Novecento
1900
1900
Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Robert De Niro, Gérard Depardieu, Dominique Sanda, Francesca Bertini, Stefania Casini, Sterling Hayden, Alida Valli, Stefania Sandrelli, Donald Sutherland (více)Obsahy(2)
Film XX. století představuje vrchol tvorby italského mistra Bernarda Bertolucciho (1940–2018), je to monumentální alegorie politického vývoje Itálie (a Evropy) první poloviny minulého století a zároveň troufalý pokus o filozofický výklad tohoto vývoje. Dvě mocné síly ženou veškeré dění kupředu: třídní boj a sex. Učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda nebylo nikdy předtím a nikdy potom skloubeno a převedeno do filmových obrazů tak „frontálně“. Určitě lze tvrdit, že po padesáti letech, v dnešních eroticky i myšlenkově ustrašených časech, by podobně odvážný film už nebylo možné natočit. Snímek se odehrává v severní Itálii a líčí přátelství a věčné potyčky dvou mužů – statkáře Alfreda Berlinghieriho (De Niro) a rolníka Olma Dalcò (Depardieu) –, kteří jsou svědky a účastníky politických konfliktů mezi fašismem a komunismem. Ústřední hereckou dvojici doplňují legendy klasického Hollywoodu Burt Lancaster a Sterling Hayden, ale také největší primadony zlaté éry italského filmu Alida Valli a Francesca Bertini. Zvráceně sadistickému archetypálnímu Zlu propůjčil tvář Kanaďan Donald Sutherland. (NFA)
(více)Recenze (70)
Tento 5 hodinový opus sa rozhodne nehodí ako zábavný program na večer. Je to naturalistické predstavenie o jednej dobe, ktorá sa nelíšila od tej pred ňou a od tých po nej. Rozdiel bol iba v dátume a miere brutality, fyzickej, či psychickej. Vynikajúca hra s kamerou, dodáva tomuto dielu až sugestívny prednes. Veľký herci, veľký film, avšak z môjho pohľadu predsa len premrštené množstvo celuloidu. ()
No, moc delších filmů jsem opravdu neviděl. Bylo to opravdu moc, ale na druhou stranu musím uznat, že to měl Bertolucci skutečně dobře vymyšlené a pořád se něco děje, je zde vývoj, a to hlavně díky skvělým hereckým výkonům. Co si budeme povídat, ty známé ksichty vás nutí o něco více, abyste se dívali pořád dál. ()
Díky rakouské televizi jsem měl možnost tento výjimečný filmový opus před léty vidět a mohu jenom tento výjimečný kinematografický počin jen doporučit. Rozmáchlá pětihodinová freska nám předkládá osudy hlavních hrdinů od narození v roce 1900 - z bohaté rodiny pocházejícího Alfreda (De Niro) a syna sedláka Olma (Depardieu), kteří jsou i přes rozdílný sociální původ nejlepšími přáteli, přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je symbolizován postavou Attily (Sutherland). Ohraničený je příběh osvobozením Itálie v dubnu 1945 až do závěru, ve kterém oba hlavní hrdinové už jako staříci pobíhají okolo vlakové trati. Závěr, byť poznamenaný režisérovým z dnešního pohledu naivním vnímáním marxistické ideologie, vyznívá ale ve prospěch soužití lidí rozdílních politických názorů. V lidských dějinách od nepaměti se střídají různé moci a na to nás režisér upozorňuje. Původně chtěl Bertolucci získat na ztvárnění postavy sedláka Olma ruského herce, aby vytvořil jakousi paralelu či most mezi Východem a Západem. Vinou nesmyslných požadavků sovětské strany k tomu nedošlo a režisér obsadil Depardieua. Natáčení trvalo skoro dneska nemyslitelných 45 týdnů. Ne, že by byly nějaké problémy, ale proto, že bylo potřeba mít ve filmu skutečná roční období, která jsou pro příběh a filmovou estetiku důležitá. Kameraman Vittorio Storaro využil nabízené možnosti a diváky odměnil dokonale estetickým obrazem. ()
