• filmfanouch
    *****

    K filmové adaptaci Batalionu z roku 1927 napsal scénář autor předlohy Josef Hais Týnecký. Zajímavostí je, že o 10 let později vznikla druhá adaptace. Je ale především jedna zásadní věc, která tyto dvě verze od sebe odlišuje. V roce 1927 ještě nebyla zavedená tvorba zvukových filmů (Jazzový zpěvák nicméně dorazil ten samý rok a nálepka prvního zvukového filmu mu tehdy udělala výraznou reklamu) a vznikali pouze němé filmy (které vlastně němé prakticky nebyli, protože měli hudbu). Bavíme se tak o době, kdy se herci nemohli opřít o svůj hlasový projev, hudba buďto hrála z gramofonu nebo byla doprovázena živě v kinosále a především době, kdy zvuk u filmu (krom samotné hudby) neexistoval. Němé filmy tak mohli těžit pouze z hudby, technického zpracování a hereckých výkonů, které mohli maximálně působit přesvědčivě, ovšem jejich dialogy zaznamenal maximálně mezititulek. ´´ Filmový pravěk ´´ v té nejryzejší podobě, přesto je možné Batalion z roku 1927 dodnes z mnoha důvodů ocenit. Film režiséra Přemysla Pražského je pravděpodobně jedním z nejvýraznějších československých filmů němé éry. Když se bavíme o roce 1927, bavíme se v podstatě o době, kdy byl film pořád v ranných základech a spoustu filmařských postupů ještě čekalo na to, že jednou spatří světlo světa. Neznamená to ale, že by již v roce 1927 těchto způsobu neexistovalo dost a že by s nimi Pražského Batalion nepracoval velmi zajímavým způsobem. Už tehdy například existovali různé způsoby, jak přesně pracovat s filmovým střihem. Už tehdy existovali filmové sekvence, různé typy prolínaček a nebo rychlý střih. A Batalion je využívá neskutečně stylovým způsobem, přičemž se zde výtečně pracuje s různými úhly jednotlivých scén a někdo skutečně věděl, kdy vsadit na delší záběry a vsadit na rychlý střih několika kratších záběrů. Elegantní práce. Hlavním tématem Týneckého Batalionu je v podstatě o pádu na dno díky závislosti na alkoholu a úpadku, který je s ní spojen. Vizuálním zpracováním se ten pomalý pád protagonisty na dno zpracoval neskutečně kreativním způsobem a díky kameře Jaroslava Blažka vyprávění filmu funguje ještě o poznání lépe. Především se v rámci pádu na dno skrze závislost výtečným způsobem zpracovali halucinace dr. Uhera a společně s přesvědčivým ztvárněním Karla Hašlera by dr. Uherovi ten pád na dno divák věří skutečně snadno. Snaha o dušení vykreslení postav se na první pohled může zdát mnohem obtížnější, když herec nemůže přednášet své dialogy a může se tak pouze spolehnout na snahu o věrohodné výrazy. Jenomže zde hercům od prvního pohledu libovolné postavy sedí a v rámci tehdejších možností jsou ty herecké výkony uvěřitelné a v jistých případech i působivé. Batalion je příběhem hned několika postav a kromě Dr. Uhera se zde daří ponořit i do příběhu jiných stěžejních charakterů. Batalion vlastně působí jako mix psychologického a sociálního dramatu a skutečně se mu daří mít ten správný tah na branku. Realistické vyobrazení pádu na dno skrze onu závislost a realistické vyobrazení života různých společenských vrstev. Dokáže skvěle prodat to, co je na první pohled na holdování alkoholu tak výtečné a zároveň následně skutečně dokázat, že všeho je někdy moc. Výtečně tak nejen předává myšlenku Týneckého povídky, ale zároveň to celé prodává v neskutečně strhujícím filmovém podání. Batalion je jedním z nejvýraznějších československých filmů z 20. století a dokazuje to i fakt, že ani po letech neztratil nic z toho, co ho kdysi dělalo tak strhujícím. Po téměř 100 letech tak nepůsobí jen jako výtečná filmová relikvie, ale nadále výtečné filmové dílo, které tolik funguje i proto, že se očividně inspirovala i zahraniční tvorbou a tehdejší limity filmové tvorby vykřesala na maximum. I po 94 letech prostě výtečná práce!(31.3.2021)

