Epizoda 4 (E04)

Do sledování závěrečného dílu se mi už ani moc nechtělo, dost jsem to odkládal. Nakonec to byl asi ten nejméně slabý díl, i když nijak výrazněji z řady nevybočil. Dialogy opět příliš neodpovídaly 19. století, zejména mladší postavy se chovaly často jako dnešní puberťáci. Aňa Geislerová mi jako Božena Němcová vůbec nesedí, chybí ji větší oduševnělost i vnitřní noblesa. Prostě jen ztrápená stárnoucí ženská, která si se sebou neví vůbec rady. Odkud se bere ten všeobecný obdiv nejbližších přátel k ní, to se nedá ani uhádnout. (07.02.2021)

Rozhodně nejlepší díl seriálu. Hájek si mě jako Němec ukradl a ve všem ( tedy kromě bití své ženy ) jsem s ním souhlasil. Božena žebrala u přátel a posílala svého syna do Mnichova, i když na to neměla. Josefu Němcovi se to samozřejmě nelíbilo a já jsem s ním naprosto souhlasil. Když na něco nemáš, prostě to nekupuj. Božena pochopila, že nemůže dělat vše jak chce až před smrtí. Seriál ji pro mě odobně vykreslil spíše jako negativní postavu. (24.01.2021)

Asi bych jen kopíroval skvělý komentář od Mlle. Jinak by mě docela zajímalo, jestli autorky fakt chtěly Boženu pojmout jako silnou, emancipovanou ženu, kterou jen ti blbci, co ji vyživovali a obšťastňovali, nepochopili, protože předběhla dobu, nebo se jí fakt chtěli pomstít a ukázat ji jako důru z nejhorších nočních můr všech ženáčů. A jinak souhlas s jinou poznámkou zde v komentářích, seriál se měl jmenovat Němec. Btw - ta scéna v hospodě, kdy chlapi od něho odsednou, bo Božku vyhodil. Je vidět, že to psaly ženské. I dnes, ale v tom 19. století obzvlášť, by ho poplácávali spíš po zádech a koupili mu šnaps. Ale protože podobných logických lapsů v tomhle seriálu bylo nepočítaně, tak na to Bílý Tesák. (25.01.2021)

Rozmazlená, ale statečná primadona zjišťuje, že bez práce nejsou koláče a život není jen oddáváním se slasti za námahu někoho druhého – on se vždy někdo najde. Cestou s sebou strhává do černé díry všechny nejbližší, z manžela, dětí a ze všech blízkých se jejím přičiněním stávají trvale poznamenaní nešťastníci. Źádný člověk na světě (až na těžké psychopaty) není skrz naskrz prohnilý, očarovaný svým egem do každičkého kouta sebe sama, nikdo není úplně bez empatie, nikdo není jednoznačně zlý. Autorky si ale usmyslely, že právě taková Němcová bude ta pravá. Proč? To chtěly tak moc šokovat, tak moc být nové a jiné? Černočerná charakteristika nesvědčí ani filmové postavě. K vykreslení složitosti lidské povahy si nemůžeme přát lepší médium, než je film. Autorky ale na toto umění rezignovaly. Jejich Němcová je jednostranná kulisa z Mordoru. Sobecká a bezohledná do morku kostí. A nikde se ani nedozvíme, proč se takovou stala. Ano, uvědomuji si, že v Čechách tehdy žily desítky Němcových. Vesnických čeledínek, městských služek a měšťanských dcer – s obdivuhodným literárním talentem, o kterém se nikdy nemohly dozvědět. Některé by byly asi lepší než ona. Ale Božena měla štěstí. Byla ve správnou chvíli na správném místě. A měla svou neochvějnou ambici. A tak se stala nesmrtelnou. Své štěstí si neuvědomovala, myslela si, že je něco víc, neuměla hospodařit, jako by skutečně zdědila nějaké prastaré či cizí geny. V jejím životě bylo ale zároveň mnoho pochybností, mnoho citu, podivně patologické rozpolcenosti a mnoho tužeb. Nic z toho tady nevidíme a když, tak jen rozpité ve rtuťovém zrcadle. Proč? Komu se chtěly autorky pomstít? Byly tak překvapeny její korespondencí, že se s ní nedokázaly vyrovnat? Nesou si s sebou averzi z doby povinné četby? Co samy autorky zažily, že mají potřebu vykreslit Němcovou jako člověka, se kterým nemůžeme mít slitování? Chtěly šokovat, zaujmout tzv. „soudobého“ diváka? Ale za jakou cenu? Díváme se tu na drama, které je dechberoucím dílem. Postavy kromě Němcové fungují dokonale, s emocemi to tvůrci umějí, herci se vydávají z nejlepšího, kulisy jsou precizní, atmosféra rozpracovaná, filmovému rámci nic nechybí. Ale v posledním díle se kromě Boženiny jednorozměrnosti už v podstatě nic neděje. Úplně chybí dobové pozadí – nešťastný, umělý příběh hlavní postavy by se mohl odehrávat dnes anebo v jakémkoliv jiném století. Příběh je smutný, natočený tak strhujícím dojmem, že na konci zůstává jen hořká pachuť, těžké zranění a bezbřehá bolest. Ale na to, aby to bylo o Němcové (a o její době), toho příliš mnoho chybí. (24.01.2021)

V posledním díle se tvůrcům podařilo navodit dokonalou atmosféru tehdejší doby. Aňa zvládla umírající spisovatelku skvěle, i když se tvářila, jako by trpěla po celé své účinkování. Nezasmála se kromě večírku, neradovala se, ani když se ji něco povedlo. Jak je zde shodně konstatováno, poslední díl byl nejzdařilejší. Herecky i lidsky se nejvíc prosadil Josef Němec v podání Jana Hájka. I když se jeho chování vůči manželce jevilo velmi dramaticky tvrdé, tak v předvedených souvislostech si to svým chováním zasloužila. Ženy tehdy nepracovaly, staraly se o domácnost a rodinu a pokud scénáristky vycházely z nějakých méně známých pravdivých historických skutečností, tak agresivní přístup svého muže sama svým jednáním vyprovokovala. Psaní zde bylo prezentováno jen okrajově, spíše jako utrpení a povinnost vůči vydavateli na vyrovnání dluhů, než tvůrčí radost. Mám skoro všechny její povídky, tak si hned večer nějakou přečtu. (25.01.2021)