Bertolucciho klenot, u něhož se však nemohu zbavit dojmu, že by mu více slušela forma čtyřdílného seriálu (stejně jako např. Jakubiskova Tisícročná včela). Je to epická filmová freska, vedle Viscontiho Geparda a Leanova Lawrence z Arábie největší svého druhu. Je v tom všechno. Bertolucci je význačný vypravěč, což je patrné zejména při práci se skoky v čase, byť výsledek není až tak dynamický jako kupříkladu Leoneho Tenkrát v Americe, jež se však Novecentem zjevně inspiruje právě v kontextu výstavby a zacházení s retrospektivou. Storaro je obrazový mág (viz. práce se žlutou v první hodině filmu) a Morriconeho Romanzo z titulkové sekvence je jedním z největších motivů filmové hudby vůbec. I přes mladickou nedonošenost De Niro (Alfredo) a Depardieu (Olmo) předvádí překvapivě vyzrálé herecké výkony. Závěrečná scéna na kolejích pak vše uzavírá s takovou emocionální úderností, že nejedno oko nezůstane suché. ()
ocenenia : MFF Cannes 1976 - nesúťažný výber ()
Bernardo Bertolucci a jeho genialny film, Forman ma svoj Prelet nad Kukaccim hnizdem, Spielberg zase Indiannu Jonesa a Schindlerov Seznam ...... 100 % ()
Problém v hodnocení, protože se ve výsledku jedná o obyčejnou komunistickou agitku... Ale je to tak zatraceně dobře natočené a zahrané, že je těžké film jednoduše smést ze stolu... První 4 hodiny je to bezmála umělecké dílo ale posledních zhruba 40 minut je čisté politické agitační peklo... Není divu, proč ten film přes všechny svoje kvality zapadl, protože je vlastně přes všechnu dokonalost v sobě skrytou k nepoužití ()
Konečně jsem se k Novecentu dokopal, za což jsem nesmírně rád. Ačkoliv je film časově náročný, tak se mi podařilo dokoukat ho až do konce, a vážně to stálo za to. Perfektně strukturovaný příběh s autentickou výpravou, který navzdory své šíleně dlouhé stopáži nepůsobí zdlouhavě a je v něm vše, co by mělo, respektive to co oko umělce B. Bertolucciho uznalo za vhodné. Troufale prohlásím, že XX. století je co se týče kvalit velmi srovnatelné s Kmotrem, protože i zde se jedná o bezchybné filmové dílo s velmi zdařilou výpravou podobného charakteru. Zážitek, na který asi jen tak nezapomenu, především na sadistického Attilu, zarytým zastáncem fašistického hnutí, v podání nepřekonatelného Donalda Sutherlanda, vývoj a zkázu panství Berlinghierů a plno nezapomenutelných scén, jež se ve filmu objevily. Další velkolepé dílo, o jehož zhudebnění se postaral maestro Ennio Morricone, a společně tak s Bernardem Bertoluccim vytvořil jeden z nejcennějších klenotů italské kinematografie. Vřele doporučuji, ale nepočítejte s tím, že se tento pětihodinový kontroverzní film ze 70. let jen tak objeví v televizi. 10/10. ()
Viacgeneračný príbeh jednej statkárskej rodiny aj s "príslušenstvom" dopláca hlavne na svoju monštróznu stopáž, ktorá pripomína stopáž seriálu s mnohými časťami. Viacero postáv vyzeralo ako vystrihnutých z cvokárne, a ani k jednej som si nedokázal vytvoriť vzťah a viacmenej mi bolo jedno, ako skončia. Naviac je tu až nechutná socialistická agitka, ktorá mi od začiatku liezla hore krkom. Drsný až surový prístup (zabíjačka, surovosti na zvieratách) nebol celkom namieste, aj keď práve vďaka takýmto (a mainstream tiež odvážnym sexuálnym) scénam sa film zaryje do pamäte. Z hercov vypichnem Donalda Sutherlanda, ktorý fašistu zahral diabolsky, aj keď celé to dianie okolo fašistov bolo často príliš špičkované. Ale práve vďaka nástupu fašizmu nabral dovtedy relatívne nudný a nekonečne dlhý príbeh grády. Skrytí komunisti a otvorení revolucionári ale isto budú kričať blahom už od začiatku. ()
