Stůj při mně

Jak na bonusech DVD Stephen King sám říká - "Jedna z nejlepších adaptací mojí knížky". S tím se vážně dá souhlasit :) ... Krásný film o klukovském kamarádství a složitostech dospívání. Už v takovém mládí (15 let) se projevilo jaký byl River Phoenix herecký talent a jak moc lze litovat jeho hloupé předčasné smrti. ... (19.05.2004)

Padesátky naplno, kingovské propriety taky, ale ústřední čtyřka bez chemie a Reinerovo vyprávění vlastně taky. Tohle klučičí dobrodružství táhne jednoduchým dějem, ale odrazuje povídkářskou unylostí, která stopáž subjektivně natahuje na dvojnásobek, protože těch problémů, které kluci řeší ještě před tím, než se jim začnou líbit holky, by se našlo tucet navíc, ale namísto puberťáckého prozření se koná nekonečná kamerová potulka bez vášně a dramatu. (19.03.2017)

Ospalé městečko v Oregonu nabízí příběh čtyř dospívajících kamarádů, kteří se konečně dočkají toho pravého dobrodružství. Při hledání mrtvého chlapce se naplno ukážou jejich rozdílné charaktery. Skvělá hudba, jemný humor, nadprůměrné herecké výkony, výborné dialogy a taková milá atmosféra klukovského dobrodružství dělá z Reinerova filmu plnohodnotnou podívanou, která neurazí ani po víc než pětadvaceti letech od premiéry. Víc ale čekat nelze.. (22.05.2012)

Když jsem se poprvé dostal ke Kingově novele Tělo, od prvních řádků jsem si říkal, jak by stálo za to ji přepsat do scénáře. A když jsem se dobral k pasáži se psem na skládce, vzpomněl jsem si, že už to za mě dávno udělal někdo jiný a že jsem film už dokonce viděl a scéna, kdy Chopper pronásleduje Gordieho, přestože není nijak fatální a důsledky z ní naštěstí pro hrdiny nevyplynou, mě v dětských snech často strašila. Z úžasné předlohy naštěstí vznikl povedený a v silných scénách i překvapivě fascinující snímek, který pochopí všichni ti, ve kterých alespoň v koutku duše zůstala ta napůl melancholická a napůl rozverně veselá nálada kluků, kteří pomalu končí základku. I na krátkých prostřizích je navíc možné ukázat osudové pouto ke staršímu bratrovi a hlavně z celého filmu doslova září ona Kingova posmutnělá nálada, která se mi při četbě předlohy zdála tím nejtvrdším oříškem. Všechno ale mohlo dopadnout špatně nebýt skvělých dětských herců. Moralizování malých kluků je vždy ošidná záležitost, tady všechno rozsekl k dobru patnáctiletý River Phoenix, který mě přesvědčil o tom, že nebýt jeho tragické smrti, mohli Američané mít v současnosti hereckého génia. Třešničkou je pak Kiefer Sutherland, který původně víceméně rutinního záporáka Esa obdařil takovou aurou, že vám při jeho pohledu bude běhat mráz po zádech. Ve výsledku sice zůstává předloha nepokořena, ale film od ní dokázal přebrat to nejcennější - náladu, kterou vzbuzuje a která v divákovi dlouho zůstane. (16.03.2007)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)