  • Sandiego
    *****

    Další skvělý zážitek z naší němé kinematografie - ve své době novátorský a tvůrčí, dodnes působivý hlavně závěrečnými vizuálními orgiemi, připomínající svým intenzivním způsobem důsledky závislosti v Rekviem za sen. Velmi netradiční je vnitřní hrdinova vize hraničící se surrealismem, i co se týče dráždivé a odvážné erotiky. Zajímavé je taky využívání "němé hudby", práce s až expresionisticky pojatým prostorem, osvětlením a naturalistickým detaily. Hašler je výborný ve vývoji postavy, zapůsobila na mě však i způsobem napsání i vytvoření prostitutka Tonka, souchotinář Eda i matka Lojzky. Přemysl Pražský se jednoduše jedinkrát vzepjal k mistrovskému výkonu, aby opět skončil v hlubinách podprůměru. -Pozn. - zachovaná verze není autentická, hlavně co se týče sestřihu scén (určité zásahy ve třicátých letech), je dokonce i kratší. Rozdíl však asi není nijak markantní.(20.1.2010)

  • Matty
    ****

    Filmová adaptace povídky (později upravené do podoby divadelní hry) Josefa Haise Týneckého existuje ve dvou verzích. Zvukovou natočil v roce 1937 Miroslav Cikán s Františkem Smolíkem v hlavní roli. O deset let dříve vznikla v režii Přemysla Pražského, který je jinak znám především jako herec, verze němá. Batalion ve své době podobně jako Tonka Šibenice nebo Takový je život obohatila československou kinematografii o prvky sociálního realismu, veristické vykreslení prostředí a věrohodnější psychologizaci postav. Nesentimentální, expresivně stylizovaná tragédie o mravním a společenském úpadku člověka se natáčela jednak v ateliérech A-B na Vinohradech a na Kavalírce, jednak přímo v ulicích staré Prahy, což rozhodně nebyl standardní postup. Velké zásluhy na tísnivé atmosféře filmu a přesvědčivosti závěrečné sekvence, ve které protagonista zažívá delirium tremens, náleží kameramanovi Jaroslavu Blažkovi, který později stanul za kamerou Fričova Varhaníka u sv. Víta. 75%(27.6.2018)

  • Radko
    ****

    Krčmou piatej cenovej skupiny dýchajúce romaneto o stratenej láske. Odohráva sa v pražskom polosvete opilcov, tulákov, prostitútok a láskou zničených poslancov. Obrazy krátkodobých, no bujarých ožranských zábav, bitiek. Poopičné depky, biele myšky. Delírium tremens a pošlapaná láska nadvakrát. Silné - napriek tichu, ktoré film sprevádza.(16.3.2016)

  • Douglas
    *****

    Batalion má v souvislostech dějin české němé kinematografie zvláštní pozici, a to netoliko pro své hodnotné sociálně-kritické téma jako spíše kvůli neotřelou kombinaci vyprávěcích a stylových postupů. Zatímco vypravěčsky slouží jako významný reprezentant tuzemských tradic, volbou filmařských technik v překvapivé míře komunikuje s mezinárodními způsoby výstavby. Podrobněji se těmito otázkami zabývám ve své video-analýze pro Národní filmový archiv (NFA), již můžete zhlédnout i tady.(4.2.2017)

  • - Spolupráce výtvarníka Františka Maouška: viz Karel Smrž - Jan Kučera: Bilance filmové sezóny 1927-1928. Host 7., 1927-1928, s. 315. (NFA.cz)