Nakonec dávám pět hvězd, protože je to film opravdu jedinečný. Už ta stopáž je úctyhodná. Příběh v tomto filmu je velice zajímavě vykonstruován a obsadit do hlavních rolí mé dva oblíbené vynikající herce byl jistě dobrý tah. Je zajímavé, jak si autor vyhrál s tématem přátelství, navíc když je to přátelství mezi patriciem a plebejem. ()
Mohl to být docela dobrý film jen nebýt té přepálené stopáže. Kdyby se film zkrátil na polovinu, bylo by to docela koukatelné. Další kaz na filmu byla stejná pořád dokola se opakující hudba. Byla sice úžasná, ale poslouchat ji dokola 4 hodiny to už leze na nervy. ()
Obrovský Epos, který kdyby vás náhodou nudil, tak začne hrát půvabná hudba. De Niro s Gérardem Depardieum byla dobrá dvojka, ale to kde byly vychování je neustále rozdělovalo. Komunismus (dělníci) x Fašismus (pánové a jejich stráže)- půvabný film, ale zdá se mi, že já tento film vzhledem ke svému věku a k neaktuálnosti tématu nemůžu plně ocenit :) ()
Filmová epopeja o prvej polovici 20. storočia v príbehu dvoch talianskych mužov z rozdielnych vrstiev spoločnosti. Perfektné herecké výkony, Morriconeho hudba a Bertolucciho scenár a réžia. Veľa výrazných zapamätateľných scén, ktoré ruší menší počet bezvýznamných a zbytočných scén (pre mňa zbytočných, možno v nich Bertolucci nejaký zmysel videl), kvôli ktorým to nebude plný počet. Ak máte čas niečo cez 5 hodín a ste náročnejší divák, tak odporúčam. 80-85% ()
Na svoju dobu odvážny film. Zachycuje život statkárov a poľnohospodárskych robotníkov kdesi na severe Talianska od začiatku 20 storočia po ukončenie 2 svetovej vojny. Začalo to dobre, ale potom sa z toho stal jednostranný pohľad na historické udalosti, akási komunistická propaganda. Taliansky fašizmus nebol nemeckým nacizmom. Po nástupe Mussoliniho za prededu vlády ministri neboli jednofarební čiernokošeliari. A boli aj červené košele, ktoré sa vo filme neobjavujú. Taliansko po vojne bolo hospodársky omnoho slabšie ako porazené Nemecko. Do roku 1926 sa toho veľa zmenilo k lepšiemu, nastal čas prosperity. Potom Mussolini nastolil tvrdú diktatúru, spojil sa s Hitlerom a začal sa pád. Jedna porážka za druhou, bosích Etiópčanov ešte zvládli ale Severná Afrika, Albnánsko samí neúspech a katastrofa v Grécku. Musel zasiahnuť Wehrmacht a viacmenej to bolo šťastie pre ZSSR lebo operácia Barbarosa sa oneskorila a Blitzkrieg na východe zastavila ruská zima, inak by sa Nemci dostali hravo do Moskvy.Film má prvky Felliniho natur postavičiek, skvele zahral negatívca Attilu Donald Sutherland. Koniec filmu zlý, čistá komunistická propaganda. Neviem prečo, jeden z nádejníkov k politike hovorí “Neviem čo je socializmus, mám len hlad“. Predčilo to aj sovietske budovateľské filmy. Plus, mínus je to za 3*. ()
Když blbý film promarní hodinu a půl vašeho života, nasere to rozhodně míň, než když jich promarní pět. ()
Bravo!!! ()
V těch pěti hodinách toho bylo tolik, že ani nevím co napsat (a bylo by to celkem zbytečné vzhledem k obsáhlosti - a pravdivosti - komentářů Mahalika a Liborka). Každopádně nejzajímavější postavou byl bezesporu Sutherland, kterého už nikdy nebudu mít rád. ()
Ani v jednom okamžiku filmu mě to nebavilo. Chybí atmosféra. Zbytečné úchylácké scény, které nemají jiný smysl, než ukázat tvůrcovy tendence. ()
