životom, s dobou, a tak podobne je zjavná. Aj herecké výkony sú v poriadku. Škoda však, že postavy sa chovajú tak stupídne, až sú nesympatické. Každá jedna z nich. A filmové posolstvo, či už je depresívne alebo nie, ma neoslovilo...nikto nemá právo zobrať život, cudzí či vlastný. (16.12.2018)

Nejprve zvědavost ze slibně se rozvíjejícího začátku, potom nuda, téměř nezájem a nepochopení. Teprve druhá polovina filmu mi umožnila porozumět, abych pochopil všechny ty záměrně bláznivé skutky soutěžících, tuto podívanou plnou bizardností místy hraničící s absurditou. Závěrečné jednání hlavních postav mě nejprve šokovalo a následně pomohlo vysvětlit, proč se vlastně nejenom koně, ale i lidé střílejí. Holt život je svině a někdy může být i něco mnohem horšího: pod rouškou „spravedlivé soutěže“ se skrývá pohrdání a sobecká libovůle jedince, který honbou za penězi (stejně jako jeho oběti – mladé taneční páry) klame nic netušící osazenstvo, jež zase chce vidět senzaci („Možná je tenhle zvrácený svět jako filmové studio a všechno bylo zfalšovaný, ještě než jsme přišli.“). Ti, kteří pochopí, jsou posléze vystaveni před rozhodnutí: někteří se s tímto bolestným prozřením dokážou vyrovnat, jiní nikoliv. Jedni jsou jako stádo, druzí rezignovaně odcházejí a další se s tím nesmíří a „vystoupí z kolotoče“ jako Jane Fondová. Show ale musí pokračovat dál, že?! Myšlenkově jednoznačně za 5, zpracování ovšem místy za 3. Takže pěkné 4 hvězdičky.____Z tohohle filmu se budu vzpamatovávat ještě hodně dlouho… (21.03.2010)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci ... Příběh možná o poslední šanci - nebo alespoň o chvilkovém úniku z nevlídného, lhostejného světa zmítaného hospodářskou krizí. Ale extrémní podmínky tanečního maratonu mohou člověka postupně přivést do stavu naprostého fyzického i psychického vyčerpání, připravit ho o důstojnost, o zdravý rozum - i o naději. Přesto i tady může mezi dvěma životními ztroskotanci vzniknout velice zvláštní a svým způsobem silný vztah. Nekompromisní snímek o podstatě reality show. Nadlouho mi uvízl v hlavě už tenkrát, když jsem ho viděla poprvé - to byly ještě televizní obrazovky vesměs černobílé. Jenomže v té době jsem si bláhově myslela, že "soutěže" s podobnými praktikami jsou dávno překonanou minulostí ... abych po letech zažila jejich velkolepý comeback. Jenom jim byly tu více, tu méně obroušeny hrany, oblékly se do nákladnějších a třpytivějších kostýmů - a jsou prodávány ve velkém ... (24.05.2009)

..., když jsou ranění. Namísto obroku, dostanou po broku. Pořádají hony, podseknou nohy, zastavují krok. V mdlobách, v bolesti. Mistři ceremoniáři, hybatelé s rohy. Paliči komunitní humanity fair play, a přitom dále, vedle v sále, podrážky v ráži, až se točí hlavy, očistec odrážejí. Na parketu tepou figury. Válčí se o vavříny, nejen při valčíku, kdo udrží uzdu dialogu lakýrek a střevíců. (16.11.2020)

Absurdnímu sujetu, podle něhož se v odlidštěném amfiteátru odehrává hon na lidskost, by spíše než naturalistické snímání, nadto směšně distancující historickou stylizací do konkrétní epochy (jako by nebylo možné, že by se něco podobného dnes a denně odehrávalo a my v tom falešném tanci hýbali svými vysílenými těly), odpovídala bezčasá, divadelní – mezi skutečnost a sen rozprostřená – scéna, která by svým chladem méně dojímala, a více pohlcovala – vše, co se nám zdá tak hmotné a neodmyslitelné – zvláště nás, kteří také tančíme. (02.11.2019)