Hledá se Bunny Lakeová

I když je tahle Premingerova hra s divákem starší více jak čtyřicet let, tak se většina dnešních tvůrců (a jejich modernější hračky) může jít zahrabat. Kamerová akrobatika je dovedena k dokonalosti a nejistota, zda dívka uvedena v názvu vůbec existuje, je zdůrazněna tím, že objektiv matku nikdy neopouští (naopak čím dál víc ji snímá intimněji až do samotného závěru). A když Preminger odhalí tolik touženou skutečnost, rozjíždí svůj druhý plán, z kterého mrazí. Neuspěchaný, výborně natočený snímek, který povyšuje thriller na umění ... (18.01.2009)

Preminger takovéhle filmy prostě uměl... V Bunny Lake nám ukazuje podivný případ zmizení malé holčičky o které kromě jejích dvou opatrovatelů vlastně nikdo neví. V roli komisaře mě opět uchvátil Laurence Olivier. S jednou z prvních velkých rolí zde skvěle naložil také Keir Dullea, pro většinu filmových fanoušků známý hlavně jako David Bowman z 2001. Super zážitek od začátku do konce. Teď jsem jenom zvědavý na plánovaný Carnahanův remake. (17.01.2009)

Plnokrvný, mrazivý film o zmiznutom dievčatku, ktoré nik nikdy nevidel. Ani po stratení, ani predtým ako dieťa zmizlo. Atmosféra po celý čas napínavá, herci hrajú ako o život a skvostné kamerové jazdy len podčiarkujú excelentný zážitok. Poznámka: Fanúšikovia filmu často píšu o mnohých dnešných kino novinkách ako o prevratných thrilleroch, aké nik doposiaľ nenakrútil. Nuž nakrútil. A lepšie. Preminger totiž dobre vedel, že nielen realistické zachytenie skutočných emócií je kľúčom k vynikajúcemu kinu. Predovšetkým musí byť na stole príbeh s gradáciou a prekvapením. Spracovaný filmovými prostriedkami, nie len skvelými dialógmi. Lenže kto dnes napíše dobrý scenár? Číta málokto. A keď už číta, tak pomaly a málo. Ak veľa, tak skoro vždy len idiotské debiliny. Napriek tomu si každý druhý myslí, že je odborníkom na všetky žánre. Z toho dobrý scenár a následne film vznikne málokedy. Stratenú Bunny Lakeovú by napriek tomu dnes veľa ľudí neprijalo. Pretože nadutosť a čítanie hlúpostí znemožňujú vnímanie a prijatie kvalitného umenia. Preferujú sa krátke nezmyselné prvoplánové videá na sociálnych sieťach, ktorých sledovaniu často podliehajú aj intelektuáli. Vo výsledku sú to hodiny a hodiny mentálnych oblbovákov. No nič nie je stratené. Stačí liečba Otom Premingerom. Jeden Preminger denne a úspešná liečebná kúra čoskoro dodá aj mnohým márnomyseľným úbožiakom pozitívne výsledky. V extrémnych prípadoch môže dokonca takáto kúra skončiť vytetovaním mena režiséra na predlaktie, ako to učinil undergroundový režisér Cecil B. Šialený vo filme Johna Watersa Šialený Cecil (Cecil B. Demented). (22.01.2015)

To najsympatickejšie na snímku bol akýsi pokus o hru s divákom, škoda len, že tá udička na diváka bola až príliš priehľadná a moc jednoduchá. Navyše už pomerne skoro tu človek vie, čo je asi vo veci a ako to celé skončí. Na druhú stranu ale aj napriek týmto mínusom ma príbeh bavil a ani atmosféra, ktorá dejovú linku obalila, nebola najhoršia. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (10.07.2017)

Atmosféra je skvělá, žel ji narušuje docela pohodová hudba. Světla a stíny, podivná místa (hračkářství, masky, nemocnice...), ale pořád je v podtextu jakási hravost. Tak ano, souvisí s tím koncem, kdy se dětské hry měn v psycho hru, ale přece jen to narušuje jakousi soudržnost. Postava detektiva je Laurencem Olivierem skvěle zahraná, ale i on tápe, jestli má hrát moudrého a za roh vidícího policajta, nebo hláškujícího týpka, případně jelimana. Navíc podle mne celá zápletka stojí na vodě - v roce 1965 už existovaly dálnopisy i telefonovat se do Ameriky dalo, takže ověřit něčí totožnost nebo křestní list by netrvalo ani celý ten večer, navíc v USA měli tou dobou už ráno. Celý příběh obsahuje také povícero hluchých nebo zbytečně natahovaných míst, takže můj zájem začínal často opadat, a stojí to pak na posledních dvaceti minutách (od hračkářství přes nemocnici po hry na zadním dvorku), kde už se napětí dá krájet (přesto mi konec přijde zbytečně natahovaný). (23.12.2022)