La Grande Illusion
Veľká ilúzia
Grand Illusion
Režie:
Jean RenoirKamera:
Christian MatrasHudba:
Joseph KosmaHrají:
Jean Gabin, Dita Parlo, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim, Gaston Modot, Marcel Dalio, Jacques Becker, Jean Dasté, Julien Carette, Claude Vernier (více)Obsahy(1)
Dva francoužští důstojníci, kapitán de Boieldieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin), jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Tam díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců. Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, ras a vyznání. (caligari)
(více)Videa (2)
Recenze (135)
Vzhledem k roku vzniku skutečný filmový skvost - ať už se jedná o humanistické a lidsky prohřáté prostředí tábora, kde stále platí gentlemenská pravidla a úcta k vlastní třídě, tak o vypjatou situaci útěku dvou vězňů, vrcholící drásavým milostným románkem a originálním otevřeným koncem. Pro mě o třídu lepší zážitek než technicky vytříbenější, leč chladnější Pravidla hry, ()
Skvost světové kinematografie. Film veselý i smutný, rozpustilý i docela vážný, ale především nutící k zamyšlení nad absurditou války. Vyznívá o to smutněji, že "aby už nebyla žádná další válka" byl natočen v době obav ze sílícího a zbrojícího, v roce 1937 již otevřeně agresivního Německa. Do té doby nejstrašnější válku zobrazuje skrze reflexi v zázemí důstojnického zajateckého tábora uprostřed německého císařství. Trochu připomíná Velký útěk, který však byl inspirován válkou ještě strašnější, a je o pár desetiletí mladší. ()
V silne protivojnovej, Renoirovej - Veľkej ilúzii, ináč tiež povedané, ako v legendárnom, umeleckom a majstrovskom počine z roku 1937, si ešte pred nastávajúcim, kinematografickým zárezom s titulom Pravidlá hry, asi tak povedzme do zhruba prvej polovice, rovnako zahrali i vedľajší, francúzski herci v priamych podaniach Juliena Carettea & Gastona Modota, ktorí sa hneď potom, náramným spôsobom zhostili i dvoch, mimoriadne rozhádaných „kohútov”, a to konkrétne v naprosto neľútostnom súboji o jednu atraktívnu sliepočku, čím som chcel totižto naznačiť snáď predovšetkým iba to, že predtým boli najprv dobrými priateľmi, nachádzajúcimi sa spoločne s ďalšími zajatcami v nemeckom, zajateckom tábore, uprostred stále prebiehajúcej Veľkej vojny, pričom hlavný prím bude následne predstavovať podobu zlomového trojlístka, čiže tak trochu iní členovia francúzskej armády, a to na čele s kapitánom Boëldieueom, so súčasným dodatkom ohľadom toho, že som priam presvedčený o tom, že by bol potenciálneho úteku schopný, takmer každý jeden zajatec, vrátane i Žida Rosenthala, či už trebárs aj spomínaných postáv Cartiera s inžinierom, minimálne teda v celkovom ponímaní presne tak, kto všetko sa v malej skupinke, podieľal na vykopaní tunela, predstavujúceho možný útek s osídiel, vskutku dosť nepriaznivého osudu, a síce sú zatiaľ všetci nažive, no s takýmto vratkým osudom sa nehodlá zmieriť ani protagonista Maréchal v podaní začínajúceho, fascinujúceho predstaviteľa JEANA GABINA, ktorý si vďaka svojmu účinkovaniu v tejto snímke, otvoril dvere dokorán všetkým vnímavým režisérom, do toho rátajúc i režírujúceho Jeana Renoira, s ktorým bude mimochodom spolupracovať ešte (zo)pár krát. • Nakoľko z tejto pôvodnej idey, celkom vzišlo, tak sa musia niektorí z nich pripraviť nielen na presun na odľahlé miesto do istej pevnosti, ktorú riadi veliteľ von Rauffenstein (démonický Erich von Stroheim), podľa ktorého tvrdenia - odtiaľto ani myš neunikne, s ktorým už boli predtým na slove, ale zároveň môžu očakávať i lepšie zajtrajšky s možnou vidinou definitívneho úniku do neutrálnej zóny v podobe Švajčiarska, kedy to už začína byť konečne oveľa viac zaujímavejšie a nebezpečnejšie. Apropo, a v obidvoch filmových prípadoch sa taktiež objavil i charakterný, francúzsky herec Marcel Dalio, zakaždým stelesňujúci inú úlohu, čo len automaticky vypovedá o jeho náležitej všestrannosti. • Neviem posúdiť, či bola lepšia - prvá, komornejšia, alebo druhá, romantickejšia línia, no čo posúdiť jednoznačne viem, že sa obidve medzi sebou celkom obstojne dopĺňali, kedy by sa zrejme jedna, proste nezaobišla bez tej druhej, inými slovami povedané, jednalo sa o spojené nádoby, ktoré mali teda radšej ostať nadobro oddelené? • Čo naopak filmu vôbec neprospieva, je český dabing, ktorý je z pohľadu francúzsky hovoriacich hercov, síce maximálne účinným javom, to ani nepopieram, ale keď všetky národnosti hovoria jednou rečou (nemeckou i ruskou), tak to je už extrémne mätúce pre mňa ako diváka, čo snímke napokon uberá na atraktivite → určite to nie je len o dabingu, kvôli čomu teraz odpadáva jedna *, na čo možno prídem až nabudúce pri opakovanej projekcii... A paradoxne zase Dita Parloová , bola na svojom hereckom (menšom) priestore, dostatočne využitou postavou, no mne to prišlo, ako úplne prebytočný, scenáristický materiál, ktorý mi proste do tohto príbehu akosi extra nezapasoval, totiž sa z neho vytrácala autenticita, ktorá nechýbala na samom začiatku, v strede... () (méně) (více)
Velkou iluzi si zamilovala celá generace, která pamatovala 1. světovou válku jako autentický zážitek. Marlene Dietrich šla tak daleko, že se zamilovala i do Jeana Gabina a po jeho odchodu do Hollywoodu se stali milenci. Nikdy by mě ale nenapadlo, že zdaleka nejúčinnější budou ty prosté scény z venkovského života s Ditou Parlo. ()
Evropa zrovna šílela nenávistí k těm jiným. Totalita hnědá i rudá si hledala své obětní beránky - v bohatých, urozených, "rasově nečistých", jinak věřících. Na hranicích se stavěly ploty z ostnatého drátu a uvnitř probíhaly čistky. A právě do takového světa přichází Jean Renoir s docela jinou vizí - s obrazem přátelství a úcty, která hranice neruší, ale překonává. Jeho snímek není rovnostářskou utopií o tom, že všichni budeme stejní a budeme se stejně mít, ale o kráse odlišností, které si navzájem vycházejí vstříc. Proti ideologiím rasové a třídní nenávisti staví obraz sociálního smíru, společnosti, v níž národy mohou žít vedle sebe, aniž by se chtěly pohltit, v níž má místo šlechtic, měšťan i člověk z lidu, kde si křesťan a Žid mohou navzájem podat ruku. Evropská unie má už i hymnu, mohla by mít také svůj film - tenhle by byl výtečným kandidátem. Odkazoval by nás k té původní (Schumannově a Adenauerově) vizi: náš světadíl jako společenství vážící si vnitřních hranic mezi národy, třídami a náboženstvími, ale schopné jejich přátelského překročení; to není ta Evropa, kterou dnes vidíme častěji, která se vše snaží odkudsi ze vzdáleného byra pěkně usměrnit, zestejnit a urovnat a v níž se původní ideál ztrácí za stohy právem nenáviděných anonymních směrnic. Velká iluze je krásný film, který může snad na první pohled působit lehce naivně... ale vidět ho tak by byla velká iluze - nechce totiž ani tolik ukazovat drsnou realitu války jako spíše s lehkou nadsázkou způsob, jak ani v ní neztratit kulturu a lidskost. Výsledek má k prvoplánovosti daleko - režisér vidí věci komplexně, a když na jedné straně ukazuje cestu mezilidského sbližování díky demokracii, nezapomene si na druhé straně povzdechnout nad světem, kde už privilegovaná aristokracie nemá místo. Český dabing není špatný, ale bohužel překrývá kouzelnou jazykovou různost originálu; ani verzi s titulky však nemohu s klidným svědomím doporučit, protože obsahuje mnoho překladatelských chyb. Proto je nejlépe vyzkoušet postupně obě... snímek plný chytrých zkratek si beztak žádá opakované zhlédnutí. (V obou případech však neujdete mimóznímu "Heil Hitler!" hned v úvodu... připomínám, že jsme uprostřed první světové války). ()
Galerie (72)
Zajímavosti (21)
- Vídeňský rodák Erich von Stroheim strávil tolik let v Americe, že mluvil během filmování hůř německy než kterýkoliv jiný Němec, který se ve filmu objevil. (Kulmon)
- První cizojazyčný film, který byl nominován na Oscara pro nejlepší snímek roku. (Kulmon)
- Ve filmu není ani jedna bojová scéna. (Duoscop)
Reklama