Mohla to být monumentální freska historie Itálie v první polovině dvacátého století, ale nakonec to úplně nedopadlo. Nemůžu říct, že nepovedeně, ale spíš někde na půl cesty. Celá část o dětství obou hlavních postav mě dost potěšila (když pominu ty úchylárny hraničící až s pedofilií a hlavně scénu, kde se oba kluci chlubí přetahováním předkožky, to tam prostě nemá opodstatnění a je to jen hnusné), jak živá a poutavá byla a především jak moc se odlišovala od chladně intelektuálního Posledního tanga v Paříži. Navíc tu byla krásná příroda, hezké záběry na mraky a pole a spolu s tím ideální a dostatečně hutné uvedení do děje. Pak se to ale posunulo do období po konci první světové války a už se vrátil ten Bertolucci, kterého znám z Posledního tanga. Zbytečně moc je to lásce, je tam přehnaný počet sexuálních scén, kterým se zase Bertolucci až moc úchylně věnuje a celá historie Itálie i politické pozadí, na kterém to mělo stát především, se odsouvá a působí jakoby navíc, aby se aspoň něco dělo, když už se něco dít musí. To se pak zase zvedlo, přišlo i pár silných a působivých scén v čele s antagonistou Attilou, který se choval jako naprostý psychopat a díky tomu si mě to zase získalo. Jenže pak přišlo velké finále, které je z celého filmu paradoxně nejnapínavější, ale spolu s tím je hlavně komunistickou agitkou. A pěkně tvrdou, plnou rudých vlajek, nadšených komunistů, obhajování vražd správné strany proti špatné (SPOILER což mi nevadilo u Attily a Reginy, kteří si to naprosto zasloužili, ale k Alfredovi se chovali jak pošahaná sekta KONEC SPOILERU) a dokonce i Depardieua, který prolomí čtvrtou stěnu a promluví k soudruhům (!!!). Čekal jsem, že přijde aspoň trocha sebereflexe nebo ještě líp, že se ukáže, že Bertolucci to takhle nemyslel vážně, ale místo toho se vše zahraje někam do autu a stejně to pořád působí tak, jakoby to hrdě komunisty podporovalo stejně, jako u nás třeba Zítra se bude tančit všude. Ano, v Itálii takové zaměřeno historicky samozřejmě má smysl a dá se "prominout", ale touhle logikou by se daly prominout i agitky vzniklé u nás, a upřímně - kolik lidí je toho schopných? Vše stejnou měrou, proto mi tahle část na dojmech nakonec spíš ubrala než přidala. No a pak je tu ještě metaforický epilog, který jsem upřímně nepochopil - Měl mi říct, že komunismus se nikdy nevzdá, dokud neporazí nepřítele? Nebo že se levice i pravice budou prát až do konce existence? Popravdě by se mi víc líbilo, kdyby SPOILER vlak srazil oba dva, nebo by film skončil ve chvíli, kdy se hlavní duo jako div se nerozpadající starci perou KONEC SPOILERU, pak by to totiž mělo jasnější hlubší smysl a pointu, kterou to nutně po té rudé estrádě potřebovalo. A dokud končí takový film způsobem, že se dá vykládat naprosto rozdílnými způsoby, je to podle mě blbě podané. Hodně se mi líbila kamera, atmosféra některých (často těch temnějších) scén, herecké výkony, dokonce i těch pět hodin mi uteklo rychleji, než jsem po Posledním tangu v Paříži čekal. Nudě jsem se místy neubránil, Bertolucci není dokonalý vypravěč, který by měl celý film detailně propracovaný jako Lav Diaz, ale do jisté míry to určitě funguje. Jen to mělo na víc a po tak povedeném začátku jsem to víc opravdu čekal - ale jaksi to úplná nedopadlo, no. Škoda, protože takhle to podruhé rozhodně vidět nepotřebuji, když mi to žádný silnější pocit nepředalo. Ale zhlédnutí nelituji a ztráta času tu pro mě taky nebyla. Jestli jsem se ale o něčem přesvědčil především, tak o tom, že Bertolucci rád úchylárny - jenže takovým způsobem, že mě to vůbec nebere, jen se mi to hnusí. 3* () (méně) (více)