Čtyři pokoje

Tohle byla ledová sprcha. Ani jedna z povídek nestála za nic. Úvodní povídka s katastrofálně hrající Madonnou spíše odradí, než navnadí na další sledování. Ani dál to však nebylo lepší, ačkoliv po herecké stránce se to dalo přetrpět. Tim Roth, jenž se stal jakýmsi spojovacím článkem mezi povídkami, podal jeden ze svých nejslabších hereckých výkonů v kariéře. Na to, že v tomhle nepodarku měl prsty Quentin Tarantino, klidně můžete zapomenout. Ani on se nevytáhl s ničím mimořádným. 20% (13.02.2011)

Co to jsou Čtyři Pokoje? Velmi svérázný herecký koncert geniálně šíleného Tima Rotha nebo pásmo čtyř příběhů VELMI rozmanité kvality? Bohužel obojí. Bohužel proto, že první příběh je naprostým kýčem o ulítlém sabatu (byť přítomnost Valerie Golino a Marisy Tomei pomáhá;)) a druhý je jakousi podivnou psychohrou, jejíž jediné pozitivum je (kromě Rotha) skrz Jennifer Beals podaný důkaz o tom, že osmdesátá léta byla vizážistické Zlo...ale proč se divit, projděte si filmografii Rockwella a Andersové (nebo naopak, výsledek to nezmění:)). Naštěstí je tu ještě druhá polovice, jejíž první polovině;) vévodí "obrazová poetika Roberta Rodrigueze", a u které se prostě nejde nesmát. A pak přijde finále, které dává tušit, že první dva režiséři byli druhými dvěma sprostě použiti jako předskokani a ne jako rovnocenní partneři. Tarantinův příspěvek je jako obvykle poctou něčemu, co jsem nikdy neměl šanci vidět (ale hrál v tom prý Steve McQueen a prý to byla klasa), a má to osobitný štýl, který až leze na nervy...ale stejně vás překvapí genialita rozuzlení, nemluvě o Bruci Willisovi, fuckujícím do telefonu snad víc než Mel Gibson. Je mi líto, ale jako celek to prostě nemůže dostat víc než 60% (zprůměrujte si dvě čtyřicítky a dvě osmdesátky). (28.10.2010)

Nevyvážený povídkový film, ve kterém jsou druhé dvě povídky výrazně lepší než první. Ta poslední - od Tarantina - je podle povídky Roalda Dahla (jejíž varianty jsem viděl již mnohokrát zfilmované), a pokud ji znáte, tak ji sice oceníte (Tarantino se zhostil své role výborně i jako herec), ale celé směřování povídky pro vás bohužel nebude překvapivé. Teď to skoro vypadá, že Four rooms nestojí za nic, ale opak je pravdou. Celý příběh pak spojuje neviditelnou nití excelující Tim Roth v roli hotelového sluhy Teda. (03.01.2011)

Větší šílenost jsem dlouho neviděla, jde však o šílenost zatraceně zábavnou a vtipnou. Tim Roth v roli Teda byl naprosto úžasný. První povídka je takový slabší rozjezd. U druhé jsem se celkem dost nasmála, takže ta už stála za to. Třetí Rodriguezova povídka už začala mít tu správnou šťávu a její geniální závěr je prostě dokonalý. Pak přišla poslední povídka a s ní i Tarantino, což už od začátku zaručuje jistou kvalitu, vtipnost a genialitu. Dostala jsem něco jiného, než jsem čekala. Nutno podotknout, že něco lepšího. No, prostě bomba! (24.12.2007)

Bože, to byla ujetina. Tim Roth je příšernej a hroznej. Mám ho jako herce rád, ale tahle role je zmršená už scénářem. Moc přehrává a vše je moc přepísklé, možná je jen dobře, že můj oblíbenec Buscemi roli odmítl. Všechno zachraňují poslední dvě povídky. Rodriguezovo je naprosto bez chybičky. Ta Tarantinovo nemusela mít až tak natahovanej úvod, to bylo opravdu zbytečné. Nápad se mi hrozně líbil, ale přišlo mi to dost zmršené. Být jen poslední dvě povídky, tak dám 4 hvězdy (28.04.2008)